Lvíčata

Většině z nich bylo dvacet, pětadvacet let. A všichni mladíci z duše nenáviděli komunisty. Měli k tomu nejrůznější důvody. Buď byli ze zemědělských rodin, podnikatelských rodin nebo byli vychováni jako katolíci. Tak jako tak poznali nějakou formou tvrdý nástup komunistického režimu, který k nim a k jejich okolí přátelský nebyl.

Chlapci na protest proti komunismu hlasovali ve volbách v květnu 1948 neplatnými lístky, scházeli se a poslouchali společně zahraniční rozhlas, většinou české vysílání Svobodné Evropy. Obecně se v podobných kruzích předpokládalo, že takhle to přece nemůže zůstat, že přijedou Američané a zajistí svobodné volby pod dohledem OSN. Ale v zimě na přelomu 1948 a 1949 už kluky nebavilo čekat.

Jiří Řezáč, Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma se rozhodli, že společně musí proti režimu něco udělat. Podařilo se jim sehnat další podobně smýšlející mladé muže z okolí. Jejich první “větší” akcí bylo přerušení proudu v obci Nechvalice. Tím v podstatě zmařili schůzku, na které mělo být založeno místní JZD.

Hned v květnu si počíhali na místního komunistického funkcionáře, který jel na motorce domů a spustili palbu. Pouze nad jeho hlavu, ale horlivý člen KSČ se málem podělal hrůzou. Samozřejmě se rozjelo vyšetřování a chlapci se báli, že byli viděni a někdo bude vypovídat, takže v noci rozházeli po okolních obcích letáky, které měly zastrašit případné svědky. Všechny byly podepsány stejně. Černý lev 777.

mohlo by vás zajímat

Krátká zpráva v černé kronice, pak snaha o diskreditaci: Jak psalo Rudé právo o činu Jana Palacha?

Hear me roar!

Chlapci měli jednu výhodu. Byli místní a vyznali se. Například si došli k místnímu truhláři pro zbraň, protože věděli, že nějakou má a jestli něco odboj potřebuje, jsou to kvéry. Truhlář Sejpal jim zbraň odmítl vydat a hrozil, že je udá. Jaroslav Sirotek mu tedy vlastní zbraní vysklil dvě okna a vysvětlil drahému truhláři, že jestli je udá, půjde si sednout za nelegální držení zbraně taky. A Sejpal taky esenbákům nikdy nic neřekl.

V červnu 1949 se hoši dočetli, že v Ústí nad Labem vybouchl sekretariát KSČ. A to je tak fascinovalo, že si řekli: “To tady u nás musíme mít taky.” Řezáč se Sirotkem vyrobili improvizovanou nálož ekrazitu. To je trhavina, která se běžně používá v lomech nebo právě při odbojových operací. Bohumil Šíma je dovezl až na okraj Sedlčan, dál museli chlapci pěšky. Rychle zkouknout ulici, nikde nikdo, zapálit doutnák, prohodit oknem a zdrhat.

BUM! Detonace zdemolovala celou jednu místnost a poškodila několik okolních. Újezdní tajemník, který seděl ve vedlejší místnosti, vyvázl s otřesem mozku.

Esenbáci vyslýchali nalevo i napravo. Ukázalo se ale, že celá oblast, kde Černý lev působí, tedy Neveklov, Sedlčany, Petrovicko, Milevsko, Chyška… že tady nikdo nemá komunisty moc v lásce. A nikdo nechce vypovídat. A kdo by možná chtěl vypovídat, tak se bojí, že si pro něj přijde Černý lev.

Úspěch operace byl pro morálku skupiny skvělý a v dalších několika měsících plánovali další dvě akce, ale obě selhaly. Sekretariát v Sedlčanech byl v obytné budově s nevinnými nájemníky a hoši si nemohli být jisti, že je nezraní. V plánu byl ještě sekretariát v Neveklově, ale ten byl daleko od místa bydliště členů skupiny, takže kdyby je někdo jenom zahlédl, budilo by to podezření.

Nakonec los padl na sekretariát KSČ v Milevsku a do akce se pustili v květnu 1950. Opět motorka, opět ekrazit, ale tentokrát obohatili nálož o otevřenou lahev s benzinem. Silná exploze rozmetala většinu přízemí a část prvního patra se zřítila. Esenbák, který hlídal budovu, výbuch nepřežil.

Do případu se vložila StB z Budějovic a šlápla do toho tvrdě. Začalo se zatýkat, mučilo se, vyhrožovalo se, ale po měsících pátrání musela Státní bezpečnost začít vězně propouštět, protože neměla důkazy proti nikomu. A vyšla z vyšetřování s prázdnýma rukama. Po kraji se začalo šuškat o partizánech a agentech zahraniční rozvědky, komunističtí funkcionáři se báli o život.

GALERIE Černý lev 777

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Útlum

Po téhle akci byly prioritou Černého lva zbraně. Tedy sehnat zbraně. Jinak se chlapci drželi zpátky, protože vševidoucí oko Státní bezpečnosti neustále slídilo po okolí. O činnosti odbojářů toho moc nevíme, jen si můžeme být jisti, že něco plánovali, protože Sirotek se na jaře roku 1952 vloupal do budovy Národního výboru a hledal zbraně. Byl vyrušen funkcionáři, takže poslal pár kulek do stropu a utekl nepoznán.

Navíc se některým členům Černého lva nepodařilo získat modrou knížku, takže byli na dva roky posláni na vojnu. Nezapomeňme, těm klukům bylo často kolem dvaceti let.

V roce 1953 to vypadalo, že by se mohlo začít něco dít, protože v noci ze 30. dubna na 1. května se po silnicích v celém kraji objevila hesla jako Poslední komunistický 1. máj, Ať žije USA, Víme o všech komunistech a Čas odplaty se blíží. Černý lev po zbytek roku intenzivně hledal spojence v Československu i v zahraničí. Ale už se jim nepodařilo nic zorganizovat, protože byli v létě následujícího roku zatčeni.

Rudé zrůdy a za vším hledej ženu

Ukázalo se, že Šímův dobrý kamarád František Pešička si nabrnkl kočku z Milevska a mluvil před ní o Černém lvu. Proč, to nikdo neví. Možná chtěl zapůsobit jako drsňák a možná nevěděl, že slečna dělá na sekretariátu ministerstva vnitra. Tak jako tak šla slečna všechno druhý den udat do práce a během několika hodin byli v klepetech první členové Černého lva. Po brutálním výslechu sebrala StB i zbylé členy.

Během rychlého soudního procesu byli členové porůznu obviněni z vlastizrady, vraždy, pokusu o vraždu, rozvracení republiky, škodu na majetku… Méně aktivní členové byli odsouzeni na deset až dvaadvacet let vězení. Ale Řezáč, Sirotek a Šíma byli odsouzeni k trestu smrti. Nepomohlo odvolání ani žádost o milost u prezidenta Zápotockého.

10. února 1955, před pětašedesáti lety přesně byli všichni tři mladičtí odbojáři popraveni ve věznici na Pankráci. Je možné, že jste o Černém lvu dodnes neslyšeli, ale už jenom kvůli těm popraveným je dobře, že jste o nich slyšeli aspoň dneska.