Mácha je bezpochyby hlavní postavou českého romantismu a básníkem, kterého přes svůj odpor k literatuře zná každé dítě. První řádky Máje zná každý nazpaměť a navíc ten jeho tragický osud… ten člověk prostě věděl, jak se zapsat do historie. Do myslí lidí okolo se ale zapsal i spoustou jiných věcí.
Romantika
Nepoznal jsem češtinářku, které by se při pomyšlení na Máchu nečervenaly tváře a nekroutily palce. Ach, Mácha. Absolutní protoromantik Mácha, jenž se zádumčivě toulal nádhernou krajinou, psal zamilované básně a mateřštinu miloval skoro tak vášnivě, jako by miloval je. Ještě dneska bych dal tři svoje měsíční platy, abych mohl nahlédnout do deníku pančelky Hesové z naší základky.
Problém je, že učitelky pak tloukly tuhle představu do svých žáků, takže většinu chlapců Karel Hynek silně nudil a dívky pak podle toho, jestli byly na básničkáře nebo fotbalisty. Pravdou nicméně je, že Karel Hynek Mácha byl prototypem rozervaného umělce. A my nevíme, jestli jste se někdy setkali s rozervaným umělcem, ale jsou to mimořádně otravní a obecně příšerní lidé.
A Mácha konkrétně byl superdivný člověk. Narodil se jako Ignác Mácha, ale v průběhu mládí vystřídal řadu pseudonymů, než nakonec přistál na Karlu Hynkovi, protože ve velice nízkém věku naskočil na obrozenecký hype train. Když hrál v divadle, kde mimochodem sklízel velice slušné recenze, říkal si postupně Milihaj, Chám a Hynek. To je přesně to, o čem jsme mluvili. Co byste řekli kamarádovi, kdyby za vámi jeden den přišel a řekl vám: „Od těďka jsem Chám, prosimtě.“ A pak šel psát báseň? Jak dlouho by vám trvalo, než byste někoho takového shodili z útesu?
Za nosem
Přes tyhle svoje výstřelky měl Mácha dost přátel a rád s nimi cestoval. Cestováním myslíme chození na túry. Několikrát obešel spoustu tras v Česku a jednou došel pěšky až do Itálie. Naštěstí ani Mácha nebyl takový dick, aby psal knížky přímo o tom, jaké to je chodit někam pěšky.
Máchu fascinovala krajina a konkrétně česká krajina. A tohle je jedno z hlavních témat, která se promítají do jeho tvorby, ať už literární nebo výtvarné. Odborníci se shodují na tom, že Mácha má tři hlavní motivy, lásku, smrt a krajinu. Ale jako u každého vysokého umění je těžko můžete od sebe oddělit. Zkuste si schválně někdy přečíst Máj. Nemyslíme tím naučit se na maturu, myslíme přečíst. Je to vážně kus kvalitní poezie.
No, možná vás zaskočilo, že zmiňujeme literární i výtvarné umění. On totiž Mácha rád kreslil a maloval. Protože samozřejmě, že ano. Nejradši kreslil hrady, které viděl na svých cestách, často je z jiného vršku zkoumal dalekohledem, rychle si je načrtl a ty nejlepší pak doma koloroval. Podle Aleny Beránkové, autorky výstavy Máchovská krajina, velké části svých současníků Mácha imponoval spíš svým výtvarným umem než svými literárními kusy. Proč se tahle výprava koná v Litoměřicích? Protože Mácha se tam po studiích přestěhoval a chtěl tam přesunout i svou snoubenku s dítětem.
Víte, záhadologové často tvrdí, že Mácha zažil na hradě Houska něco paranormálního, co s ním hluboce pohnulo. A nejspíš to bude pravda, protože proč by se měl někdo stěhovat z Prahy do Litoměřic?! To je skoro jako plivat hřebíky a mluvit sumersky, zcela evidentně jste posedlí ďáblem.
Fuckboy Mácha
Pořádně víme o dvou ženách, které v Máchově životě něco znamenaly. Je tady krátký románek s Marinkou Stichovou, dívkou z Benešova. Údajně byla krásná, vzdělaná, četla české knihy… a celá ta věc neměla moc dlouhého trvání. Seznámili se v létě 1832 a už v roce 1833 se v Pouti krkonošské vyznává Mácha ze ztracené lásky.
Druhou je matka jeho syna Ludvíka, Lori Šomková. A jestli jste někdy chtěli příklad toxického vztahu, tak je to určitě Karel Hynek a Lori. Ona si nechtěla povídat česky, měla radši němčinu, nezajímala se o poezii ani krajinu a tak nějak obecně tihle dva spolu neměli ale vůbec nic společného. V jeho tvorbě se neustále vynořoval stín inteligentní Češky Marinky.
Proč spolu teda Lori s Máchou byli celé ty tři roky až do jeho náhlé smrti? Odpověď je pravděpodobně v Máchově šifrovaných denících, kde mnohokrát popisuje sex s drahou Lori. Alespoň ze začátku to tedy byla fyzická přitažlivost a potom to, že chudák Lori otěhotněla.
Tady se protoromantik Mácha projevil ve svém nejhorším světle, pendloval mezi Litoměřicemi a Prahou, kde Lori žila a čekala, dělal jí žárlivé scény, zakazoval vycházení z domu a podobně. Jejich syn se narodil začátkem října 1836 a už na konci října Mácha onemocněl.
Původem infekce bylo pravděpodobně to, že se aktivně zapojil do hašení vesnice, kterou míjel při jedné ze svých cest. Během toho se nejspíš nalokal vody a dostal cholerinu, mírnější verzi cholery.
Umřel 6. listopadu 1836 ve věku pětadvaceti let, pohřeb se konal v den plánované svatby. Jediná kniha, kterou se mu podařilo vydat před svou smrtí byl Máj. Jeho syn Ludvík se nedožil ani prvních narozenin. Lori si později vzala policejního úředníka. Máchův hrob nikdy nenavštívila, podle tehdejších blízkých se jí po jeho smrti nesmírně ulevilo.
Takže pamatujte, děti: To, že je to s někým boží v posteli, není všechno! Musíte si taky rozumět. Jinak umřete na choleru.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
Martin Miko
