William Shakespeare je zřejmě nejznámějším spisovatelem historie. Existoval ale vůbec? O tom, zda geniální básník a dramatik, který do našich nátur zakořenil, že pro pravou lásku je vhodné i umřít (i kdyby jen symbolicky) nebyl jen pseudonymem někoho jiného, se vedou spory od poloviny 19. století. Některé teorie jsou šílené, jiné ale smysl dávají...
Shakespeare – největší blamáž literární historie?
Romeo a Julie, Macbeth, Othello, Král Lear, Hamlet, Sen noci svatojánské, Kupec benátský... Tak bychom mohli pokračovat dál a stále bychom vyjmenovávali skvělé a extrémně významné hry historie divadla a literatury. A všechny je napsal jeden člověk – anglický národní básník a asi nejslavnější autor vůbec, William Shakespeare. Syn rukavičkáře ze Stratfordu nad Avonou, který se protloukl špinavým alžbětinským Londýnem až na umělecké výsluní je legendou. Už od poloviny 19. století ale existují lidé, a opravdu jich není málo, kteří si kladou otázku, jestli tenhle malý zázrak vůbec existoval.
Do dnešní doby existuje přes 80 teorií a nápadů, kdo jiný ve skutečnosti napsal hry podepsané Williamem Shakespearem. Hodně rozšířený je názor, že je vlastně vůbec nenapsal jeden člověk, ale spíš skupina autorů, která je pak vydávala pod jedním falešným alter egem. Jednou z možností je, že je psala skupina praxí zklamaných britských šlechticů a politiků v čele se sirem Walterem Raleighem a Sirem Francisem Baconem, kteří do her schovali svoje politické názory a poselství a tímto způsobem je šířili mezi lidi. V knize Sedm Shakespearů (1931) zase její autor Gilbert Slater přišel s tím, že za legendárními díly stojí skupina složená právě z Waltera Raleigha, Francise Bacona, dále Edwarda de Vere, Williama Stanleyeho, Christophera Marlowa, Mary Sidney a Rogera Mannerse. Až na Marlowa, který byl dalším uznávaným britským autorem, to všechno byli šlechtici, pro něž se v té době nehodilo, aby psali divadelní hry. Na Slaterovu myšlenku navázali jiní teoretici v roce 1960, kteří přišli s označením skupiny jako tzv. Oxfordského syndikátu. Shakespeare pak, pokud byl skutečný, měl být něco jako jejich manager a „hlavní tvář“.
Ale existují i šílenější teorie. Někteří se třeba domnívají, že Shakespearovy hry mohla psát jeho manželka Anne Hathaway. Shakespeare si ji vzal, když mu bylo 18 a jí 26 pravděpodobně proto, že s ním čekala nemanželské dítě. Ale aby žena vydávala divadelní hry, to bylo v 16. století nemyslitelné. A koneckonců, další jedinci se nebojí popustit uzdu fantazii a za pravou autorku slavných děl označují samotnou Alžbětu I. Na další domnělé „pravé“ autory a s nimi spojené teorie se podívejte do galerie:
O tom, kdo skutečně napsal Shakespearovy hry a sonety, se vedou diskuze od první poloviny 19. století. První ucelenou publikací na toto téma je The Philosophy of the Plays of Shakespeare Unfolded z roku 1857 z pera Delii Bacon. Ta svoje teorie staví na porovnávání díla, citátů a názorů různých historických osobností s úryvky Shakespearových děl. Zároveň zvažuje historický kontext a zvyklosti ohledně publikování divadelních her i to, že řada věcí vycházela anonymně. Poukazuje na to, že autor Shakespearových her zřejmě dobře znal jak právní systém, tak královský dvůr, což přímo Shakespearovi úplně neodpovídá, a tedy vyvozuje, že za díly stojí spíše nějaký právník nebo šlechtic. Ale možná byl prostě Shakespeare dobrý posluchač a sběratel historek, jimiž se pak při psaní inspiroval.
A třeba literární teoretici v jeho díle hledají vlastně neexistující narážky a ukrytá poselství, která tam vůbec nejsou. Ať už byl Shakespeare alter egem, tváří prezentující tajemného autora nebo prostě „obyčejným géniem“, dnes už se asi pravdu s úplnou jistotou nedozvíme.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
