CIA platila miliony na podporu bývalých kolaborantů

Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, znamenalo to pro naprostou většinu Evropy konec bojů. Výjimkou bylo Řecko, kde již od roku 1944, po odchodu německé armády, probíhal v nastalém politickém vakuu boj mezi jednotkami prozápadních vojsk a místních komunistů. Táhlé boje nakonec skončily v roce 1949 vítězstvím prozápadních sil, za obrovského přispění americké i britské vlády. Ty se nadále v rámci Trumanovy doktríny zabraňování rozšiřování komunismu zavázaly, že budou podporovat antikomunistické síly v regionu. Z těchto důvodů pak CIA štědře financovala tajnou organizaci IDEA, která sdružovala antikomunistické až krajně-pravicové bývalé kolaboranty s nacistickým režimem, byť velká část členů za války nekolaborovala.

mohlo by vás zajímat

Z mocného vládce nemocným uprchlíkem: Poslední íránský šáh se přátelil s Nixonem a umíral s pytlíkem rodné půdy u nohou

V 60. letech se pak po letech vlády konzervativců dostala k moci centristická strana Georgiose Papandreou, od níž si část obyvatelstva slibovala nové liberální změny. Nicméně, v roce 1965 se Papandreou pokusil vyhodit z armády část důstojníků, kteří byli členy IDEA, což vedlo k jeho odvolání králem Konstantinem II. Po pádu vlády byly na květen 1967 naplánovány nové volby, které měl podle předpokladů vyhrát právě Papandreou. Ten chtěl následně navázat koalici s levicovou stranou Sjednocené demokratické levice. To vyděsilo některé důstojníky z IDEA, kteří v této straně viděli pouhé převlečené komunisty, proti nimž před lety bojovali. Necelý měsíc před plánovanými volbami se tak skupina nižších důstojníků rozhodla nečekat a 21. dubna 1967 proběhl vojenský převrat, který na dalších 7 let změnil Řecké království na krajně pravicovou vojenskou diktaturu.

Nemocný pacient a chirurg-diktátor

Byť samotný král nepodporoval odbojné důstojníky, nepodnikl žádné vážnější kroky k zastavení změny režimu. Když se nakonec v prosinci 1967 pokusil převzít moc, byl nucen i se zbytkem rodiny odejít do italského exilu. Země tak nadále zůstávala královstvím, ale namísto krále zemi vedl regent. Do čela vlády se pak postavil krajně-pravicový důstojník a bývalý německý kolaborant Georgios Papadopoulos. Ten proslul především svými značně podivnými proslovy, ve kterých přirovnával Řecko k nemocnému pacientovi, jemuž on jako vrchní chirurg spolu s dalšími chirurgy-důstojníky musí pomoci. A to i za cenu toho, že bude muset svého pacienta přivázat k posteli a dát mu léky na uvolnění. To v praxi skutečně probíhalo. Na denním pořádku byly únosy a mučení politických odpůrců režimu.

Vojenský režim zároveň až s fanatickou snahou vyzdvihoval řeckou minulost a opovrhoval vším, co nebylo v souladu s helénsko-křesťanskými hodnotami režimu. Sám sebe pak režim prohlašoval za poslední baštu pravé křesťanské civilizace na Západě, což bylo spojeno i s vyhraněným antikomunismem. Není proto divu, že Spojené státy režim otevřeně podporovaly, i za cenu potlačení lidských práv a mučení politické opozice.

GALERIE Řecká vojenská junta

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Papadopoulos se nakonec pod nátlakem nespokojeného obyvatelstva rozhodl započít demokratizační reformy, které proměnily v roce 1973 Řecko na republiku, jíž se stal prvním prezidentem. Nicméně, pokračující studentské nepokoje, a především neúspěšný pokus o převrat na Kypru, který nakonec vedl k turecké invazi na ostrov, vedly k pádu režimu v roce 1974. Všichni důstojníci nakonec stanuli před soud, jenž je nejprve odsoudil k trestu smrti, který byl následně změněn na doživotní tresty. Odkaz vlády důstojníků je v Řecku dodnes rozporuplný, ale většina obyvatelstva navzdory tehdejšímu bezprecedentnímu ekonomickému růstu nevzpomíná na 7 let diktatury zrovna s láskou.