Karel Hynek Mácha proslul lyrickoepickou básní Máj, ale také svou nečekanou a předčasnou smrtí. Bylo mu jen 25 let, když 6. listopadu 1836 v Litoměřicích pravděpodobně v důsledku infekce zemřel, zatímco v Praze na něj čekala jeho milovaná snoubenka Lori s čerstvě narozeným synem Ludvíkem. Vlastním jménem Eleonora Šomková, která je dnes součástí máchovského kultu, svého milého přežila o 50 let. A bohužel i jejich potomka.
Prokletý kbelík vody
Karel Hynek Mácha se proslavil několika věcmi. Tím, že byl vášnivým cestovatelem, který rád chodí pěšky, tím, že obešel všechna romantická zákoutí českých krajů. Také tím, že napsal výjimečnou lyrickoepickou báseň Máj, která trápí středoškoláky do dnešních dní. Ale také tím, že zemřel možná až příliš brzy, v pouhých 25 letech a k tomu za poměrně nešťastných okolností.
Konec léta a začátek podzimu 1836 byl pro Máchu náročný a intenzivní. Na začátku srpna získal absolutorium na právech, ale nástup do práce odložil, aby mohl cestovat. Jeho zbožňovaná snoubenka Eleonora zvaná Lori čekala jejich prvního potomka a na listopad plánoval mladý pár uzavřít sňatek. Koncem září nastoupil Mácha jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase a 1. října Lori v Praze porodila malého Ludvíka Máchu. Básník se za ní okamžitě vypravil, podruhé své dítě viděl v polovině října – a to bylo naposledy.
Mácha pobýval v Litoměřicích a chodil se kochat a psát do krajiny. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru ve městě pod kopcem. Sešel dolů a místním nabídl pomoc s hašením, jenže během něj se zřejmě nalokal vody, která mohla a pravděpodobně byla zdrojem infekce. Ta několik dní poté napadla jeho tělo. Mácha měl horečky a silný průjem, nespal, ale odmítal se odebrat na lože, dál chodil normálně do práce. Až v noci 5. listopadu se mu přitížilo, několik hodin zvracel, a to už si vyžádal doktora, ačkoliv do té doby odmítal jakékoliv léky. Na jeho radu se Mácha konečně uvolil k odpočinku doma, přesto se ale druhý den ráno ještě jednou sebral a šel se do práce osobně omluvit, že několik dní nepřijde. Vrátil se domů... A v noci zemřel. Jeho posledními literárními díly jsou dva dopisy, jeden pro rodiče a druhý pro Lori, které napsal 2. listopadu. Pohřeb se pak konal 8. listopadu – přesně v den, kdy se s Lori měli brát.
Máchova Lori
Mácha byl od mládí milovník, první objekty jeho zájmu, Marinka Stichová a také herečka Filipina Rošrová, byly spíše platonickými láskami. Máchovi imponoval především jejich půvabný zjev a pro každou z nich napsal báseň. Skutečnou partnerkou se mu stala až Eleonora – Lori Šomková.
Seznámili se zřejmě v zimě na přelomu let 1833 a 1834 po divadelní zkoušce ochotnického divadla v kavárně U Suchých, která tehdy fungovala v domě U Červeného orla v Celetné ulici. Představil je zřejmě J. K. Tyl, který tam byl se svou budoucí manželkou Lenou Forchheim. Lori a Mácha se do sebe zamilovali hned, ale jejich vztah, který trval tři roky, byl divoký. Básník Mácha byl rozevlátá a citlivá duše, navíc jej často ovládla žárlivost. Dokonce svou milou, když se chystal z domu, zamykal, protože ji podezříval z nevěry, a to i když byla těhotná. Lori se navíc odmítala učit česky a rodiče mladých milenců jim také moc nepřáli. Přesto byli odhodláni se vzít a svatbu překazila až ona neblahá událost.
Po Máchově smrti se Lori vrátila k rodičům a vychovávala svého novorozeného syna. Ten však bohužel ani ne po roce zemřel na škrkavku. Zničená Lori se oddala péči o stárnoucího otce, se kterým zůstala až do jeho smrti. Pak se seznámila s policejním úředníkem Františkem Siehem, za něhož se záhy vdala. A když manžel oznámil, že ho chtějí přeložit do Lvova, Lori neváhala. Opustit Prahu, která jí připravila tolik bolesti, byl splněný sen. Ale i Siehe zemřel poměrně mlád. Bezdětná vdova nevěděla, co si počít... Až nakonec našla útočiště právě tam, kde si myslela, že už se nevrátí. Zpátky v Praze. Zde také jako čtyřiasedmdesátiletá stařenka zemřela a Máchu tak přežila o půl století.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
