Koupila jsem manželovi loni k Vánocům drona. Letos, těsně po uplynutí záruční lhůty, se přestala točit jedna vrtulka. Bylo mi líto přístroj vyhodit, a tak jsem se pokusila sehnat opraváře. Po delším googlování se mi to nakonec povedlo. Odpověď? "Nemá cenu opravovat, cena převyšuje hodnotu dronu." A co teď s tím? Zachovalý přístroj prostě vyhodit do popelnice?

Jsem si jistá, že můj případ není ojedinělý. Podle průzkumu Eurobarometru by 77 % občanů EU bylo raději, kdyby mohli své výrobky nechat opravit a nemuseli kupovat nové. To, co bývalo přirozené, si dnes zkrátka politici potřebují potvrdit průzkumy. Náš dědeček, který vlastníma rukama sestrojil několik sekaček, sněhových fréz a vyorávačů brambor, by tuhle logiku nejspíš nechápal. A to neopravoval věci proto, že by byl zrovna ekolog - koneckonců hrdou součástí knihovny mých prarodičů bylo mnoho titulů od Václava Klause. Prostě mu to přišlo normální.

mohlo by vás zajímat

KOMENTÁŘ: Orbánova ruská ruleta a visegrádské orgie

Zpátky na stromy

Co ale dříve patřilo spíše posměchu („Proč to dědo opravuješ, vyhoď to a kup si nový!“), se dnes stává novým politickým hnutím. Mohou za to i sami výrobci elektroniky a spotřebičů, kteří se svými legendárními "ku...tky" již zapsali do dějin. Superlehký, supertenký, ultradesignový telefon nejde opravit, protože součástky v něm jsou ve jménu stylu a dalšího výdělku slepené tak, že pokus o jejich výměnu či opravu je nenávratně poškodí. Nebo se po čase přestane aktualizovat software, takže pokud mobil "drží" hardwarově, zničí firmy jeho funkcionalitu na dálku jinak. Třeba Apple dostal začátkem tohoto roku od francouzských úřadů pokutu 25 milionů eur za úmyslné zpomalování svých starších telefonů, o kterém zákazníci nebyli předem informováni. Koneckonců - Vánoce jsou jen jednou za rok a průměrný mobil má životnost 33,6 měsíců. Občanům členských států ale dochází trpělivost. Podle průzkumu Eurobarometru se většinově domnívají, že by snadná opravitelnost výrobků měla být řešena zákonem.

A do toho přichází zelená politika, kterou v posledních letech táhne právě Evropská unie. V dokumentu Zelená dohoda pro Evropu se výslovně apeluje na potřebu méně plýtvat. To je základem oběhového hospodářství, podle jehož filozofie se věci nemají vyhazovat, ale používat opakovaně a recyklovat - třeba ve výrobě. Opravy výrobků jsou proto nejen smysluplnější, ale pochopitelně i ekologičtější, protože se tím tvoří méně elektronického odpadu. Pro představu - v EU se ročně vyprodukuje více než 12 milionů tun elektronického odpadu, což odpovídá 30 tisícům jumbo jetům. Jeden Čech v průměru vyprodukuje za rok 15 až 20 kg elektronického odpadu, což je nejvíce ze zemí Visegrádské čtyřky.

Někde se snaží si s problémem poradit. Třeba ve Švédsku před několika lety daňově zvýhodnili opravy všeho možného od oblečení přes kola až po bílé zboží. Nebo ve Francii, kde u výrobků hodlají zavézt "skóre opravitelnosti" už od příštího roku. Ti pomalejší na to zkrátka potřebují evropské zákony - koneckonců na společném trhu to ani jinak moc nejde. Bude se na to ale muset jít chytře. Každý zásah může mít nečekané důsledky. Evropa se tím také brání levným asijským výrobcům, kteří možná budou chtít odvetu. Evropský parlament proto ve svém listopadovém usnesení žádá Evropskou komisi, aby přišla s řešením. Ta s tím ale koneckonců už počítá. Teď se tedy jen čeká na nějaký konkrétní návrh pravidel. Na konci jeho schvalování pak bude, vedle Evropského parlamentu, i podpis zástupců členských států, včetně českého ministra.

A přitom taková blbost...

Evropští poslanci se ve svých požadavcích rozhodně ale nedrželi při zdi. K tzv. "právu na opravu", které zakazuje úmyslné zkracování životnosti výrobků a požaduje lepší instrukce k opravě a dostupné náhradní díly, rovnou přihodili i požadavek na univerzální nabíječky. Při pohledu do plného šuplíku kabelů u nás doma si říkám: konečně! Pro digitální zařízení pak parlament chce, aby výrobce aktualizoval software po celou předpokládanou dobu životnosti výrobku. Zákazníci mají získat i právo na informace o tom, jak dlouho jim produkt pravděpodobně vydrží. Uvidíme, jak bude nakonec návrh z dílny Evropské komise vypadat.

mohlo by vás zajímat

KOMENTÁŘ: Ať žijí Češi, zachránci unijních nosnic!

Čeští europoslanci se k parlamentní zprávě stavěli většinou spíše liknavě, což je poměrně překvapivé, jelikož tuzemští voliči mají téma ochrany spotřebitele obecně docela v oblibě. Proti byli hlavně zástupci ANO a ODS. Patrně se obávali hlasů, že jde o ohýbání trhu, příliš velký zásah a bude (asi) obtížná vymahatelnost. Na druhou stranu se ale otevřou dveře k ukončení klamavých praktik ze strany mnoha výrobců, i když ti samozřejmě tvrdí, že jde spíše o výjimky. Taková povinná informace o tom, jestli jde výrobek snadno opravit, by pro začátek možná úplně stačila.