Jsem odjakživa flegmatik
U mnoha lidí si získal pověst lékaře, který koronavirové pandemii nepřikládá dostatečnou vážnost, což ale popírá. „Svou roli hraje spíš fakt,“ říká, „že jsem odjakživa flegmatik, a pak asi i prostředí, ve kterém posledních dvacet let pracuju.“
Lukáš Pollert se nechce chlubit, ale patří mezi naprosto špičkové anesteziology, a díky tomu může spolupracovat při transplantacích plic.
Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s Lukášem Pollertem.
„Na naše oddělení přijímáme nejohroženější pacienty,“ vysvětluje. „Často se setkávám s lidmi, kterým jde o život, a podle mě je jednou z hlavních úloh lékaře pacienta uklidnit, udělat všechno proto, aby neměl bolest fyzickou ani duševní. Čemu naopak nesmíme podlehnout, to je jančení a hysterie, a z toho možná vyplývá přístup k covidu u mnoha lékařů, kteří mají dennodenní zkušenost s těžce nemocnými pacienty.“
Nebagatilzujeme, uklidňujeme
Zjevně mluví nejen za sebe, ale například i za kolegu Pirka a podobně: „Při rozhovorech možná někdy působíme, jako bychom problém bagatelizovali, ale my se snažíme uklidňovat situaci, na což jsme zvyklí, protože panika nemá smysl, v té se lidi ušlapou. A my naopak ze všeho nejvíc potřebujeme klid.“
V rozhovoru Lukáš Pollert zdaleka nehovoří pouze o covidu. Vypráví i o tom, proč je úspěšná transplantace mnohem důležitější než olympijská medaile, o tom, jak přežívá karanténu se šesti dětmi, které jsou teď vesměs na distanční výuce, nebo o tom, proč přestal pít alkohol, ačkoli býval v mládí vyhlášeným flamendrem.
Je důležité, aby lékaři sportovali? A co hraje při transplantacích za muziku?
Tohle všechno a ještě mnohem víc v dalším díle talk show Tomáše Poláčka.