Záměnu dětí v porodnici si žádný rodič nechce ani ve snu připustit, tudíž, když vyjde najevo, že dítě nemá shodnou genetickou stopu, první, co asi ve valné většině v hlavě naskočí, je nevěra. Jak moc tato situace „zacvičí“ se vzájemnou důvěrou?

V životě člověka jsou situace, na které není připraven. A tato patří mezi ně. Když se muž dozví, že dítě „není jeho“, zcela samozřejmě mu naskočí nevěra. Informace o tom, že dítě nemá shodnou genetickou informaci ani s matkou, a tudíž je úplně cizí, je tak moc mimo to, co člověk očekává, že přechod z fáze šoku alespoň do pokusu o přijetí této skutečnosti může trvat opravdu dlouho.

Když prvotní šok pomine, nastává další fáze - smířit se s realitou. Lehce se to řekne, hůře asi realizuje. Co byste poradil jako psycholog, pane profesore?

Pro tuto situaci neexistuje univerzální rada. Tohle je tak silná informace, že člověka může naprosto vykolejit. Smiřování s realitou je v tomto případě velmi bolestné a zdlouhavé. Bez podpory odborníků z oblasti medicíny a psychologie to může být mimořádně těžké.

mohlo by vás zajímat

Nora Fridrichová: Nejsem osoba, která by mohla být vzorem, na sebe pohlížím kriticky

Dá se definovat z vašeho pohledu, kdo se s touto absolutně šílenou situací smíří lépe? Muži, nebo ženy?

Toto je silná informace pro muže i ženu. S jistým nadhledem můžeme říci, že „otec je vždy nejistý“, takže muž může tuto informaci velmi, velmi teoreticky očekávat. Nicméně žena, která dítě porodila, si je vždy absolutně jistá, že dítě je její. Záměna dítěte je něco, na co nejsou ženy evolučně připraveny.

Co to tedy celé může udělat s psychikou ženy? Je to přece jen něco jiného - pouto matka a dítě vzniká již v těhotenství. Hrozí, že se budou ženy vinit z toho, že své vlastní dítě neuhlídaly?

Obvyklá první reakce je spíše „externalizační“ – zaměřená na (pravděpodobně pravdivé) obvinění systému. Je to stejné, jako když se stanete obětí trestného činu. Zprvu nechápete, proč vám pachatel ublížil. Nicméně jak čas běží a vy nad tím, co se stalo, přemýšlíte, můžete dojít k hypotéze, že za to můžete vy sami…to vás ovšem může přivést ještě do hlubší bažiny beznaděje.

Jak důležité je v této situaci nejbližší okolí? Jak vše říct jednak dítěti, kterého se to přímo týká, ale například také sourozencům, prarodičům.... ?

Upřímně musím říct, že nevím. Osobně jsem se s touto situací nikdy nesetkal. Pouze v několika případech jsem řešil, že dosavadní otec není otec. Psychologů, kteří takový případ řešili, budou v Čechách jednotky. Nicméně i tak je v tomto procesu nutná podpora kvalifikovaného psychologa, který může hodně pomoci.

Jak je důležité, aby spolu obě rodiny spolupracovaly, komunikovaly? Je vhodné například uvažovat o společném soužití nebo o společném trávení volného času?

Každý má úplně jiné strategie zvládání. Někdo se potřebuje vypovídat a někdo se zase zavře do pokoje a chce se od všeho odstříhnout. Řešení těchto případů by se vždy měl účastnit kvalifikovaný psycholog, který by měl dokonale poznat všechny zúčastněné osoby a navrhnout nějaké akceptovatelné řešení.

mohlo by vás zajímat

"Někdy může dojít k úplné identifikaci s agresorem," říká o Stockholmském syndromu profesor Radek Ptáček

Hrozí, že děti novou situaci nepřijmou, případně je to celé negativně ovlivní do budoucna?

Jak jsem již říkal, je to informace, na kterou nejsme připraveni. Dospělí mají již rozvinuté strategie zvládání náročných situací a mohou se aktivně snažit s danou situací vyrovnat. Pro děti je to ovšem informace, kterou vůbec nedokáží zpracovat. Je to fakt, který může ovlivnit jejich sebepojetí na celý život.

Myslíte si, že je dobré v tento moment vyhledat odborníka, který pomůže s celou situací, který de facto rodiny celou touto tragédií provede?

Jak jsem již říkal, toto je absolutně nezbytné. V České republice je mnoho skvělých a kvalifikovaných odborníků. Při jeho hledání je vždy nutné důkladně prověřit jeho kvalifikaci a zkušenosti. Takový odborník musí mít úplné vzdělání v psychologii (na magisterském stupni), psychoterapeutický výcvik a zkušenosti v oblasti problematiky dětí a rodiny. Je třeba dát pozor na různé kouče, osoby, které neodpovědně používají termíny jako „terapeut“, „průvodce“ atp.

Děkujeme, pane profesore, za rozhovor.