„Prostějov byl skvělej,“ směje se generál, který ve městě sloužil v osmdesátých letech jako výsadkář: „Představte si, že jsem tam přišel po osmi letech vojenské školy, což byl tak trochu celibát, a najednou jsem sdílel město s tisíci mladých švadlen z místního podniku OP!“

Vzpomínky na válku v Jugoslávii

O něco vážněji Petr Pavel vzpomíná na válku v Jugoslávii, během níž jeho jednotka roku 1993 zachránila odříznuté francouzské vojáky z pasti přímo mezi Srby a Chorvaty. Zajímavá je jeho odpověď na otázku, jestli po riskantní akci netrpěl posttraumatickým stresovým syndromem. Prý ne: „Můj dlouhletý kamarád zastával teorii, podle níž je náš mozek zatížen hromadou zbytečných věcí, takže je například za studií před každou zkouškou vymazal v hostinci, a druhý den se mu do mozku všechno krásně zapisovalo. Já uplatnil podobnou metodu tehdy v Jugoslávii. Po návratu na základnu jsem alkoholem resetoval harddisk a od druhého dne fungoval normálně dál.“

Generál Pavel dostal za statečnost řadu vyznamenání. „Kde je mám? Doma v krabici. Deset let si slibuju, že je dám aspoň na nějaký červený samet, ale nejspíš skončí ta krabice v mé pozůstalosti a Vojenský historický ústav všechno vyřídí...“

mohlo by vás zajímat

Bitva o Vukovar: Když se chorvatské město proměnilo ve Stalingrad

Čeští prezidenti a jejich vztah k armádě

Vzpomíná i na všechny české prezidenty, se kterými se osobně poznal. Václavu Havlovi se pokoušel vysvětlit svůj lehce odlišný pohled na balkánský konflikt. Z Václava Klause cítil, že chová jistý despekt vůči armádě. A nejdelší diskuse vedl s Milošem Zemanem: „Vlastně si vážím toho, že si mě vždycky vyslechl, i když pak často pokýval hlavou a řekl, že bude po jeho.“

V rozhovoru vypráví i o tom, jak se při paraglidingu srazil s krávou, jak si ustlal na motorce, proč se mu zdá o Namibii, a jak je daleko v úvahách o své kandidatuře na prezidenta.

Vítejte u dalšího dílu pořadu (NE)BLÁZNI, tentokrát s generálem Petrem Pavlem.