Německá vzducholoď LZ-129 Hindenburg si díky svým kolosálním rozměrům získala přezdívku Titanic nebes a ve své době patřila se svou sesterskou lodí LZ-130 Graf Zeppelin II k největším létajícím strojům všech dob. Osudný jí byl až požár, během kterého zemřelo 36 osob. Tento týden si připomínáme 88. výročí od prvního letu této létající legendy, jež dokázala letět rychlostí až 135 kilometrů za hodinu.
Vzducholoď s pianistou i kuřáckým koutkem
Když se řekne Hindenburg, měla by se vám vybavit německá vzducholoď, která byla pojmenována po říšském prezidentovi Paulovi von Hindenburgovi. Ta byla sestrojena v roce 1935 německou firmou Luftschiffbau Zeppelin, ale své slávy si příliš neužila. Co se týče její ceny, tak rozpočet na tento létající stroj se pohyboval v přepočtu zhruba na částce 500 tisíc tehdejších liber, což odpovídá dnešní miliardě korun. A proč se jí přezdívalo Titanic nebes? Protože byla dlouhá neuvěřitelných 245 metrů, což je jen o 25 metrů méně, než měl legendární Titanic.
Hindenburg měl konstrukci duralu, která měla průměr 41 metrů a obsahovala 200 tisíc metrů krychlových plynu, jenž byl rozdělen do 16 oddílů s celkovým vztlakem zhruba 240 tun, přičemž 112 tun bylo užitečné zatížení. Potah plavidla byl vyroben z bavlny, jež byla impregnovaná směsí oxidu železa a acetátu celulózy, a vše bylo navíc potaženo hliníkovým prachem. Vzducholoď byla poháněna čtyřmi dieselovými motory od Mercedes-Benz o výkonu 890 kW, což jí dávalo sílu k tomu letět rychlostí až 135 kilometrů za hodinu! Výroba vzdušného plavidla započala v roce 1931 a trvala neuvěřitelných 5 let. Prvního letu se ztužená vzducholoď LZ-129 Hindenburg dočkala 4. března 1936, a o tři měsíce později už zvládla dvojnásobný přelet Atlantiku, a to v rekordním čase 5 dnů, 19 hodin a 51 minut.
Ačkoliv se jednalo o největší létající stroj všech dob, tak na rozdíl od dnešních letadel tolik pasažérů převážet nedokázal. Hindenburg byl schopen pojmout 72 pasažérů během letů v rámci Evropy, při transatlantických letech to bylo pouze 50. Problém byl v posádce. Vzducholoď totiž obsluhovalo neuvěřitelných 61 osob, jež se nestaraly jen o hladký let, ale i o dostatečný komfort pasažérů. Ve skladovacích prostorách lodi se navíc nacházely osobní automobily, které sloužily k lepšímu komfortu cestujících. Pro cestující se jednalo na tehdejší dobu o naprostý luxus, který si mohl dovolit jen málokdo. Ostatně cena jednosměrné letenky z Evropy do USA činila neuvěřitelných 450 amerických dolarů, což by v dnešním přepočtu bylo neuvěřitelných 150 tisíc korun. Za tuto částku však byl cestujícím poskytnut nadprůměrný komfort, jenž zahrnoval například teplé jídlo, sprchu nebo klubovnu, v níž hrál pravidelně pianista na duralové piano. Kabiny cestujících se nacházely v trupu vzducholodě, nikoliv v podvěšených gondolách, jako tomu bylo v předchozích vzdušných plavidlech.
A čím byla vzducholoď naplněna? I když se počítalo s naplněním heliem, nakonec vojenské embargo USA vyžadovalo po německých konstruktérech, aby využili jako nosný plyn vodík, který je vysoce hořlavý. Problém byl totiž v tom, že se helium nikde ve Spojených státech nevyrábělo, takže by Hindenburg měl obrovský problém s návratem zpátky do Německa. I když tato změna znamenala několik málo úprav, tak se nejednalo o nic, co by německé konstruktéry překvapilo. O rizicích vodíku se vědělo a konstrukce lodi disponovala bezpečnostními prvky, které by měly případným únikům plynu a jiskrám zabránit. Nicméně důvěra v tyto bezpečnostní prvky byla tak vysoká, že si dovolili mít v Hindenburgu v provozu i kuřárnu.
Pokud vás zajímá, jak to s legendárním Titanicem nebes dopadlo, doporučujeme vám přečíst si následující text od Kateřiny Horákové, v němž se dozvíte o jednom z nejslavnějších leteckých neštěstí v historii.
Podobné články
Doporučujeme
