Z inženýrky horolezkyní
Wanda Rutkiewicz se narodila 4. února roku 1943 v litevském městě Plungė, v období zuřící a naplno rozběhlé druhé světové války. Po jejím skončení se celá rodina i s tehdy malou Wandou přestěhovala do jihozápadního polského města Wroclawi, kde Rutkiewicz vystudovala technickou univerzitu a stala se elektroinženýrkou – pracovala v Institutu automatizace energetických systémů.
U Rutkiewicz si tedy rozhodně nevystačíme s častou stereotypní představou, že jen blázen, hlupák, šílenec nebo snad nevzdělanec se může rozhodnout šplhat na nejvyšší vrcholy světa. Wanda Rutkiewicz se zanedlouho ještě jako inženýrka přestěhovala do Varšavy, kde začala pracovat v Institutu výpočetních strojů.
O Rutkiewicz je mimo jiné také známo, že byla nadanou atletkou a sportem často vyplňovala svůj volný čas. Trénovala se například v běhu, skoku dalekém, skoku do výšky, hodu diskem nebo ve volejbalu. K samotnému lezení přišla „jako slepá k houslím“. Rutkiewicz totiž jezdívala na motocyklu Junak, nejtěžší polské motorce, což ji nepřímo přivedlo k horolezectví. Jednoho dne jí totiž došlo palivo a ona musela požádat kolemjedoucí o pomoc. Tak se setkala s Bogdanem Jankowskim, který se lezení věnoval již dva roky. Náhodné setkání vyústilo ve společné lezení v Sokolích Horách.
V roce 1962 dokončila v Tatrách horolezecký kurz a v následujících letech absolvovala v Tatrách mnoho výstupů, například severní stěnou Malého Kežmarského štítu, která je považována za opravdu výbornou volbu při přípravě na horolezecké expedice ve světových velehorách. Rutkiewicz lezení doslova propadla a stala se členkou Vysokohorského klubu ve Wroclawi a od roku 1973 Vysokohorského klubu ve Varšavě.
Mount Everest i K2
Od roku 1964 následovaly po Tatrách také Alpy, Pamír (rozprostírající se mezi Tádžikistánem, Afghánistánem a Čínou), pohoří Hindúkuš (Afghánistán a Pákistán) a Himaláj. Jeden z hlavních úspěchů v její horolezecké kariéře přišel dne 16. října roku 1978, kdy se jí jako třetí ženě a první Evropance podařilo zdolat nejvyšší horu světa – Mount Everest. Everest je totiž sice nejvyšší horou na světě, zdaleka ale není tou nejobtížnější.
To bylo také jedním z důvodů, proč si na výstup na osmitisícovku K2 musela Rutkiewicz počkat ještě dalších osm let. Hora K2 totiž patří k těm nejnebezpečnějším výstupům na světě. Do roku 2020 na vrchol vystoupilo pouhých 450 lidí, přičemž 80 dalších při pokusu o výstup zahynulo. K2 je možná o 237 metrů nižší než Everest, její relativní převýšení od úpatí po vrchol je ale větší, navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější.
Wandě Rutkiewicz se tuto nevyzpytatelnou osmitisícovku podařilo pokořit 23. června roku 1986, a stala se tak vůbec první ženou na světě, která výstup i sestup úspěšně zvládla – navíc bez kyslíkového přístroje. Byla součástí malé expedice vedené manželskou dvojicí Lilliane a Maurice Barradovými. O tom, že se nejednalo o obyčejnou horskou túru, svědčí i skutečnost, že oba manželé Barradovi při sestupu tragicky zahynuli.
Osudová Kančendženga
Závěr života Wandy Rutkiewicz je zahalen tajemstvím. Naživu ji totiž naposled viděl tehdy devětadvacetiletý mexický horolezec Carlos Carsolio 12. května roku 1992, když se pokoušela o výstup na Kančendžengu, třetí nejvyšší horu světa. Na seznamu Rutkiewicz se jednalo v pořadí již o devátou osmitisícovku. Carsolio tehdy vysílený sestupoval z hory po úspěšném dosažení jejího vrcholu, zatímco Rutkiewicz se snažila nalézt úkryt v severozápadní stěně.
Wanda Rutkiewicz byla tehdy natolik vyčerpaná, že se rozhodla nesestupovat – Carsolio navíc uvedl, že on sám byl na pokraji sil a nebyl psychicky ani fyzicky schopen nutit polskou horolezkyni k sestupu, třebaže na tom mohl záviset její život. S odhadem následujících událostí Wanda Rutkiewicz pravděpodobně zahynula následujícího dne, 13. května 1992. Její tělo nebylo dodnes nalezeno a nelze se tedy dozvědět, jestli Rutkiewicz opravdu vystoupila až na vrchol Kančendžengy. Pokud ano, byla by první ženou na světě, která slezla tři nejvyšší hory světa.
Zdroj: Wikipedia, Storymag