Pokud se 70. léta dají charakterizovat jako doba utahování šroubů komunistického režimu, tak o 80. letech můžeme říci, že byly dobou nudy. Všichni věděli, že komunismus brzo padne, a také na to napjatě čekali. Říkala se anekdota, že na ústředním výboru Komunistické strany se zdraví „dobrý každý den“. V Československu běžel v 80. letech pořad, kterého se mohla zúčastnit hlasováním celá republika, jmenoval se Rozpaky kuchaře Svatopluka. V jednom dílu se moderátor a herec hlavní role Josef Dvořák ptá v publiku, jestli někdy dali nebo přijali úplatek. Naprostá většina z diváků se přizná, že v životě už uplácela. Vše šlo naživo. Dostatečný důkaz, že režim, který dříve kritiku tvrdě potlačoval, nyní otevřeně přizná, že je zkorumpovaný. Takových případů bylo mnoho. Komunistický režim se tak nejspíš dostal do bodu, kdy sám nevěděl, jak pokračovat dál.

Revoluční rok 1989

Rok 1989 lze v Evropě přirovnat k roku 1848, který se nazýval též Jaro národů. Podobně jako v té době i v roce 1989 lidé prožívali jakési probuzení. Tento rok byl ve znamení pádu komunismu v Evropě. Prvním státem, kde rudý režim padl bylo Polsko, kde probíhala revoluce již od roku 1988. Následovalo Maďarsko, NDR (zde byla situace podobná jako u nás, ozbrojené složky se rozhodly, že nezakročí proti demonstrantům). Brutální charakter měla revoluce jedině v Rumunsku, kde popravili vládce Nicolae Ceaușescu i s jeho ženou, na ulicích probíhaly ozbrojené boje. 9. listopadu 1989 padá Berlínská zeď. V této atmosféře se schyluje k revoluci i v Československu.

Konspirační teorie o listopadu 89

Odpor vůči režimu představovaly v zásadě tři skupiny: studentská sekce demokratické iniciativy (disent), hnutí Stuha, svazáci. Je tedy pozoruhodné, že revoluci dělal komunistický dorost ze SSM, odsud se například rekrutoval i Martin Mejstřík, který pro dokument České televize řekl toto: „Myslím, že jsme v podstatě byli hráči na šachovnici, kterými se pokoušel někdo tahat...“ Svaz socialistické mládeže si také místo Opletalovy ulice zamluvil na svou manifestaci Albertov. Ano, demonstrace 17. listopadu 1989 byla organizovaná SSM. Právě po brutálním potlačení této demonstrace se všechny revoluční proudy spojily do Občanského fóra, jehož neformálním vůdcem se stal Václav Havel. Zde se dostáváme k první konspirační teorii – té o Ludvíku Zifčákovi coby mrtvém studentovi. Po demonstraci 17. listopadu se objevila informace, že byl ubit student. Byla však falešná. To ovšem nezabránilo lidem, aby se ještě více radikalizovali – televize fámu vyvracela, ale kdo jí v té době věřil. Příslušník StB Ludvík Zifčák vedl průvod studentů, svou roli hrál velice věrně, a byl dokonce zmlácen obuškem. Právě on později přišel s historkou, že zabitého studenta měl zahrát jako úkol od rozvědky. Existují však očití svědkové, kteří tvrdí, že Zifčák celý průvod vedl, ale mrtvého studenta nehrál.

Další konspirační teorie tvrdí, že vše bylo již dopředu naplánováno velkými mocnostmi – Sovětským svazem a Amerikou. V Sovětském svazu za Gorbačovovy éry panovala extrémní neúroda. Prakticky každý chléb, který v SSSR tou dobou upekli byl z cizího obilí. Amerického obilí. Přesně tak, byli ekonomicky závislí na svém největším nepříteli. Půjčky měly dovést Gorbačova do bodu, kdy už USA odmítly dál dovážet a stanovily podmínky – sjednocení Německa, neutrální pás mezi Východem a Západem tvořený střední Evropou, do kterého spadáme i my. Také měl Gorbačov dostat slib, že se nebudou rozšiřovat hranice NATO. Listopadový převrat tak měl být předem naplánován a studenti byli pouhými šachovými figurkami ve hře. Zajímavé určitě je, že všichni vysocí představitelé KSČ odjeli v té době z Prahy, většinou na své chaty. Když se ptali novináři vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta, kde byl po čas listopadových událostí, odpověděl s potměšilým úsměvem: „Byl jsem na rybách, vy byste nešli?“ V dokumentu Kdyby mě zabili... se politický vězeň Zbyněk Čeřovský vyjadřuje ve smyslu, že měli dokumenty, které posílala KGB na ministerstvo zahraničních věcí, kde bylo zcela jednoznačně řečeno, jaký vývoj se předpokládá v Československu: 1) Havel bude prezident, 2) Nedojde k represím ani změnám v bezpečnostních složkách. Jak víme, druhý bod byl splněn jen napůl – ke změnám v bezpečnostních složkách došlo a bývalí estébáci neměli například v nové BIS místo. Podporu této teorii dodává i skutečnost. Pro Československo byl vymyšlen tzv. druhý Marshallův plán na oddlužení, měl jej na starosti ředitel Deutsche Bank Alfred Herrhausen. Jak víme, nestalo se tak, byl na něj spáchán velice sofistikovaný atentát – bomba vybuchla v jeho pancéřovém autě, ale zabila pouze jeho na místě spolujezdce. Československo poté svou ekonomiku nastartuje pomocí zadlužení se USA formou půjček.
Poslední fámou je vlastně název sametová revoluce. Nebyla to revoluce a nebyla sametová. Mnoho protestujících si neslo doživotní následky, mezi nejošklivější zranění patřily roztržené genitálie.

Jaký je váš názor? Bylo vše domluveno dopředu? Nebo snad pochopili vrcholní představitelé režimu, že je konec, pustili otěže a začali rychle privatizovat?

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hegenbart

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zbyněk_Čeřovský

Konspirace 89 (2022, dokument)

Utajené příběhy českých dějin: Martine Šmíde, nikdy nezapomeneme! (2018, dokumentární série)