Narodil se 13. ledna 1902 v Novočerkassku, o jeho rodině či mládí toho není mnoho známo. Jeho životopis začíná vstupem do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) v roce 1922, později zastával vedoucí funkci v Moskevském sovětu a také Ústředním výboru Komsomolu (v této funkci končí roku 1932). Je jedním ze staré gardy bolševiků, kteří přežijí čistky, jež na ně chystal Stalin, dokonce se pro něj stane velice cennou figurou. Když skončí v ÚV Komsomolu, dostává se do různých stranických funkcí – aparát jej nikdy nenechá na holičkách a on je Stalinovi stejně věrný jako Leninovi. Nějakou dobu se živí také jako učitel. Nejdůležitější etapa jeho kariéry však nastává v roce 1941, kdy nastupuje na Ministerstvo zahraničních věcí Sovětského svazu. Je zde zástupcem vedoucí, poté vedoucím 4. evropského oddělení (má na starosti Polsko a Československo).
Stalinova vůle v Československu
Mezi léty 1945–1948 je velvyslancem v Československu, zosobněním Stalinovy vůle. Jeho působení samozřejmě přesahovalo míru toho, o čem je diplomacie, dalo by se spíše nazývat zpravodajskou činností. Historik Václav Veber poznamenává, že po návratu byli Beneš a Fierlingerova vláda v Košicích vlastně sovětskými vězni – nedovolili jim spojit se s Londýnem a Sověti jim nedovolili, aby se setkali se zástupci západoevropských zemí. Již to bylo zvláštní, o všem důležitém rozhodoval Zorin. President Eisenhower poslal dopis Sovětům, že jsou Američané připraveni osvobodit Prahu. Dopis se měl dostat k vládě a Benešovi. Ti jej vůbec nečetli a o všem opět rozhodl Zorin a americký návrh byl odmítnut. Fierlinger dokonce mluvil o americké okupaci a o tom, že se Američané měli zastavit před hranicemi Československa. Od té doby se z něj stal důležitý hybný prvek československé (hlavně zahraniční) politiky – na ministerstvu zahraničí byl lidově řečeno „pečený, vařený“, nikdy však nejednal s Masarykem. Ostentativně ho přehlížel, docházel vždy pouze za komunistou Clementisem. Tyto poměry naznačují, že státní struktury byly pod vlivem Sovětského svazu už před převratem v únoru 1948.
Únor 1948
V polovině února 1948 propuká vládní krize a Zorin přistává na pražském letišti, aby zařídil průběh převratu podle Stalinovy vůle. Oficiálním důvodem jeho příletu je kontrola dodávky sovětského obilí. Vydává se ke Gottwaldovi, kterému vyčítá liknavost a připomíná mu, že Beneš je vlastně „jejich“ člověk a mají být vůči němu tvrdší a donutit je, aby se podřídil. Gottwald, v obavě, že by krize nemusela dopadnout v jejich prospěch, žádá i o jinou formu pomoci, aby byly u hranic připraveny jednotky Rudé armády. Toto přání se dostane až do Moskvy. Molotov jej však odmítl s tím, že to čeští komunisté zvládnou. Jak víme, měl bohužel pravdu. Zorin je také jeden z mnoha, kteří jsou obviňováni ze smrti Jana Masaryka, po svém příletu z letiště šel ihned k němu (ačkoliv jej předtím přehlížel a nenavazoval s ním rozhovor). Masaryk měl maniodepresivní psychózu, tak ten den vůbec nevylezl z postele. Když k němu Zorin přišel, snažil se jej přesvědčit, aby demisi nepodával, doslova jej zastrašoval (také mu říkal, že je čas, aby se Československo více přiklonilo k bratrskému slovanskému bloku, kam skutečně patří). Nejspíš to zafungovalo – Masaryk měl demisi již připravenou, ale nikdy ji nepodal a stal se ministrem v Gottwaldově nové vládě.
23. února 1948 z Prahy odlétá. V práci velvyslance pokračuje – působí ve Francii, jako první velvyslanec v SRN, na Kubě. V letech 1960–1962 byl zástupcem Sovětského svazu v OSN. Umírá v 84 letech v Moskvě.
ZDROJE:
https://en.wikipedia.org/wiki/Valerian_Zorin
https://plus.rozhlas.cz/valerian-alexandrovic-zorin-stalinuv-soudruh-v-praze-7174571
https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1463078-pred-60-lety-prevzali-moc-v-ceskoslovensku-komuniste
https://en.wikipedia.org/wiki/Ministry_of_Foreign_Affairs_(Soviet_Union)