Příběh bratrů Danišových ukazuje, jak křehká civilizovaná společnost je. Nebyli nikterak inteligentní, nejspíš měli podprůměrné IQ, ale i přesto se pomocí brutálního násilí dostali na vrchol. Zdálo se jim, že nemají nepřítele a Bratislava je jejich. Mýlili se.
Konec komunismu znamenal nástup svobody, s ní přicházely také neduhy, které sužovaly všechny demokratické země. Jedním z důsledků otevření se světu tak byl vstup organizovaného zločinu do našich končin. První zločinecké bandy se začaly formovat většinou po amnestii v roce 1990. Říkalo se, že kriminál je jakousi vysokou školou zločinu, vězeň se zde naučil, co ještě neuměl a dávaly se zde dohromady zločinecké party. To byl také případ bratrů Danišových. Byli to bratislavští Romové, kteří byli nejspíš první, kdo zde začal po pádu komunismu vybírat výpalné. Nebyli nikterak inteligentní – tím de facto vybočovali z řady slovenských mafiánů. Ti byli také brutální, ale jejich práce (můžeme-li to takto nazvat) byla organizovaná, většinou krytá soukromou bezpečnostní službou, nebo nějakou firmou. Ničím takovým bratři nedisponovali – jejich metodou byla primitivní, surová brutalita.
Vladimír přezdívaný Tuti měl mohutnou zavalitou postavu mafiána, kterou podtrhovala také jeho image – nosil černý dlouhý kabát a klobouk, taktéž černý, prý se stylizoval do gangsterů 30. let. Chodil všude se svým bratrem Papasem, který byl méně brutální, ale i tak z něj šel strach. Tuti si většinou s sebou vodil také svého bulteriéra, zkrátka chtěl jedinou věc – aby z něj šel strach. Toužil po velkých penězích, ale jeho osobnost plná agresivity mu nedovolila je získat jinak než násilím. Začal vybírat se svou skupinou výpalné po barech. Někdy to vypadalo tak, že poprvé přišli do baru a doslova jej ovládli. Jeho oblíbenou větou bylo „My jsme piráti a vy nám teď dáte všechno, co máte, a vypadnete!“ Vyhodili hosty, kdo nechtěl jít, byl zmlácen. Samozřejmě je ještě předtím prošacovali. Číšnicím ukradl řetízky, náušnice a hodinky. Poté si v podniku uspořádali soukromou party. Policisté nic neudělali, postupně se začali cítit absolutně beztrestní. Když se Tuti s někým nepohodl, velice rád jej „sejmul“ takzvanou hlavičkou – měl velice nízký práh bolesti. Zatímco jeho soupeř odcházel s frakturou lebky, Tutimu se nestalo nic. Znásilňoval také ženy, přišel a odvedl si vaši ženu, přes nesouhlas ať už váš nebo vaší partnerky. Bydlel v hotelu Kyjev, kde si vodil děvčata. Někdy okradl a zmlátil kolemjdoucího na ulici, jenom tak, nejspíš aby nevyšel ze cviku. Taxikáři z Bratislavy z něj měli hrůzu. Pokud některý zapnul taxametr, většinou jej zmlátil, vytrhl mu jej a donutil ho zaplatit jinou cenu jízdy. Byl mafiánem, kterého nikdo neměl rád, dokonce ani ostatní bossové. Jeho vybírání výpalného postrádalo profesionalitu, kterou v té době měli ostatní mafiáni – jedna skupina přišla vyhrožovat, druhá se zjevila s nabídkou pomoci, obě byly samozřejmě ze stejné SBS, ze stejného gangu. Tuti prostě přišel a preventivně majitele alespoň profackoval a až poté si řekl o peníze.
Teror, který oba bratři v Bratislavě rozpoutali začal znervózňovat a děsit nejen běžné obyvatele, ale také podsvětí. Jak již bylo řečeno, nerespektoval vůbec žádná pravidla, a to ani ta mafiánská. Poutali na sebe příliš pozornosti. Pomyslný pohár trpělivosti přetekl na jaře 1995, když se konala schůzka šéfů jednotlivých gangů v bratislavské restauraci Aušpic. Sešli se tady všichni velcí bossové včetně Černáka a Sýkory. Objevil se zde i Tuti, již svým příchodem, kdy na sebe hlasitě upoutával přítomnost, rozzlobil všechny zúčastněné. Mimobratislavští se velice podivovali, že člověk s takovým chováním je pozván na schůzku bossů. Na závěr, když odcházel, se urážlivě vyjádřil na adresu bosse Mikuláše Černáka. Ten vytáhl pistoli a chtěl jej ještě na parkovišti zastřelit, Sýkora jej však zadržel.
6. července 1995 otřásl Bratislavou výbuch. Exploze úplně zničila auto a zabila dva řidiče, kterými byli Tuti a Papas. Byla to první mafiánská poprava, měla být nařízená přímo Černákem. Před výbuchem byla na místě minimálně dvě auta slovenské tajné služby SIS, zřejmě dohlížela na průběh „popravy“.
ZDROJE:
topky.sk, bratislavskenoviny.sk, emefka.sk
Súmrak bossov (2017, dokumentární série)
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
