Bitva o Krétu
Německá invaze na Krétu byla zejména mezi příslušníky armády nacistického Německa nechvalně proslulou akcí, která sice v konečném důsledku zaznamenala úspěch, Němci však během bitvy zaznamenali obrovské ztráty svých elitních výsadkářských jednotek.
Šlo totiž o jedinou významnou bitvu historie, v níž jedna ze stran nasadila pouze vzdušné výsadkové jednotky. Pro tuto příležitost, na takzvanou operaci Merkur, byly pochopitelně vybrány ty nejelitnější jednotky – výsadkáři a horští myslivci, kteří byli letecky dopravováni nad Krétu, kde probíhal výsadek.
Jak již bylo řečeno, ztráty byly obrovské a Němci se s dobýváním strategicky významného ostrova trápili. Určitý podíl na obraně ostrova mělo i civilní obyvatelstvo, které se mnohdy různými způsoby pokoušelo před okupační silou bránit.
Poté, co se Němcům podařilo ostrova Kréty zmocnit, došlo právě na civilní obyvatelstvo, které z ostrova nemohlo prchnout a muselo snášet muka a teror nepřátelských jednotek, zatímco se většině spojeneckých jednotek podařilo z ostrova díky Královskému námořnictvu stáhnout do bezpečí.
Účast civilistů při obraně Kréty
Vesnice Kondomari, kde došlo k první ze série německých represálií vůči místnímu obyvatelstvu, je součástí obce Platanias, která se nachází v blízkosti severního pobřeží ostrova. Vesnice leží přibližně 18 kilometrů od města Chania a asi 3 kilometry od přistávací dráhy Maleme, která byl hlavním a primárním cílem německých výsadkářů.
V rámci bitvy o Krétu totiž přistávací dráha Maleme představovala jedno ze strategicky nejvýznamnějších míst na ostrově. Jeho obsazení totiž umožnilo Luftwaffe dopravovat na ostrov velké množství pěších vojáků a zásob, které nakonec rozhodly o výsledku bitvy. Hned v první den invaze byli do regionu v okolí letiště Maleme vysazeni němečtí výsadkáři 3. praporu 1. výsadkového útočného pluku. Ti byli konfrontováni novozélandskými jednotkami a špatně vyzbrojenými civilisty – často na německé vojáky útočili jen s noži, kosami či sekerami.
To byla jen jedna z mnoha situací, kdy se ke spojeneckým vojákům přidala část civilního obyvatelstva. Tyto krétské „civilní jednotky“ způsobily během bitvy o Krétu jednotkám Wehrmachtu značné ztráty. V souvislosti s touto místní obranou se po ostrově brzy začaly šířit velice přehnané historky o mrzačení a mučení parašutistů Kréťany. Když se tyto příběhy dostaly k vrchnímu velení Luftwaffe, Hermann Göring nařídil generálu Kurtu Studentovi, aby provedl příslušná vyšetřování a odpovídající odvetu.
Ihned po kapitulaci Kréty tedy německý velitel vydal rozkaz k odvetným opatřením proti místnímu obyvatelstvu. Represálie měly být provedeny rychle, bez soudů a stejnými jednotkami, proti nimž místní obyvatelé během bitvy zasahovali. Dle Studentova rozkazu byli obyvatelé Kondomari obviněni ze smrti několika německých vojáků, jejichž těla byla nalezena poblíž vesnice.
Masakr v Kondomari
2. června 1941 byla vesnice obklíčena čtyřmi nákladními vozy německých výsadkářů ze zmiňovaného 3. praporu pod velením důstojníka Horsta Trebese. Ten nechal všechny ženy, děti a muže shromáždit na návsi. Následně bylo mezi muži vybráno několik rukojmích, zatímco ženy a děti byly propuštěny.
Rukojmí byli odvedeni do nedalekých olivových hájů, kde byli bez rozmyslu postříleni. Přesný počet obětí není znám – německé zdroje uvádějí 23 mužů, jiné zdroje uvádějí i 60 postřílených mužů. Německý velitel Horst Trebes byl za velení během útoku na Krétu, jakožto i za popravu civilistů, oceněn Rytířským křížem. O tři roky později byl zabit během spojeneckého vylodění v Normandii.
Komu se však spravedlnost vyhnula, byl Kurt Student, jenž byl po konci války a po kapitulaci Německa zajat Brity. V květnu roku 1947 byl postaven před soud a následně i shledán vinným ve třech z osmi obvinění, načež byl odsouzen k pěti letům vězení. V roce 1948 však na základě lékařského propuštění vězení opustil. Za své zločiny proti civilistům na Krétě nebyl nikdy souzen a žil až do roku 1978.
Zdroje: GreekCityTimes, Wikipedia, Deník