Jeho jméno je spojováno se sexuálními skandály. Jako válečný reportér projel skoro celou Evropu i Blízký východ. Vešel ve známost také jako agent Státní bezpečnosti. Kým však skutečně byl?
Narodil se jako syn slavného malíře Alfonse Muchy a jeho manželky Marie (za svobodna Chytilové) 12. března 1915 v Praze, své dětství a vlastně i dospělost prožil na cestách. Studoval na gymnáziích v Československu, ale i v Americe a Francii, maturitu udělal v roce 1934. Poté studoval v Praze i Paříži medicínu, následně také dějiny umění a orientalistiku. Obory absolvoval bez získání doktorátu. Novinářem se stává ještě před válkou, upozornil na sebe svou statí – což byla kritika kritiky trampingu (zejména od starší generace).
Válečný zpravodaj
Jeho působení jako válečného zpravodaje by vydalo na celou knihu. Během války se přihlásil jako dobrovolník do československé divize francouzské armády a po porážce Francie odešel do Anglie, kde se znovu k jednotce připojil. Nebyl to však typ hodící se do armády. O jeho neukázněném chování se dochovaly písemné stížnosti – během přehlídky měl dlouhý plášť – jako jediný, také ostatní oblečení neodpovídalo předpisům – měl rozhalený límec a klidně si vzal kravatu. Ve svých vzpomínkách píše, že za válkou musel cestovat, chtěl obsáhnout její globální charakter – byl v Egyptě, Itálii, Barmě, Číně i Indii. Také byl přesvědčen, že jde o poslední válku, kde je jasné, kdo je špatný a kdo dobrý.
Spolupracovník Státní bezpečnosti
Po válce pokračoval ve své novinářské činnosti. Počátky jeho spisovatelské činnosti se datují do doby po únoru 1948. Coby spisovatel rozvíjí svůj reportážní styl – jeho prvotinou je román Most, následuje dílo Oheň proti všem – což je reportážní deník popisující události od roku 1943 v severní Africe, poté se věnuje hlavně dílům svého otce. V té době je již nejspíš v hledáčku StB – je zcestovalý, má přátele snad na každém velvyslanectví. Takoví lidé byli automaticky považováni za agenty některých ze západních zemí. V květnu 1951 je obviněn z protistátní činnosti a následně zatčen. Byl obviněn, že sdělil americkému novináři Williamu Nathan Oatisovi jména osob, které byly zatčeny a vyslýchány v souvislosti s procesem s Ottou Šlingem. V květnu 1952 je odsouzen na 6 let za velezradu. Byl vězněn v Jáchymově, kde těžil uran, ve Valdicích a v Mikulově. Již zde se stává agentem StB s krycím jménem Anty. Je to však velice sporné, je zde možnost, že s bezpečností spolupracoval ještě před únorem 1948. Elita StB Kamil Pixa se totiž chlubil, že jej do vězení dostal on, říká o něm, že je to člověk, který neví, co je morálka. Právě Pixa se stává po propuštění nadřízeným jeho řídícího důstojníka. Zde je třeba připomenout Muchův vztah k ženám, který někteří nazývají posedlostí. Pixa jej nazýval monstrem kvůli jeho údajným pedofilním sklonům (celé problematice Muchovy sexuality se věnuje magazín Advojka). Jeho jméno se často objevovalo v porevolučním (po roce 89) bulváru v souvislosti se sexuálními orgiemi a dalšími neřestmi. Udělali z něj tzv. „společenského agenta“ – což byl také vynález Kamila Pixy. Byl to člověk, který vytváří (a dle potřeby udržuje) účelové intimní vztahy. Státní bezpečnost chtěla, aby pronikl na velvyslanectví, kde měl již dobré kontakty. Zajímali se hlavně o americké, britské, francouzské a kanadské velvyslanectví. Jeho práce však nebyla StB hodnocena nijak kladně. Díky svému bohémství byl pro bezpečnost málo přínosný. V šedesátých letech se vrací k publikování, po konci komunismu je zvolen předsedou PEN klubu. Umírá v roce 1991 v Praze.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
