Bosenská válka byl brutální bratrovražedný konflikt, za jehož začátek můžeme považovat rok 1992 a za konec rok 1995. Celý jugoslávský konflikt trval až do roku 2001. Komunismus byl jako špunt, nebo jako lednice, která paralyzuje nejen svobodný trh a uvažování, ale také jakékoliv jiné myšlenky než komunistické – nacionalistické tendence jednotlivých etnik byly za Tita tvrdě potlačeny. Když zemřel, Jugoslávie se začala drolit a na povrch se dostalo vše, co bylo za komunismu u ledu. Nacionalistické touhy Srbů po obnovení území jejich království, nenávist k muslimům podporovaná pravoslavnou církví na jedné straně a touha vybudovat novou Bosnu na základě islámského práva (aplikovaného, podobně jako u židovských komunit v různých zemích pouze na rodinné právo, nikoliv trestní). Postupně se do konfliktu přidaly všechny státy Jugoslávie.

Obléhání Sarajeva

Ve své době bylo Sarajevo nejdéle obléhaným městem na světě. Vydrželo vzdorovat celých 1 429 dní. Začalo v dubnu 1992 a skončilo v únoru 1996. Město držela v šachu Vojska Republiky srbské. Zásobování města bylo řešeno přes 800 metrů dlouhým podzemním tunelem, který ústil v neobsazených územích. Byl velice úzký a vybudován ve stylu důlních tunelů. Byla zde umístěna dráha a zavedena elektřina a osvětlení. Tunel je dodnes přístupný, je zapsán jako památka a stal se turistickou atrakcí.

32841532_457541417993449_8810017125793005568_n.png

Boško Brkič a Admira Ismič (Foto: https://www.armyweb.cz/)

Příběh Boška Brkiče a Admiry Ismičové

Národy Jugoslávie spolu dříve žily v naprostém poklidu. Smíšená manželství nebyla ničím výjimečným. Nikdo se tehdy nestaral, jestli jste Chorvat nebo Srb či Bosňák. Tedy alespoň v multikulturním Sarajevu, kterému se říkalo Jeruzalém Evropy. Dnes se tato tradice pomalu vrací, Sarajevo by i tak mohlo být nejvíce multietnickým městem Evropy.

Právě za obléhání Sarajeva se udál příběh Boška – Srba, pravoslavného křesťana a jeho milé Admiry, která byla muslimka. Jejich příběh je často přirovnáván k Romeovi a Julii, ale je zde podstatný rozdíl – lásce Boška a Admiry jejich rodiny přály. Byli spolu již devátým rokem a znali se už od základní školy. Život mladého páru vyhasl v den, kdy se rozhodli, že společně utečou z obklíčení. Ten den byl 19. květen 1993. Při přebíhání linie obléhaného území byli zastřeleni na mostě Vrbanja. Byli zasaženi kulkou snajpra, on umírá ihned, Admira se stačí ke svému milému doplazit a obejmout jej a vzápětí také zemře. Jejich těla budou ležet na mostě šest dní. Nikdo se je nepokusí pohřbít dříve, než bude dohodnuto krátké příměří – most byl totiž plně pod kontrolou odstřelovačů.

Ikonická fotka mrtvých milenců v objetí se stane symbolem této zbytečné války. O dvojici je také natočen dokument Romeo and Juliet in Sarajevo.

ZDROJE:

wikipedie, armyweb.cz, čt24