Bitva u Záblatí, k níž došlo 10. června přesně před 403 lety, byla jedním z prvních střetů české fáze třicetileté války. Bitva skončila porážkou českých stavů a mimo jiné ukázala, jak velké nedostatky stavovské vojsko svírají. Generál stavovské armády Petr Arnošt Mansfeld, který v průběhu třicetileté války platil za jednoho z nejtalentovanějších vojevůdců, byl vlákán i s armádou do léčky a na hlavu poražen.
Třetí pražská defenestrace
Třicetiletá válka byla rozsáhlým náboženským sporem, a to mezi vyznavači římskokatolické církve a zastánci protestantských vyznání, do čehož se přimíchala i soutěž o politickou nadvládu v Evropě. Výsledkem byl jeden z největších a nejtáhlejších konfliktů na evropském území.
V českých zemích byla válka odstartována vyvrcholením náboženských sporů mezi císařem Matyášem Habsburským a nekatolickou českou šlechtou 23. května roku 1918, tedy třetí pražskou defenestrací.
V prvním roce válčení (1618) se válka vyvíjela pro české stavy poměrně dobře – stavovským vojevůdcům se podařilo předčit habsburskou armádu například v bitvě u Lomnice či v bitvě o katolickou Plzeň. Na pozadí konfliktu probíhala i rozsáhlá diplomatická debata, v rámci které se císařská strana pokoušela sjednat s rozhořčenými českými stavy příměří.
Král je mrtev, ať žije král
20. března roku 1619 ovšem zemřel císař Matyáš Habsburský a žezlo říše měl převzít fanatický katolík Ferdinand Štýrský – tato představa byla pro protestanty v rakouských zemích i na Moravě snad tím nejhorším „zvratem“, který v tu dobu mohl nastat. České stavy musely jednat, načež v dubnu roku 1619 překročilo stavovské vojsko zemské hranice s Moravou s iniciativou připojit Moravu ve válce na svoji stranu – to se nakonec již 4. května téhož roku skutečně zdařilo.
Bojovalo se na několika frontách. Stavovský vojevůdce Thurn se vydal s částí armády dobýt Vídeň, kde mělo ideálně dojít k převratu a vyřešení náboženského sporu. Rakouská vojenská kampaň ovšem skončila neúspěšně, ačkoli se u bran Vídně skutečně bojovalo. Další část stavovské armády byla vázaná v jižních Čechách, kam vytáhl císařský generál Karel Bonaventura Buquoy.
Léčka císařských
Stavovské vedení v jižních Čechách nesršelo strategickým důvtipem a kupilo na sebe jednu chybu za druhou. Hrabě Jiří Fridrich Hohenlohe povolal do hlavního stavovského stanu v Rudolfově jako posilu generála Mansfelda, který se svými oddíly pobýval v Plzni. Mansfeld shromáždil asi čtyři tisíce mužů a vyrazil směrem k Záblatí nedaleko Vodňan, kde se měl spojit se třemi prapory jízdy Jana Jiřího ze Solmsu. Když však 10. června dorazil k Záblatí, zastihla jej zpráva, že jeden z jeho oddílů narazil u Netolic na nepřítele. Ve skutečnosti se jednalo o léčku.
Císařský generál Buqzoy se od svých informátorů dozvěděl o Mansfeldových přípravách a rozhodl se, že na Mansfeldovy oddíly udeří dříve, než se jim podaří spojit se s hlavními silami stavovské armády. V čele vojska o síle asi pěti tisíc mužů vytáhl z Budějovic a zmocnil se Netolic, které císařští vojáci vypálili a tamější obyvatele pobili. Právě na toto místo byl Mansfeld vlákán.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
