Její život začíná v polském městě Zamość, kde se narodila do středně zámožné rodiny židovského obchodníka. Z hlediska jejího budoucího prosazení v Německu byl zmíněný původ (připočtěme ještě, že byla žena) jeden z nejhorších možných. Začala brzy rebelovat proti svému otci a tíhla k sociální demokracii, studovala ve Švýcarsku, také toužila poznat německé prostředí. Následně se vdala, ale sňatek byl jen na oko, aby získala německé občanství. Své vazby s polskou sociální demokracií však neztratila. V Německu se ihned projevil její politický talent a byla také výborným řečníkem, byla však radikálně naladěna a často se dostávala do střetu s hlavním, umírněným proudem v německé sociální demokracii. Ve straně patřila k zastáncům revolučního prosazení socialismu, namísto postupného vývoje. Bolševickou revoluci prožila ve Varšavě, vše bedlivě sledovala a věřila, že tohle je cesta, kudy se má socialistické hnutí vydat. Nejvíce ji uchvátil systém Sovětů, když se v nich dostávali k moci bolševici, nesla to s rozpaky. Odpor k bolševikům u ní nastal při používání revolučního teroru – viděla v tom slabost. Přesto, že s Leninem nesouhlasila, měl k ní velkou úctu: „Přes všechny své chyby byla orlem“, napsal.

Kvůli svému aktivnímu organizování stávek se, spolu s dalšími levicovými vůdci, dostává do vězení. V kriminále si pobude dva a půl roku. 8. listopadu 1918 je propuštěna. Z vězení vychází do revolučního chaosu, který mezitím v Německu nastal. Probíhá pád jednoho systému a neví se, jak bude vypadat nový. Sociální demokraté rychle vyhlašují republiku, aby ji nestihli založit radikálové v čele s Karlem Liebknechem. Ve stejné době nasazuje Adolf Hitler uniformu Freikorps nacionalistických jednotek, které v budoucnu Rosu zavraždí. Patřila k hnutí Spartakovců – radikálů v sociálně demokratické straně. Ti se pokusili v lednu 1919 o povstání, které mělo vyvolat revoluci v Berlíně. Spartakovské povstání se nepodařilo potlačit, byla povolána armáda v čele s Freikorps. Nastal brutální masakr, celá akce byla v rukou sociálně demokratické vlády, která vyslala vojsko proti vlastním straníkům. Luxemburgové zbývají již pouhé dny života. Využije je naplno. O měsíc dříve spolu s dalšími Spartakovci zakládá Komunistickou stranu Německa. Své poslední dny trávila prací v revolučních novinách Die Rote Fahne. Osudový den nastal 15. ledna 1919, kdy byli Luxemburgová a Liebknecht zadrženi jednotkou Freikorps, poté podrobeni výslechu. Liebknecht se snažil zapírat, kdo je, ale vojáci na jeho identitu přišli podle monogramu na oblečení. Luxemburgovou po výslechu udeřili pažbou pušky do hlavy, až spadla na zem, kde ji chladnokrevně zastřelili. Její odkaz přežil a stal se hojně zneužívaným komunistickými diktaturami. Je také vzorem mnoha feministek, jedno z jejích známých děl z roku 1912 nese název Women’s Suffrage and Class Struggle. Jak důležitou pro ni byla v životě svoboda, ilustruje tento citát:
„Svoboda je vždycky svobodou pro toho, kdo myslí jinak. Svoboda, rezervovaná pouze pro členy jedné strany, není svobodou.“

ZDROJE:

rozhlas.cz, wikipedie