Před sedmdesáti pěti lety vznikla Severoatlantická aliance, kterou všichni známe pod zkratkou NATO. Založena byla 4. dubna 1949 podepsáním Severoatlantické smlouvy a v současnosti sdružuje 32 zemí světa, a to včetně České republiky, která se stala oficiálním členem NATO 12. března 1999. To znamená, že jsme členy již čtvrt století.
75 let s NATO
Celý svět si dnes připomíná 75 let od vzniku Severoatlantické aliance (NATO). Od ruského útoku na Ukrajinu se o tomto paktu dočítáme v médiích čím dál častěji v souvislosti s hypotetickým střetem NATO s Ruskem. Státy sousedící s Ruskem navíc mají obavu, aby nedopadly podobně jako Ukrajina, a proto rovněž vstupují do Severoatlantické aliance. V roce 2023 se 31. členem stalo Finsko a letos v březnu bylo zatím posledním příchozím Švédsko, které se stalo velmi cenným spojencem. Státy NATO dohromady čítají téměr miliardu obyvatel a tvoří tak nejmocnější armádní uskupení světa.
NATO má k obraně nachystané články 4, 5 a 6, které najdete v Severoatlantické smlouvě. Klíčovým je přitom článek 5, na jehož základě smluvní strany považují ozbrojený útok proti jednomu nebo více členům za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným státům. Členové NATO zároveň odsouhlasili, že v případě, že k takovému útoku dojde, má každý ze států právo uplatnit individuální nebo kolektivní obranu, pomůže napadeným a neprodleně podnikne akci s bílem obnovit a udržet bezpečnost na území členských států. Veškerá tato opatření a útoky se navíc musí oznámit Radě bezpečnosti, která řeší zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Při aktivaci článku 5 se všeobecně vychází z ozbrojeného útoku jednoho státu na stát NATO, což pak definuje článek 6. Podle tohoto článku lze za ozbrojený útok proti jednomu nebo více členům Severoatlantické aliance považovat ozbrojený útok na území nebo na ozbrojené síly, lodě nebo letadla členského státu, které se nacházejí nad územím svého státu.
Důležité je nezapomínat na to, jaká může být forma pomoci při aktivaci článku. Pomoc členů NATO v případě napadení nemusí být nutně vojenská. Každý stát totiž může pomoci takovým způsobem, který považuje za nezbytnou. Článek 5 přímo nedefinuje rozsah pomoci. Státy mohou pomoci materiálem, zbraněmi nebo jinými zdroji. Všechno však musí směřovat k jednomu cíli, a to je obnovení a udržení bezpečnosti na území NATO.
A jak taková aktivace článku vlastně funguje? Například kdyby Rusko napadlo Českou republiku, musely se shromáždit důkazy, že proběhl útok na naše území, a že ozbrojené síly pochází z dané země. Poté se může požádat o aktivaci, kterou schválí Severoatlantická rada. V minulosti byl článek 5 uplatněn pouze jednou, a to po útocích v USA, které se odehrály 11. září 2001. Tehdy zaútočila teroristická organizace al-Káida na Pentagon a Světové obchodní centrum v New Yorku. Aktivace proběhla během 24 hodin, přičemž se všechny státy shodly na tom, že útok pochází ze zahraničí..
Kromě NATO však nesmíme zapomínat na to, že existuje i takzvaná Smlouva o Evropské unii, která říká, že pokud se členský stát EU stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci. Tímto způsobem pomohla EU Francii v roce 2015 po teroristických útocích v Paříži na žádost francouzského prezidenta.
Zdroje informací:
https://mzv.gov.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/nato/index.html
Podobné články
Jan Studnička
Arian EbrahimiDoporučujeme
