Člověk je tvor, který se rád ohlíží. A marketingoví experti to vědí. Filmy pro pamětníky, vzpomínkové koláže, nejrůznější oslavy výročí. Prostě si rádi připomínáme to dobré, přičemž to špatné podvědomě vytěsňujeme. O to vyhroceněji však dokážeme v některých situacích reagovat, když se podobná oslava výročí či historického odkazu zvrtne a promění se v průhledné a laciné ždímání citů a kapes. Nutno dodat, že každý podnik, který se do něčeho podobného pouští a chce se vozit na vlně nostalgie, musí chtě nechtě počítat s vyšší mírou rizika, kterou ovšem vyvažuje mnohem větší prvotní zájem o staronový produkt. Lidé prostě chtějí zkusit, zda to nové chutná stejně jako to staré. A v tom právě občas může být háček. V mnoha případech totiž to nové zákonitě nemůže ve všech ohledech předčít to staré nebo se mu dokonce stoprocentně podobat. U aut to platí téměř vždy, protože technologický skok způsobil nejen změnu jízdních vlastností, ale i předpokladů, které mainstreamový zákazník (čti nepamětník původního modelu) od vozu očekává. Čím větší díra mezi uvedením starého a nového je, tím větší je rozhořčení na straně pamětníků, ale tím menší je i jejich počet ve vztahu k ostatním zákazníkům, kteří historický podtext berou jen jako bonus a uvědomění si toho, že "tohle auto má svou historii". Je to zkrátka velká ruleta, ze které ne vždy všichni vyjdou vítězně, jak si ukážeme na následujících příkladech.  

1. Škoda Favorit (1936, 1987)

Tady nás od původního modelu dělí víc než půl století, což je asi důvod, proč tenkrát nikdo neprotestoval. Škodovky z dob první republiky si totiž pamatuje málokdo, takže v pozdních osmdesátých letech nikdo nenamítal, že se z původně luxusní limuzíny (které auto nebylo ve třicátých letech luxusní limuzínou?) stává lidový hatchback. Tím spíš, že byl Favorit po dekádě stovkových škodovek symbolickým krokem na cestě k lepším zítřkům.  

2. Škoda Rapid (1936, 1984, 2012)

I tady bychom mohli hořekovat na půlstoletí, protože Rapid stejně jako třeba Superb patřil spolu s Favoritem k prodejním oporám prvorepublikové škodovky. My ale pamatujeme mnohem spíš osmdesátkového Rapida, akčnější odrůdu stotřicítek, která se zkosenou zádí platila za trumf na každé diskotéce. Zadokolkové skorokupé vzkřísila škodovka nejprve jako lidový sedan (pardon, limuzínu) a později v atraktivnější verzi pro mladé jako prostorný hatchback. Ani jedna z verzí ovšem nedosáhne popularity klackovité zadokolky, která si podměrečný motor i podvozek vynahrazovala ochotou řidiče. Tenkrát prostě nebylo na výběr, a i proto se Rapid stal legendou, do jejíž bot už se dneska jen obtížně souká.  

3. Lancia Delta (1979, 2008)

Nová Delta to neměla snadné. Kromě toho, že není ověšená sportovními vavříny jako její předchůdce ve verzi Integrale, musela naskočit do přecpané kategorie hatchbacků, vzdala se charakteristicky hranatých linií a nenabídla jedinou výjimečnou věc. Že je to typický italský design? V tomhle případě si dovolíme být zhýčkaní, protože nanicovatý čumák a křečovitá exhibice v zadní části vozu nás spíš odrazuje, než aby nás magnetizovala, jak se kdysi snažily naznačit propagační materiály. Zjevně nejsme sami, protože Delta se od příštího roku bude už jen doprodávat v Itálii a žádný její nástupce se podle všeho nechystá.  

4. Maserati Ghibli (1967, 2013)

Tohle je ještě relativně nedávný hříšek, takže pořád bolí. Ghibli přitom není zas tak špatné auto - je to prostě prémiový sedan pro všechny, kterým se okoukala německá "elegance" a jsou schopni tolerovat ono svérázné obočí, které vzniklo příliš přetaženou kapotou. Přední světla díky tomu působí ospale, o zbytku auta to ovšem díky silným motorům říci nelze. Potíž je v tom, že původní Ghibli bylo prudce krásné sportovní kupé. To už Maserati došla libozvučná jména? Proč si Ghibli ještě chvíli nenechali v záloze? Na model Alfieri by totiž tohle jméno sedlo jak p*del na hrnec.  

5. Dodge Charger (1966, 2006)

V novodobé válce muscle carů to Dodge Charger prohrál na plné čáře. Byl příliš zavalitý, příliš odlišný od svého šedesátkového předobrazu, vypadal prostě spíš jako mohutný sedan, a proto taky našel největší uplatnění v řadách policie a nikoliv na druhém břehu u pouličních závodníků. A teď mu dal Dodge ránu z milosti, když ho pro příští rok faceliftoval do podoby nudného auta pro masy. Mustang si alespoň až do stávající generace udržel vizuální kontakt s originálem, Challenger se staré verzi podobá jako vejce vejci a Camaro se sice vydalo novou cestou, ale nabídlo hodně osobitý a nepřehlédnutelný design. Charger pohořel a měl by vrátit průkazku se svým jménem. Počínaje novým modelem si ji totiž nezaslouží ani v ostré verzi SRT.  

6. Audi S1 (1986, 2015)

Budete namítat, že původní S1 je pouhým označení modelu Quattro a že A1 má přece na to jméno větší právo, protože novodobá konvence si to tak žádá. A budete mít pravdu. Přesto mohla automobilka v názvu trochu ustoupit, aby si lidi při googlení nepletli nové superostré mini s jednou z největších rallyových legend. S tou totiž malá kapesní raketa nesnese srovnání, ani kdyby se na hlavu stavěla. Podívejte se na BMW, to moc dobře vědělo, že když nejostřejšího jedničkového bavoráka pojmenuje M1, začne si koledovat. A proto vzniklo 1M Coupé. Pár lidí si to stejně plete, uznáváme, že je to šedá zóna. Ale z úcty k legendám se mohlo u A1 přeskočit rovnou na RS1. Parametry na to ten žlutý ďábel skoro i má.  

7. Peugeot 408 (2004, 2014)

Tady trochu podvádíme, ale proč vlastně ne... modely se tentokrát nejmenují stejně, ale konvence francouzské automobilky jako by naznačovala, že v Číně uvedený model Peugeot 408 je nástupcem modelů 406 a 407, což byly sedany ve střední třídě. 408 je ovšem spíš Peugeotem 308 sedan  a z některých úhlů byste si ho snadno spletli s budgetovým Peugeotem 301. Tak proč skákání o třídu výš? Číňanům to jistě udělá radost, ale pokud bude chtít časem Peugeot oživit čtyřkovou sérii i v Evropě, zadělává si na pořádný bolehlav. A úplně zbytečně.  

8. Ford Escort (1996, 2014)

Tohle bolí snad úplně nejvíc. Ford je ve vymýšlení nových názvu přeborníkem a chrlí nejrůznější novinky snad každoročně. Ale pro kompaktní sedan (v podstatě budgetový Ford Focus sedan) si zvolí na čínském území jméno Ford Escort? Tímhle chce navazovat na auto, které v mnoha generacích dělalo na Západě takovou parádu a ve Velké Británii dodnes patří k nejprodávanějším vůbec? V nadpisu jsme zmínili jen letopočet 1996, kam patří legendární Escort RS2000, ale sláva Escortů sahá mnohem hlouběji. A Ford ji teď touhle marketingovou minelou shodil ze stolu. Ani se netroufáme zeptat proč...