Hory jsou jeho životní láskou. K dráze profesionálního freeridera se propracovával postupně - přes společenský tanec až po studium na právnické fakultě. Právničinu odložil na neurčito a radši brázdí sněhové pláně. Většinou ale ne sám. Léta praxe a cenných zkušeností se rozhodl přetavit v předávání svého know how podobným "šílencům". Od roku 2011 spolu s dalšími zkušenými freeridery organizují freeridové campy. V poslední době si doslova ulítává na heliskiingu a zároveň začal pořádat i výlety za panenským prašanem. Zdaleka nejen o nich nám tenhle sympaťák par excelence s nadšením sobě vlastním vyprávěl.     Robine, jaký máš vztah k Géčkům? Géčka mě zajímají. Přijde mi fajn, že občas je toho tlaku míň než normálně, občas víc. Není to samozřejmě takové, jako když Ondřej Bank jede „obřák“ a v každé zatáčce jich tam má hned několik, tady je to jemnější, ale líbí se mi ten pocit. Když třeba jezdím na kole, všichni skáčou, ale mně se nejvíc líbí klopené zatáčky, protože tam si nejlíp užiju ty Géčka. (nehledě na to, že skákat neumím:) Od manželky jsem dostal k narozeninám let s Martinem Šonkou (několikanásobný mistr ČR v akrobatickém létání, jeden z pilotů prestižního závodu Red Bull Air Race) a těším se na to, co to se mnou provede.   Nemáš někdy strach? Třeba že nabereš hlavou skálu jako Schumacher a budeš pak komunikovat mrkáním? Přemýšlíš nad tím, když jezdíš po D1? Je dobré znát rizika, je dobré vědět, že existují a nepodstupovat zbytečná nebezpečí, ale na druhou stranu pořád jenom přemýšlet nad tím, kde všude se mi může něco stát, to by se člověk asi zbláznil. Snažím se zbytečně neriskovat, ale když už jedu, snažím se jet tak, aby to bylo co nejlepší. A kdybych z toho měl špatný pocit, vyberu si prostě něco lehčího. Je to jen o tom, jak moc budu chtít posouvat svoje hranice. Vždycky se dá ubrat nebo říct ne. A Schumacher? To byla totální náhoda. To se může stát komukoli a takřka kdekoli. Viděl jsem tu fotku – bylo to mezi dvěma sjezdovkami, kde bylo ve sněhu pár lehce zasněžených kamenů . Nic, co by mohl ovlivnit, prostě strašný pech. Nicméně ve freeriderské komunitě zdomácnělo od té doby slovo Schumacher – lehce posněžený kámen, který není moc dobře vidět.  

    Kolikrát už ses zrakvil? Hodněkrát. Na houby jsou zranění typu utržené koleno – relativně "lehké" zranění. Ve skutečnosti je s tím člověk schopen dojezdit sezónu, ale po plastice vazu trvá nejmíň půl roku, než se dostaneš zase zpátky k lyžování (o formě ani nemluvě). Zlomená noha, která tě zastaví hned se dá do kupy rychleji.   CMH K2, Alex OBrien: Kanada je pověstná lyžováním v lese. Každoročně tady spadne takové množství sněhu, že nepozorným lyžařům hrozí nebezpečí pádu do tzv. strom studny - těsného okolí stromů, kudy lze propadnout až ke kořenům. Záchranná akce zpravidla vypadá dost komicky.   Jsi kaskadér všeobecně? Máš i v životě radši hry bez pravidel? To ale není hra bez pravidel. Když pojedeš tudy, rozsekáš se. Když pojedeš tudy, tak se možná nerozsekáš. Když pojedeš tudy, spadneš ze skály. Tam jsou ta pravidla poměrně jasně daná, ale přírodou. A v životě – pořádáme campy, organizujeme heliskiingy, mám rodinu, dvě krásné děti, manželku a jsem šťastný. Rád jezdím na kole, rád lezu po skalách. Baví mě adrenalin. Ale ne nutně kvůli tomu, že bych chtěl riskovat. Mám rád filmy a sem tam nějaká hudba, trochu čtu, ale fakt málo. Dřív jsem závodně tancoval.   Tanec a freeriding – souvisí spolu? Myslím si, že jo. Lyžování i lezení, které mě taky baví – je to prostě pohyb a je to i poměrně estetický sport. Když třeba občas děláme nějaké filmy a videa, líbí se mi, když hudba s pohybem ladí. A tak je to i v tanci. Když se to povede, je to krásná podívaná.   Skier Close Up, Craig McGee, 3 year use May 2017: Face shot, neboli prašan ve tváři - jeden z mnoha důvodů proč je jízda v hlubokém sněhu takovou drogou. CMH - jedna z největších a nejstarších heli společností na světě tyhle zážitky lyžařům a prknařům z celého světa zprostředkovává už 50 let. Úroveň služeb, logistika vyladěnost všech detailů tomu odpovídá.   Chodíš v Praze někam tančit? Nebo aspoň kalit? Žijeme teď za Prahou, a nejsem moc klubový typ nebo kalící typ. Spíš mám rád dobré jídlo. V životě jsem měl několikrát to štěstí, že jsem si zašel do La Degustation, což je pro mě gastronomická špička. Občas doma grilujeme a na podzim organizujeme setkání s našimi campery, které děláme v moc příjemném prostředí Freeride baru v Kamenické pod Letnou. Myslím, že velmi slušně vaří i v Lokal Bloku na Smíchově, kde mají současně i lezeckou stěnu. Jsou tam hezké fotky různých adrenalinových sportů, dobrá atmoška a mají furt plno.   Místo, kde rád relaxuješ? Celkem dobré je to na Letné. Dáš si pivko a koukáš na Prahu. Co se odpočinku týče, máme dvě malé děti, které ráno brzy vstávají, přes noc občas zapláčou, tak si člověk nejlíp odpočine, když se může dospat. A stejně radši relaxuju sportem. Většinu roku totiž plánujeme campy a trávíme hodně času na počítači...   Kam rád jezdíš na dovolenou? Teď jsme byli na Sardinii, protože rádi lezeme a tam jsou skály přímo na pláži, děti si můžou hrát, my si můžeme zalézt a všichni jsou spokojeni. Spousta lidí říká: Jakmile budeš mít děti, všechno končí. Není to tak. Jde to, ale všechno stojí daleko víc energie a plánování. Samozřejmě nic z toho by nešlo, kdyby moje manželka nebyla hodně akční. Skvěle zvládá campy i děti i sport a jen díky tomu takhle dobře fungujeme.   Můžeš v kostce shrnout o čem ty vaše vyhlášené campy vlastně jsou? Všechno, co jsem se za svůj lyžařský život naučil, se teď snažím předávat dál. Probíhá to následovně: Předáme camperům pípáky, sondy, lopatky a lavinové batohy, můžou si vybrat lyže, povíme něco k zásadám a potom každý den lyžujeme a večer rozebíráme na přednáškách připravená témata… Máme několik různých programů – zaměření na lyžařskou techniku, laviny nebo třeba na šlapání a hledání své lajny. Podle konkrétního zaměření campu se snažíme v daném středisku poskytnout lidem to, kvůli čemu na camp přijeli. Příroda si dělá co chce, ale díky zkušenostem se nám velmi dobře daří vždy co nejlíp využít aktuální podmínky. Takže když je hnusně a prší nebo sněží a nedá se jezdit freeride, jdeme jezdit do lesa, necháme lidi vyzkoušet jaké to je být pod lavinou, zahrabeme je do díry... Když je prašan a sluníčko, snažíme se ho rozjezdit co nejvíce:-).   Group Skiing with Helicopter, Brad White: Široké prašanové pláně. i tak vypadá heliskiing v horách v okolí Gothics lodge. Když ale přijdou mraky, je vždycky možnost, jezdit v nižších partiích v lesích., kde je viditelnost lepší. Gothics totiž nabízejí směs všech možných terénů, které uspokojí lyžaře nebo snowboardisty jakýchkoli kvalit. Díky tomu, že celou Gothics lodge naplní 8.-14. dubna jen česká skupina, rozdělí se klienti během prvního dne do skupin podle výkonnosti a nikdo tak nebude při lyžování omezován, nebo naopak někam tlačen.   Šlapání asi není nejoblíbenější činností... Všichni chtějí prašan a všichni ho chtějí nerozježděný. Abys ho měl, máš tři možnosti. Po sněžení být první na lanovce, a uděláš jednu možná dvě jízdy než to všichni ostatní rozjezdí nebo budeš šlapat, což už se tolika lidem nechce, nebo heliskiing. Nás šlapání baví. Snažíme se camperům vštěpit, že když si kousek vyšlápnou, bude je to stát třeba půl hodiny, ale bude to stát za to. Každá ta zatáčka bude mít daleko větší hodnotu, když stála nějaký pot.   Kam konkrétně jezdíte? Letos budeme pořádat campy na dvou místech ve Švýcarsku, v Rakousku v Hochfuegenu a taky jezdíme do chaty nad Insbrukem, od které šlapeme. Tam nedostaneš ani o centimetr víc než kolik sis vyšlapala a pak máme ještě jedno středisko v Itálii. Máme webové stránky freeridecamps.cz, kde se zájemci můžou přihlásit přes e-mailový formulář. Už jsme vyhlásili nové termíny na letošek.   A v Čechách? V Čechách se to sice taky dá, ale jsou tu poměrně velké restrikce, co se týče ochrany přírody. Na sníh se nedá spolehnout. Freeriding je jako každý jiný sport trochu sobecká věc. Když prašan napadne, tak si ho chceš rozjezdit sama a kdokoli tam v terénu je, Tě rozčiluje, co si budeme povídat. V Čechách je těch terénů málo, podmínky výjimečně. Řekli jsme si tedy, že naše lokální spoty si budeme chránit a nebudeme je nijak propalovat a v Alpách, tam samozřejmě klidně jo, protože tam je Čechů málo, daleko větší procento jsou místní a zahraniční jezdci.   Kromě campů pořádáte i heliskiing. Co je na něm tak božího? Prostorově jsi prakticky neomezený, lusknutím prstu se posuneš o 10 kilometrů dál k čistým pláním a dobrému počasí, ve středisku jsi zaseklá na pár kilometrech čtverečních, tady jsou to desítky nebo stovky, které můžeš pokrýt za velmi krátký čas, variabilita je obrovská, hodně toho najezdíš. Další věc, už jenom ten pocit – když letíš, koukáš z ptačí perspektivy na to, co pojedeš, to je strašně povznášející, je to jiná dimenze. Můj kamarád, špičkový lyžař, kterého jsem nadšením pro heliskiing krmil už dlouho říkal když tam byl poprvé, že ať jsi viděl obrázků a videí kolik chceš, stejně si člověk z gauče neumí představit, jak intenzivní je to pocit.   Drop Off, Bugaboos, Brad White: Největší rozdíl mezi lyžováním s v prašanu v okolí středisek a heliskiingem je právě vrtulník. ten vás dostane ve zlomku času z bodu A do bodu B a díky tomu se můžete prostorově přizpůsobovat pohybu mraků a mít pořád prašan. Taky ten pohled z ptačí perspektivy na svahy které budete sjíždět je neopakovatelný zážitek.   Kde všude létáte a jezdíte? Dali jsme pryč východ (Rumunsko, Uzbekistán, Gruzie, Kamčatka). Zdejší infrastruktura a servis se nedají ani omylem srovnat se Západem. Když se náhodou něco stane, nemyslím si, že tam lékařská péče je na takové úrovni, jakou bychom chtěli absolvovat. Tam jsem si před každým skokem představoval, jak se to bude řešit, když se mi něco stane. Jezdíme Švédsko – prodloužený víkend – 3 dny heliskiingu, žádný jat lag, 2 dny volna z práce. Ideální pro někoho, kdo to chce vyzkoušet a nemá moc času. Kanadu, což je heliskiingová velmoc děláme se společností CMH, která má 50letou tradici. Dokonalé služby, spousta sněhu, perfektní všechno. Nejlepší je ale Aljaška - to je moje srdcovka a doporučuju zejména výborným lyžařům.   CMH Bugaboos, Helicopter, Brad White: Po každé jízdě vás vyzvedne vrtulník Bell 212, který uveze až 11 klientů. Mezitím co vás vysadil nahoře, obslouží než sjedete dolů další dvě skupiny prašanových nadšenců. Váš heliguide vám otevře dveře a než se všichni nasoukají dovnitř, naloží z druhé strany lyže a batohy. Po cca 15 naloženích/vyloženích dostanou jeho záda docela zabrat...   Spolu s „lyžařskými celebritami“ Evou Samkovou, Ondřejem Bankem a Tomášem Krausem se chystáte do Kanady a vezmete s sebou i pár klientů... Všichni jmenovaní mají poměrně vřelý vztah k prašanu - zajímá je, baví je a chtějí ho jezdit. Domluvili jsme se, že uděláme výlet do Kanady a natočíme nějaký film. Vymysleli jsme to tak, že tam s sebou vezmeme klienty, se kterými budeme normálně i lyžovat, věnovat se jim a sdílet své zkušenosti. Bude to příští rok v dubnu. Je to sice trochu dražší výlet, ale bude to boží. Hotel mimo civilizaci, každý den 20 kroků k vrtulníku a celý den báječná lyžovačka, večer vynikající jídlo, sranda... Eva, Tomáš i Ondřej jsou zábavní, kamarádští a inspirativní lidi, kteří přestože toho spoustu dokázali nemají nos nahoru.   I naši 3 olympionici jsou prašanovými nadšenci a ve svém nabitém programu hledají skulinku, kam by se dalo trochu freeridingu vměstnat. Proto vznikl tenhle výjimečný nápad a příležitost zalyžovat si s nimi celý týden v CMH Gothics lodge v Kanadě.   Chystáš něco ještě letos? V dubnu jsme s Ondřejem Bankem natočili ve Švédsku freerideový film – v listopadu bude venku. Následovat bude premiérová šňůra a už se těšíme na příští filmování v Kanadě a letošní campy.   Gothics Exterior: Je mnoho způsobů jak trávit luxusní apres ski. V Gothics lodge, kam se v dubnu 2015 chystá Eva Samková, Tomáš Kraus a Ondra Bank a Robin Kaleta se snaží přes veškerý luxus vytvořit klientům zajímavým programem maximálně přátelskou atmosféru. Pojeďte tenhle neopakovatelný zážitek vychutnat s nimi. více info na www.freeridecamps.cz   Více informací o campech, heliskiingu a Kanadě s Evou Samkovou, Ondřejem Bankem a Tomášem Krausem naleznete na www.freeridecamps.cz.