Obálka knihy, to je výkladní skříň pro potenciální čtenáře. O to je trapnější, když skvělé dílo dostane (jemně řečeno) špatně šitý háv.
Nejen v knihkupectvích probíhá zuřivá bitva o to, jak zaujmout pozornost zákazníka. Titulní strana knihy je rozhodující – drtivá většina čtenářů si stále vybírá čtivo podle obálky a recenze, na ty se spoléhají jen krutě poučení matadoři (i když i ti občas sklouznou na šikmou hranu).
Barva, písmo, ilustrace, to všechno musí očarovat potenciálního čtenáře a také mu něco polehoučku sdělit. Takový boj svádí nakladatelé při každém vydavatelském procesu. Často ale stále narážíme na pravý opak, kdy nakladatel na titulku švihne cokoliv, co mu přijde pod ruku a tím pro něj práce končí.
Vybrala jsem vám několik knih, jejichž obálky jsou... mírně řečeno nepovedené. Trochu se v nich porýpáme. To my totiž rádi.
1. Válka s mloky
Stará dobrá česká sci-fi Karla Čapka má za sebou celou řadu vydání s obálkami v různých podobách. Výše uvedená je nejnovější a je vážně dobrá, obzvlášť ten detail v pozadí – viď, pražský lide? Z delší řady ale vyčnívá tato z roku 2013 od nakladatelství Omega.
Evokuje film Mars útočí a celkově vyznívá levně a brakově. Přebalu pro celosvětově známé dílo se mohlo věnovat trochu víc rozmyslu – a především, fantazie. Zombie mloci vypadají vážně divně.
2. Duna
Sérii Duna předčí stejně jako výše jmenovanou knihu její pověst – je celosvětovou sci-fi klasikou, která prosakuje generacemi. Frank Herbert byl prostě génius. O to víc mě potěšilo vydání prvního dílo k jeho 50. výročí. Vypadá totiž vážně dobře. Na titulce převažují dvě barvy, je jednodušší, ten zlatavý písečný lesk přitahuje oči, láká. Proto mě mrzí fakt, že staré obálky (a zejména dalších dílů) vypadají tak... „strašně“ je slabé slovo. Dočkají se jednoho dne lepší péče? To jako zatvrzelý fanda doufám.
3. Pán much
Geniální psychologické drama Williama Goldinga je dílo, které nesmete čas. O to horší je poslední obálka, kterou si v roce 2013 vysloužil Pán much od nakladatelství Naše vojsko. To divoké prase byl vtip? Jako bychom místo klasiky měli číst mysliveckou příručku.
4. 1984
Stává se nějakým trendem, že knihy klasiků dostává podivuhodně po hubě. Tahle obálka je zrovna onen příklad „vražte tam cokoliv dramatického, jen abychom to vydali“. Jak parádně vedle toho vypadá nejnovější vydání od Arga? Má narozdíl od výše uvedeného nápad.
5. Hostina pro vrány
Zejména knižní fanoušci Hry o trůny se chytají za hlavu nad volbou obálky pro čtvrtý svazek série George R. R. Martina. Proč vedle všech (a teď se bavíme o pevné vazbě) ostatních knih vypadá jako chudý příbuzný z ‚Brakova‘? Po výtvarné stránce se holt nepovedla. Je to velká škoda.
6. Růže pro Algernon
Potupná rána pro dalšího klasika – ale tahle mířila rovnou do nejcitlivějších míst. Růže pro Algernon v hávu lechtivého brakového románu pro znuděné matky? No super. Víc k tomu ani nelze říct.
7. Puls
Stephen King pokaždé neměl ve svém českém vydání skvělé obálky, ale tahle je fakt masakr. Navzdory tomu, že Puls je skvělý kousek, mnozí čtenáři po něm zrovna kvůli téhle obálce dlouho nesáhnou. Romantický západ slunce a do toho krvavý, rozbitý display. Měl tam být iPhone, to by bylo teprv dramatické.
Masakříček knižních obálek pro Harryho Pottera z celého světa můžete vidět ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
