Všimli jste si, že neslábne veřejná podpora populistickému hnutí ANO, které zavede pořádek (protože makáme) s „charismatickým vůdcem“ v čele, považujícím parlament za žvanírnu? Mimochodem, žvanírnou označovaly zákonodárný sbor komunisté i nacisté.
Všimli jste si i toho, že Miloš Zeman pojede do Moskvy na vojenskou přehlídku autoritativního režimu, jehož šéf považuje zánik komunistického Sovětského svazu za největší geopolitickou chybu dvacátého století – a veřejnost moc neprotestuje?
Řeklo by se, že tyto dvě skutečnosti svědčí o oslabených liberálních instinktech občanstva... Jenže se nabízí otázka, zda vůbec nějaké takové instinkty u nás existují. Myslím si, že ano – ale v absolutní menšině. Hlavně u části inteligence, která dozrávala počátkem devadesátých let.
Liberál ví, že nic lepšího než soutěž stran, které hájí psychologické a ekonomické zájmy různých sociálních skupin, neexistuje. Ví, že bude stále existovat napětí mezi svobodou a rovností, že ráj na zemi nikde nebude, že demokratický politický život je jen permanentní předpeklí, které se ale dá přežít. Vše ostatní je peklo samo...
Od liberální demokracie – tedy Západu – se velká část moderního českého národa začala odvracet hned po Mnichovu. Kdyby nedošlo k německé okupaci, fašizovalo by se okleštěné Česko-Slovensko samo z vlastních zdrojů (podobně jako Chorvatsko). Po válce se tzv. třetí republika dobrovolně zřekla demokracie. Roli hrálo i to, že možná oponentura byla vyvražděna nacisty: část českých intelektuálních elit stejně tak skoro celá židovská populace. Elity byly spjaty více s ekonomickým liberalismem než jiné skupiny obyvatel.
Benešovo okleštění demokracie
Předúnorová vláda Národní fronty nedovolila vznik liberálních a konzervativních stran, byla zakázaná opozice a jakákoli kritika totalitního Sovětského svazu. Znárodňovacími dekrety z podzimu 1945 vylikvidoval Edvard Beneš deset tisíc příslušníků podnikatelských elit, zaniká celá sociální skupina. Stali jsme se nejvíce zestátněnou ekonomikou (po SSSR a Albánii) už dávno před Únorem. Likvidací nejvyšších a vyšších středních vrstev zanikla ekonomická základna ideologického liberalismu. Statisícové emigrace podnikavých lidi po Únoru i Srpnu velmi oslabily liberální instinkty českého „genofondu“.
profimedia-0212652788.jpg
Čechoslováci za socialismu ‚znásilnili’ i státní znak (Foto: Profimedia.cz)
Je zázrak, že jsme po Listopadu pronikli do EU a do paktu NATO (historická zásluha Václava Havla). Veřejnost toužící ještě v roce 1990 po nějaké formě paternalistického socialismu prakticky toužila jen po západním zboží, ale k pochopení prapodstaty liberální demokracie se nikdy nedopracovala.
Teprve nyní při ožívání panslovanské rusofilie a při oligarchizaci českého veřejného prostoru je patrné, že jsme se ve velké většině mentálně Západem nikdy nestali. Zakonzervované národně socialistické a komunistické stereotypy v českém společenství stejně jako toužení po „asiatsko-byzanstké“ normalizaci nelze vysvětlit bez pochopení tragédií moderních českých dějin. Podle mne bez „hlubinného rozboru“ období 1945-1948 nelze pochopit současnost a hlavně fakt, že nejsme (politicky a kulturně-civilizačně) Západ...
A TADY máte článek o útoku Agrofertu na Českou televizi.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
