Díky čistotě místní vody a tím i z ní vzniklého ledu, z čehož vyplývá také vynikající průchodnost světla, přičemž se v ledu zachytávají hlavně kratší ‚červenější‘ vlnové délky – zkrátka díky tomu všemu se zamrzlý Bajkal často rozzáří jako obří tyrkys.
Ruský fotograf Alexej Trofimov jezdí do irkutské oblasti, kde se tohle jezero rozprostírá na ploše přes tři miliony hektarů, po celý rok. Nazývá Bajkal „drahokamem, který netřeba řezat“, a má tím na mysli zejména jeho podobu v období od ledna do května, kdy jezero zamrzá na některých místech až do dvoumetrové hloubky.
Zamrzání ovšem probíhá nerovnoměrně, a tak se často stává, že jsou některé kry a bloky ‚vytlačeny‘ nahoru na hladinu a vytvoří zde obří průsvitné ‚kameny‘, které pak díky slunečním paprskům září jasnou tyrkysovou barvou.
Stáří Bajkalu se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Jeho průměrná hloubka je přes sedm set metrů, ale nejhlubší místo jeho dna je cca 1680 metrů pod hladinou, přičemž samo jezero je obklopeno horami s vrcholky ve výšce kolem dvou tisíc metrů.
Na délku měří 636 kilometrů, na šířku (v nejširším bodě) 79 kilometrů. Jsou na světě rozlohou i větší jezera, ale díky své hloubce ‚zadržuje‘ Bajkal kolem 23 krychlových kilometrů vody, což je kolem jedné pětiny světových zásob povrchové sladké (pitné) vody.
Hladina Bajkalu v průběhu roku kolísá o plus minus jeden metr, při ‚stoleté vodě‘ až o tři metry – ústí do něj celkem 336 řek a potoků, takže s příchodem jara a táním sněhu a ledu se hladina zvedne. A zaplaví tak pět ze sedmadvaceti ostrovů, které na jezeře jsou.
V nejteplejších letních obdobích vystoupá teplota vody u hladiny na 12 °C a u břehů někdy až na 20 °C. Sezónní kolísání teploty se následkem častých větrů, které vodu ‚promíchávají‘, projevuje do hloubky 250 až 300 metrů. Hlouběji je pak už teplota stálá mezi 3,2 až 3,5 °С.
Voda je zde velmi průzračná – při dobrém světle uvidíte až do hloubky 40 metrů.
K Bajkalu máme silné ‚sportovní‘ pouto. V roce 1990 se dálkový plavec Ján Novák stal prvním člověkem, který toto jezero přeplaval (byť v jeho nejužším místě, zato však v ‚ledové‘ vodě).
Frekventovanější je však v zimě, kdy se lidé pokoušejí o jeho přechod. Také v tomto případě se angažují Češi – Václav Sůra a Pavel Blažek uskutečnili v roce 2010 první český přechod jezera Bajkal, který jim trval 24 dnů a 6 hodin, čímž se v té době stal druhým nejrychlejším přechodem jezera na světě (v kategorii unassisted, tedy bez vnější podpory).
A na přelomu února a března roku 2012 se přes Bajkal vydal Dalibor Beneš. Uskutečnil první český sólo přechod jezera v kategorii unsupported a unassisted (vlastními silami, bez podpory a doplňování zásob). Přechod mu trval 21 dnů a 4 hodiny.
Zimní krásy máte možnost spatřit – jak už bylo naznačeno výše – až do května. Jak se tam dostat? Bajkal leží nedaleko velkoměsta Irkutsk s mezinárodním letištěm, které je zároveň důležitou zastávkou na Transsibiřské magistrále, takže sem docestujete rovněž vlakem. Z Irkutska se pak jezdí na pravidelných linkách mikrobusy do cca sedmdesát kilometrů vzdálené vesničky Listvjanka, což je hlavní turistické středisko této oblasti.
Můžete se tedy vydat po stopách Alexeje Trofimova – ať už přímo fyzicky, nebo hned teď a pohodlněji virtuálně na jeho stránkách, kde najdete desítky dalších fotek z Bajkalu z různých ročních období, a nejen odtamtud.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
