Žádná ekologická katastrofa nám nehrozí a svět je báječné místo k životu. Jen nesmíte být líní zapojit hlavu a dát si dohromady informace.
Na FB jsem se zapojil do diskuse o afrických uprchlících (viz ZDE). Podle jakéhosi Milana Čecha riskují životy při plavbách přes Středozemní moře i proto, že prý jim „měníme klima“. To je ale nesmysl.
Klekánice a vodníci
Nikdo zaprvé nedokázal, že by mírné globální oteplení v 80. letech souviselo s činností člověka (tzv. teorie AGW) a zadruhé se růst teplot už někdy před dvaceti lety zastavil. Bát se dnes globálního oteplování je tedy stejné jako bát se klekánic nebo vodníků. A už vůbec se nedá tvrdit, že Afričany z jejich domovů vyhánělo právě AGW. Jsou to prostě ekonomičtí běženci, kteří se v Evropě chtějí mít líp.
european-dream.jpg
Že by je k nám hnalo globální oteplování? Ne, prostě jen chtějí dobré bydlo. (Foto: /aderinola.files.wordpress.com)
„Já věřim na selskej rozum,“ oponoval Milan Čech. „Přijde mi že když něco v systému pálíte co bylo v zemi tak se holt prostě oteplí obzvášť když k tomu plundrujete lesy a pralesy co to táhly opačným směrem .... ale GW je taková zkratka, symbol .... kterou znevažujou lidi aby s tím znevážili i to že jsme tuhle planetu slušně dojebali a se stále se zvyšujcí se rychlostí v tom pokračujeme ..... což jaksi oddiskutovat nelze.“
S odstupem vidím, že mě měl varovat už ten primitivní jazyk, jednoduchá větná stavba a nelogická argumentace. S Milanem Čechem jsem ale začal věcně diskutovat, a to byla chyba. Napsal jsem:
Milan Čech odepsal:
Upozornil jsem pana Čecha, že pokud si jen potřebuje hospodsky zanadávat, nemá diskuse cenu a že se má urychleně připravit na nadcházející konec světa. Muž kontroval:
„Silným a mocným záleží na udržení stávajícího stavu a tak bagatelizace problémů je to jediný, co můžou dělat ..a vždycky se najdou jejich poskoci, všehoschopný morálně dementní Březinové, který za pár chechtáků napíšou cokoli… Jsi dobytek co za napomáhání něčemu šílenýmu jednou zaplatí a kdybych tě viděl tak bych ti, vzhledem k tomu že nemám potřebu si hrát ani na pacifistickýho ekologa, dal jednu pěstí… v kontextu s tím co tvůj názorový spolek chystá pro tuhle Planetu by to bylo ještě dětský pohlazení...“
Proč tu bizarní diskusi má vůbec smysl zmiňovat a psát o ní článek? Protože Milan Čech není ojedinělý případ. Spousta primitivních hlupáků se ve své ekologické nevzdělanosti bahní jako prasata v kejdě. Když se jim pokusíte věcně vysvětlit, že je to trochu jinak, začnou vám vyhrožovat fyzickým napadením.
Z obav o životní prostředí se stalo náboženství. O skutečný stav světa (který se dá analyzovat, změřit a popsat) už vůbec nejde. Ekoblům typu Milana Čecha prostě někdo namluvil, že komíny moc kouří, řeky jsou špinavé, lesy vykácené, oceány vylovené a že se blíží neodvratný konec. Lidstvo prý čeká ekologická katastrofa!
Korporátní nesmysly?
Ekoblbi tomu věří jako Písmu svatému. Nedivím se jim – k racionálním úvahám o skutečném stavu životního prostředí jim zaprvé chybí přírodovědecké vzdělání a zadruhé jsou to intelektuální lenoši.
Bez vzdělání by se ekoblbi nakonec obešli. Osobně znám řadu lidí, kteří sice nevystudovali ekologii, ale zajímá je, a tak se v ní díky samostudiu obstojně orientují. Třeba Jan Rovenský, na jehož FB stránce můj střet s ekoblbem probíhal. S tímhle aktivistou Greenpeace (a předtím Dětí Země) je pro mně vždycky radost se “pohádat”. Ví, o čem mluví, ekologickou problematiku zná do hloubky a hlavně argumentuje věcně a slušně. Diskuse s Rovenským mi poskytuje stejnou intelektuální slast, jako když hrajete šachy. A věřím, že jeho to baví taky.
Milan Čech ale o ekologii nejen vůbec nic neví – on je navíc ještě intelektuálně líný. Všechno, co problematizuje jeho laické názory, jsou podle něj „nesmyslný sračky a korporátní nesmysly“. Tahle verbální agrese mu umožňuje nezajímat se, nestudovat, neporovnávat, nediskutovat a na základě nových informací neměnit názory. Vlastně je to velmi pohodlné. Zavřete se do myšlenkové škatulky a když vám ji chce někdo rozbít fakty, vyhrožujete, že mu dáte pěstí. Takhle začíná ekoterorismus.
Je to sice házení perel sviním, ale ekoblb Milan Čech zjevně nezná třeba knihu Bjorna Lomborga Skeptický ekolog. V diskusích o skutečném stavu světa je to přitom základní čtení, které nelze přeskočit. Kdo Lomborga nečetl, je asi stejný trouba, jako kritik křesťanství, který nečetl Bibli. Třeba si tedy teď Milan Čech tu knihu přečte, prohlédne a přestane být ekoblbem. Stejným myšlenkovým přerodem mimochodem prošel i sám autor knihy. A je to velmi poučný příběh.
Věříte Litanii?
Profesor statistiky na univerzitě v dánském Aarhusu Bjorn Lomborg (1965) si v časopise Wired přečetl rozhovor s Julianem Simonem. Americký ekonom v něm tvrdil, že většina našich názorů na životní prostředí není založena na faktech, ale na špatných statistikách. Stav světa se prý ve skutečnosti nezhoršuje.
Lomborga, levicově založeného vegetariána a člena Greenpeace, to pobouřilo. S několika svými studenty začal analyzovat ekologická data a konfrontovat je se Simonovými závěry. Bezvýhradně věřil Litanii, jak dnes nazývá „nekonečný proud nářků nad zhoršujícím se životním prostředím“. V průběhu práce zjišťoval, že Litanii nepodporují průkazná data.
V roce 1998 Lomborg v sérii článků pro dánský časopis Politiken napsal, že téměř všechny měřitelné ekologické charakteristiky se zlepšují. Přelidnění se zpomaluje, v globálním měřítku máme dostatek potravin. Energetická krize nehrozí, protože známé zásoby fosilních paliv rostou rychleji než jejich spotřeba. Platí to i pro nerostné suroviny, jejichž ceny dlouhodobě klesají. Lesů ani biologických druhů příliš neubývá. Znečištění se v rozvinutém světě snižuje, odpady neznamenají větší problém…
V září 2001 vydalo renomované nakladatelství Cambridge University Press anglickou verzi Lomborgovy práce pod názvem The Skeptical Environmentalist s podtitulkem Measuring the Real State of the World. Je to narážka na pesimistické ročenky s názvem Stav světa, které vydává americký aktivistický Worldwatch Institute. „Dnes narozené děti budou žít déle, budou zdravější, budou mít více jídla, lepší vzdělání, vyšší životní úroveň, více volného času a možností - a životní prostředí Země to přitom nezničí. A takový svět je přece nádherný,“ shrnuje Lomborg hlavní poselství své knihy.
Svět nejde k čertu
Lomborg vysvětluje, že neudělal nic než to, k čemu je jako statistik povolán - přepočítal pesimistické scénáře. Jako vstupní data použil vládní statistiky a oficiální čísla OSN, Světové banky a dalších globálních institucí. Tedy stejná čísla, z nichž vycházejí předpovědi o apokalypse. Více než pětisetstránková Lomborgova kniha obsahuje skoro 200 tabulek a grafů, 3000 poznámek a stovky citací. Každá informace je pečlivě zdrojována. Takže žádné výmysly, žádné „korporátní sračky“, ale tvrdá data.
Naprostá většina našich obav o životní prostředí jsou podle Lomborga „fantomové problémy“ - mýty vzniklé buď chybnou interpretací, anebo falšováním statistik. Lomborg z toho na mnoha místech usvědčuje zelené aktivisty. V kapitole Skutečnost versus Greenpeace třeba popisuje, jak tato organizace více než sedmdesátinásobně nadsadila údaj o vymírání živočišných druhů.
_vyr_132greeenp-podklad.jpg
Vtipná jazyková hříčka – nestyďte se vyjádřit svůj názor! (Foto: www.oblikame.cz)
Aktivisté po zveřejnění Lomborgovy práce hrozivě vyznívající tiskovou zprávu stáhli z internetu a zástupce Greenpeace přiznal: „Je pravda, že řada ekologických otázek, za něž jsme bojovali, je prakticky vyřešena. Naše strategie však bez ohledu na to i nadále vychází z předpokladu, že všechno jde k čertu.“
Iracionální strach ze zhoršujícího se životního prostředí dává existenci zelených skupin smysl a zároveň pohání jejich fundraisingové kampaně. Greenpeace od veřejnosti každoročně vyberou kolem 150 milionů eur. Co kdyby se ukázalo, že ve skutečnosti to s přírodou není tak zlé? Čím by se ti lidé živili?
Podle Lomborga bychom měli aktivisty prověřovat stejně přísně jako třeba průmyslové lobby. Ty veřejnost podezírá, že je vede jen touha po zisku, zatímco zelení mají automaticky image dobrodinců. „Ekologická hnutí jsou skupiny s politickými zájmy, a proto by se k nim mělo přistupovat s jistou dávkou skepse,“ řekl Lomborg roku 2003 časopisu Týden.
Válka dat
Lomborgovi bylo mnohokrát vytýkáno, že lakuje svět narůžovo. Přitom jen volá po věcném řešení skutečných problémů. Aktivisté podle něj manipulují demokratickým procesem určování priorit. „Abychom věděli, co udělat, aby byl tento svět lepší, musíme napřed co nejlépe zjistit, jak na tom doopravdy jsme. A k tomu se panikařením nedojde,“ tvrdí Lomborg. Prostředky, které se vyhazují na řešení pseudoproblémů, pak chybějí na skutečně potřebné projekty.
6a00d8341c565553ef014e87eca8c8970d-800wi.jpg
Hořící ropný vrt je lokální průšvih, ale o ničem globálním nevypovídá (Foto: anmblog.typepad.com)
Příkladem je Kjótský protokol, který prý má zastavit globální oteplování (což je typický „fantomový problém“). Za 150 - 350 miliard dolarů ročně oddálí do roku 2100 oteplování o šest let. Za cenu pouhého jednoho roku platnosti Kjóta bychom přitom mohli všem obyvatelům třetího světa zajistit čistou vodu. Podle Lomborga by to každoročně zachránilo dva miliony životů.
Britský The Guardian označil Lomborga za „nejkontroverznějšího ekologického myslitele“, ekonomické fórum v Davosu ho zařadilo mezi „globální vůdce zítřka“ a časopis Business Week ho zvolil jednou z padesáti „hvězd Evropy“. The Economist, Wall Street Journal a New York Times přivítaly knihu s nadšením. Washington Post psal o „velkolepém výkonu“ a „nejvýznamnější práci o životním prostředí od vydání Lomborgova polárního protikladu, knihy Rachel Carsonové "Mlčící jaro“. (Tato pesimistická sci-fi stála v 60. letech u zrodu zeleného hnutí.)
Zároveň se na Lomborga vrhla armáda kritiků. Ekologické organizace knihu označily za úskok průmyslových korporací. Americká zelená organizace World Resource Institute například varovala novináře, aby ke knize „přistupovali obezřetně“, protože Lomborg se prý „prostě mýlí“.
Ve vzrušené polemice padaly výrazy lhář, podvodník, falešný prorok a šarlatán. Proslulý americký biolog Edward O. Wilson nazval Lomborga „parazitem“. Někteří čtenáři s ním dokonce odmítli stát na stejné autobusové zastávce. Britský novinář a aktivista Mark Lynas založil stránku www.anti-lomborg.com a za „proklaté lži a nebezpečné nesmysly“ mrštil Lomborgovi na oxfordské autogramiádě do tváře šlehačkový dort. Po anonymních výhrůžkách museli Dána hlídat čtyři tělesní strážci.
Vyvrácená kritika
Podle nejčastějších námitek Lomborg dezinterpretuje data, vytrhává čísla z kontextu a manipuluje statistiky. Ale kritici (až na výjimky) to nebyli schopni doložit konkrétními příklady. „Jsou silní v opovržení a úšklebcích, ale slabí ve faktech,“ shrnul The Economist.
Hanebně se v lednu 2002 zachoval časopis Scientific American. Rozsáhlou recenzi zadal čtyřem vědcům úzce spojeným se zeleným hnutím (práci jednoho z nich navíc Lomborg v knize jmenovitě kritizuje). Ačkoliv našli jen pár triviálních chyb, knihu rozsekali. Lomborgovu reakci odmítl časopis zveřejnit. Když ji spolu s recenzí vystavil na své stránce www.lomborg.com, časopis Scientific American mu pohrozil žalobou za porušení autorských práv.
Na své stránce se Lomborg podrobně vyrovnává se všemi dosud publikovanými kritikami (a čtení této polemiky je snad ještě větším intelektuálním zážitkem než kniha sama). Ukazuje se, že kniha jako celek vydržela útok. Bitva o Lomborga v mnohém připomíná spor o knihu Andrého Gida Návrat ze SSSR (1936). Francouzský spisovatel napsal pravdu o zemi, která byla fetišem západních levicových intelektuálů. Ani jemu tehdy nikdo nevěřil.
Udavači
Na jaře 2002 několik kritiků Lomborga udalo dánskému Výboru pro vědeckou nepoctivost (DCSD). Tato instituce v lednu 2003 rozhodla, že kniha je „v rozporu se standardy dobré vědecké práce“. Ocitovala přitom jen recenze ze Scientific American a Lomborgovu reakci ignorovala. Tři stovky dánských profesorů následně založily iniciativu na jeho podporu.
V prosinci 2003 dánské ministerstvo pro vědu zrušilo rozhodnutí DCSD jako emocionální a „postrádající jakoukoliv argumentaci“. V tiskových zprávách zelených organizací, které předtím bouřlivě oslavovaly Lomborgovo odsouzení, se o tom už příznačně nepsalo.
Český překlad knihy vydalo v dubnu 2006 nakladatelství Dokořán (ZDE). Vytknout se mu dá snad jen zavádějící český název Skeptický ekolog. Lomborg totiž vůbec není skeptický k vědeckým ekologům, ale jen k laickým zeleným aktivistům (ekologistům, environmentalistům). Ekologové s přijetím knihy nemají větší problémy, což dokládá doslov Martina Konvičky a Stanislava Mihulky z Biologické fakulty v Českých Budějovicích. „Lomborg má velký kus pravdy,“ píšou.
Bohužel si ale myslím, že Milan Čech Lomborga číst nebude. Tak kniha má totiž spoustu stran, grafů a tabulek, a to primitivové nezvládnou. Ale hlavně se u ní musí přemýšlet a měnit názory. A to bolí…
A TADY máte 7 důvodů, proč si nevážit Jiřího Ovčáčka.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
