Platit za něco, co má být už z principu zadarmo?!
V iDnes jsem se dočetl, že šumavské obce plánují od příští zimy vybírat od běžkařů peníze. Nechtějí totiž už doplácet na udržování tratí. Podle starosty Kvildy Václava Vostradovského by se to mělo vyřešit dvacetikorunou od každého, kdo se bude chtít povozit v cca šesti stech kilometrech šumavských běžeckých stop. Peníze by se prý vybíraly na parkovišti, kde se běžkaři přezouvají.
Na jednu stranu tomu rozumím – úprava stop něco stojí. Šumavské obce na to mají rolby, které pravidelně projíždějí trasy a s takřka milimetrovou přesností do nich frézují drážky pro běžky. Rolba je drahá, nafta taky a mzda rolbaře něco stojí. A dvacetikoruna není nijak přehnaná částka.
Na druhou stranu ale slavnostně prohlašuju, že pokud to na Šumavě zavedou, na běžkách mně tam už nikdo neuvidí. Proč?
1. Na údržbu běžkařských tratí přispívám už dnes
Jako návštěvník Šumavy platím obcím parkovné. Pokud někde přespím, ubytovatel mi účtuje rekreační poplatek. Když si dám v hospodě čaj, pivo nebo párek (případně nakoupím v potravinách, nechám si v Kvildě seřídit vázání nebo využiju jakoukoli jinou místní službu), živím místní lidi.
Dělám to jen a pouze proto, že za to na Šumavě dostávám základní servis – včetně upravených běžkových tratí. Zadarmo ale nikomu peníze sypat nehodlám. Ať si ti, kterým už dnes platím, ty peníze mezi sebou prostě rozdělí. Do mé kapsy ale obce sahat nebudou.
2. Platit za svobodný pohyb v krajině je nemravné
„Za vlek tak platíš a nepřijde ti to divné,“ můžete namítat. Tam ale platím za lenost, respektive za to, že mně někdo vytáhne do kopce. Kdybych nebyl líný, hodím sjezdovky na ramena a hezky si ten kopec vyšlápnu. Jízda krajinou na běžkách je ale mým přirozeným lidským právem.
Pokud si nějaká šumavská obec na svém katastru udržuje trasu a chce za ni platit, je jenom na mně, jestli to využiju. Jistě nemusím jet právě tou trasou. Pojedu prostě půl metru vedle a ještě si to užiju víc, než nudné šoulání nohama ve vysoustružené stopě. Nikdo mi ale přece nemůže zakazovat, abych někde „zadarmo“ běžkoval. Je to asi stejné, jako kdyby ode mě nějaká obec chtěla peníze za procházku po louce.
3. Přírodu to mění v placené fitko
Běžkařské stopy nejvíc využívají bruslaři a další „funiči“, kterým jde jen o samotný pohyb. Nerozlišují, jestli běží na pásu v posilovně nebo v tempu pravidelně „píchají“ na oválu kolem Kvildy.
Osobně ale do zimního lesa vyrážím kvůli něčemu jinému. Nejde mi o pohyb ani o správné tempo - chci si prostě jen užít zimní les. Kdybych za to měl platit, běžky raději nechám doma a vyrazím pěšky nebo na sněžnicích mimo stopy. Příroda přece není fitko.
4. Jde o princip
Dnes za běžkování zaplatíme dvacku, což opravdu není mnoho. Zítra nějakého šumavského starostu napadne, že kdyby vybíral padesátikorunu, může si obec postavit penzion. Pak se to zvedne na stovku... Mamon navíc postupně zaslepí i obce v Krkonoších, v Krušných horách, na Vysočině... A za pár let si už ani nevzpomeneme, že jsme kdysi běžkovali zadarmo.
A pak někoho napadne, že by mohl zpoplatnit i obyčejnou procházku v lese.
A TADY máte 6 důvodů, jak cestovat jinak a zajímavěji.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
