Nápad vznikl díky článku v časopise
Dvojice mrakodrapů World Trade Center neboli Dvojčata, mezi kterými se Philippe Petit procházel, byla postavena mezi lety 1966 až 1972. Do roku 1974 se jednalo o nejvyšší budovy světa, než je překonal chicagský mrakodrap Willis Tower s výškou 442 metrů. Ten si své prvenství zachoval až do roku 1998.
Petit se v roce 1968 nechal inspirovat novinovým článkem v časopise, který četl během vysedávání v čekárně u zubaře. V článku se psalo o stavbě dvou největších mrakodrapů světa, které se budou lišit svou výškou pouze dvěma metry. Budovy měřily 415 a 417 metrů a dělila je vzdálenost 40 metrů. Rozhodl se tedy, že začne plánovat svůj provazochodecký výstup, který vejde do světových dějin. Během šestiletého čekání na dostavění budov měl dostatek času na naplánování celé akce.
Pouliční umělec s velkými plány
Francouz Philippe Petit se narodil 13. srpna 1949 ve městě Nemours. Od mládí se věnoval žonglování, iluzionismu a pantomimě. Když ve věku 15 let utekl z domova, stal se pouličním umělcem. Ke svým dovednostem postupně přidal akrobacii, jízdu na jednokolce a chůzi po laně, kterou si obzvlášť zamiloval. Postupně ji proto trénoval v čím dál větších výškách, což bylo ve většině případů ilegální. Začátkem 70. let postupně absolvoval chůzi na laně mezi věžemi katedrály Notre Dame v Paříži a mezi pilíři věží mostu Harbour Bridge v australském Sydney.
Na svůj triumf v podobě chůze po laně mezi v té době největšími budovami světa však potřeboval mnohem více než jen dobrý balanc. Aby celý plán vyšel hladce, musel několikrát přiletět do New Yorku, kde v několika různých přestrojeních (stavař, novinář apod.) prozkoumával obě budovy. Dokonce se mu povedlo získat i plány celého WTC. Na celou akci nebyl sám, jelikož mu se vším pomáhal jeho kolega žonglér Francis Brunn. Největším problémem však bylo vymyslet kdy, jak a kam připevnit ocelové lano, které vážilo neuvěřitelných 200 kilogramů. Vše se nakonec podařilo vyřešit díky pomocným lanům a dvěma kotvením z obou stran, čímž bylo hlavní lano stabilizováno a zminimalizovalo se tím i jeho kolísání ve větru.
Neuvěřitelný plán nakonec vyšel
Samotná realizace příprav započala v noci ze 6. na 7. srpna 1974, kdy se dvě skupiny Petitových přívrženců dostaly do obou budov za pomoci falešných dokladů. Jako záminka jim posloužilo zboží, které si měl někdo objednat do obou budov. K tomu vytvořili i falešné faktury, takže vše vypadalo pro ochranku důvěryhodně. Místo zboží s sebou obě skupinky samozřejmě vezly vybavení potřebné k uskutečnění provazochodecké exhibice. Po několika hodinách práce se Petitovu týmu postupně podařilo spojit oba mrakodrapy ocelovým lanem. Zbytek času věnovali stabilizaci a ukotvení lana, aby bylo riziko pro samotného Petita co nejnižší.
Nakonec se vše stihne krátce před sedmou hodinou ranní. Philippe Petit vyráží ve čtvrt na osm na svou téměř 45minutovou chůzi po ocelovém laně a celkem se po něm projde osmkrát tam a zpět. Na laně nejen chodí, ale i tančí, leží a klečí, aby pozdravil pozorovatele v newyorských ulicích pod ním, kteří ho s napětím sledují. Po 45 minutách se na místě objeví policie s výhružkou, že pokud z lana nesleze, tak ho povolí nebo za ním přiletí s helikoptérou. Petit proto svou exhibici raději ukončuje a je zatčen.
Po začtení probíhá policejní vyšetřování a Petit je poslán k psychiatrovi, jelikož podle policistů se o něco podobného může pokusit jen šílenec. Poté, co opustí policejní stanici, se Philippe Petit stává doslova celebritou. Absolvuje spousty rozhovorů a rozdá tisíce podpisů. Celá událost se dostává do světových médií a jeho čin je prohlášen za největší umělecký zločin 20. století. Když 11. září 2001 Dvojčata spadnou následkem teroristického útoku, Petit prohlásí, že jeho věže se staly věžemi nás všech. Dnes třiasedmdesátiletý akrobat žije po většinu roku v New Yorku a napsal o svých počinech několik knih.
A zde je 6 zajímavostí o hollywoodské krásce Marilyn Monroe.