Tlusté lidi máme rádi. Pomáhají totiž nakopávat ekonomiku. Jedí za dva, oblečení pro ně je mnohem dražší, musí si kupovat silnější automobily, protože Fabia s motorem 1,0 MPI je prostě neuveze. To je samozřejmě šlechtí, jenže když si k vám přisedne stotřicetikilový pán v autobuse nebo ve vlaku, tak se láska k nim obrací v nenávist. To už je lepší jet s rozkládajícím se seniorem nebo biomatkou, která veze své dítě v konopné tašce a rozhodne se v plném vlaku začít kojit.
Pocit, když si k vám přisedne tlustý člověk při cestě za babičkou na Moravu, by se dal přirovnat ke svěrací kazajce. Nemůžete zkrátka nic. Ani se pohnout. Ještě horší je, když sedíte u okénka a dotučná osoba vás svými faldami a bočními špeky přimáčkne na sklo při letu na dovolenou. V tu chvíli si připadáte jako zavařenina. Není to samozřejmě věc, která by se týkala pouze jednotlivce. Aerolinky po celém světě s tímto problémem zápasí už mnoho let. Obézní lidé nechtějí kupovat nadstandardní sedadla a jejích víra, že se vejdou do těch běžných, je větší než jejich nadprůměrná zadnice. Tak vznikají hádky mezi běžnými a nadměrečnými cestujícími, které musí řešit palubní personál.
Víte, čemu se v letadle říká šach-mat? Když jsou tři sedačky vedle sebe a obézní osoba si koupí místenku uprostřed. Znepříjemní tak let hned dvěma lidem najednou. A teď si představte situaci, ve které jste vy uprostřed trojsedadla a z každé strany si sedne člověk barokního typu. To už je v podstatě na žalobu aerolinky. Obézní lidé však mohou argumentovat tím, že velikost sedadel v letadlech je už několik let stejná, ale populace neustále tloustne. Ale no tak.
Není divu, že se to aerolinky snaží řešit tím, že nabízejí ke koupi dvě sedadla pro obézní jedince. V roce 2013 se dokonce objevila letecká společnost, která vypočítává cenu vaší letenky podle vaší hmotnosti. To rozhodně dává smysl minimálně do té míry, aby to donutilo šetřivé špekocestovatele začít cvičit.
A zde je 10 osob, které by měly být prohlášené za svaté.