Na Havajských ostrovech bylo 7. prosince 1941 pěkně horko. Japoncům se k nim podařilo přesunout své letadlové lodě, z nichž v ranních hodinách odstartovaly stovky letounů, které ve dvou vlnách provedly zničující útok na americkou námořní základnu Pearl Harbor. Zaskočení Američané zaznamenali velké ztráty a neměli jinou možnost, než vstoupit do války a úder Japoncům vrátit.
Japonská situace
Japonsko do velké míry vyčerpaly války, díky kterým se stalo přední světovou velmocí. Ať už se jednalo o vítězství v čínsko-japonské válce v roce 1894 či rusko-japonské válce v roce 1905. Japonská ekonomika rozhodně nevzkvétala, do toho ještě přišla světová krize, po které se už Japonsko nebylo schopné prosadit na světových trzích. A tak se Japonsko rozhodlo pro teritoriální expanzi a v roce 1931 obsadilo čínskou provincii Mandžusko. Svět se zmohl jen na slovní odsouzení okupace, což byla voda na mlýn pro japonské militaristy. Vztahy s USA se stále zhoršovaly, až nakonec rozhodl americký prezident Franklin D. Roosevelt o razantním omezení vývozu surovin do Japonska.
27. září 1940 došlo k podepsání Paktu tří velmocí, konkrétně Třetí říše, Italským královstvím a právě Japonským císařstvím. Japonsko díky tomu získalo francouzské zámořské kolonie. Dne 26. července 1941 nechal prezident Roosevelt zmrazit japonská aktiva v USA. Čelní státníci dalších zemí pak následovali jeho příkladu. V konečném důsledku to znamenalo, že Japonsko bylo zcela odříznuto od ropy, čímž bylo ochromeno hospodářství této země.
Plány na válku
Japonsko potřebovalo suroviny, zároveň je však nechtělo získat mírovou cestou. Byly proto zahájeny rozsáhlé válečné přípravy. Souběžně sice probíhala i diplomatická jednání, to však byla jen zástěrka.
Nutné je poznamenat, že v prvních plánech se o napadení Pearl Harboru na Havaji ještě nemluvilo. Nejprve se uvažovalo o obsazení jižní části Pacifiku, aby Japonci získali přístup k ropě. V plánu bylo obsadit například Thajsko, Filipíny či Malajsko.
Později byl plán pozměněn a Japonci se rozhodli svého budoucího hlavního nepřítele – Spojené státy americké – zaskočit právě útokem na Pearl Harbor, kde kotvilo americké námořnictvo. Chtěli je zlomit na jejich základně. Pak by podle admirála Jamamota mohli Japonci bezpečně operovat v jižním Pacifiku. I přes velký odpor se povedlo plán admirála Jamamota prosadit. Napadení Pearl Harboru dostalo označení „Operace Z“.
Mezitím probíhala stále diplomatická jednání s Američany. Obě strany hrály o čas. K Pearl Harboru vyrazily tři desítky plavidel, mezi nimi letadlové lodě, křižníky, torpédoborci i tankery. Cíl cesty byl posádkám sdělen až později. Lodě měly nakázáno udržovat radiový klid a zničit každou jinou loď, která by mohla vyzradit jejich přítomnost.
Den útoku
Jako den útoku byl zvolen 7. prosinec 1941. Tento den připadal na neděli, to měla být dle Japonců americká posádka v přístavu ve stavu nižší bdělosti. Den před útokem se japonská plavidla nacházela 400 mil od ostrova Oahu, počasí bylo špatné, hrozilo, že letadla nebudou moci z letadlových lodí odstartovat. Přesto válečná karavana dál ukrajovala podle plánu vzdálenost, která ji dělila od cíle útoku.
7. prosince ráno se japonští piloti chystali k útoku, ke kterému mělo dojít v 8 hodin havajského času. Několik hodin před samotných útokem američtí vojáci na Havaji neměli o blížící se válce ani ponětí. A to navzdory tomu, že Američané dokázali prolomit japonskou šifru a mohli číst tajné depeše. Američané mohli považovat velkou vzdálenost Havaje od Japonska za dostatečnou ochranu, nebo se prostě chtěli nechat zatáhnout do války. Teorie jsou různé.
Válku v Tichomoří odstartoval americký torpédoborec Ward, který zaregistroval japonskou ponorku a v 6:45 ji zničil. To už však byly ve vzduchu i japonské letouny, jejichž start byl zahájen už v 6 hodin. Každých 20 sekund odstartoval jeden letoun. Zformovaly se a za radiového ticha zamířily k cíli.
V první útočné vlně bylo 183 letounů (140 bombardérů a 43 stíhaček). Zklamáním pro Japonce bylo, že v Pearl Harboru zrovna nebyla americká letadlová loď Enterprise. Ta se právě vracela z ostrova Wake. Bylo zde však přes 90 amerických válečných lodí, tedy cílů více než dost.
Američané nebyli zaskočeni dlouho, rychle se vzpamatovali a začali se bránit. Velká část amerických letadel už však byla v plamenech, piloti s nimi nestihli včas vzlétnout. Oheň a dým se valil též z amerických bitevních lodí. První vlna se přes Pearl Harbor převalila mezi 7:55 a 8:25. Japonci během ní způsobili většinu ztrát z celého útoku, přičemž jejich ztráty byly minimální. Uvádí se, že ztratili pouhých 9 letadel.
Druhá vlna dorazila v 8:50 a čítala 170 letounů, konkrétně 134 bombardérů a 36 stíhaček. To už však byla americká protivzdušná obrana lépe zformovaná a nepodařilo se způsobit tak velké škody.
Potopeno či silně poškozeno bylo 18 amerických válečných plavidel, dále bylo zničeno 188 letadel, jen o něco menší počet byl poničen. Na začátku útoku zemřelo přes dva tisíce příslušníků armády a desítky civilistů.
Na japonských letadlových lodí vítali vracející se letouny s nadšením. V úvaze bylo provedení ještě třetího útoku, ale tento návrh byl smeten ze stolu s tím, že stanovených cílů už bylo dosaženo. V 13:30 nabralo japonské úderné komando zpáteční kurz.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
