Moorova spravedlnost

Pokud jste dost staří na to, abyste si pořádně pamatovali útoky z 11. září 2001, pravděpodobně jste taky někdy slyšeli o Michaelu Mooreovi, nebo spíš jeho filmu Fahrenheit 9/11, který rozvířil americké publikum a probudil debatu, jestli se to všechno skutečně semlelo tak, jak oficiálně tvrdí administrativa tehdejšího prezidenta George W. Bushe.

Otevřeně protibushovský snímek přinesl Mooreovi, rodákovi z chudého průmyslového městečka, slávu a hlavní cenu na festivalu v Cannes, která byla tehdy v historii vůbec poprvé udělena dokumentu. Fanoušci filmu očekávali, že obtloustlý filmař, často právem označován za kontroverzního, má nakročeno k tomu stát se jedním z největších dokumentaristů vůbec.

Inu, nestalo se tak. Ačkoliv tvůrci nelze upřít dvě věci, a to vtip a skutečnost, že rozumí americké střední třídě, je už roky zaseknutý na jednom a tom samém místě. Ač sám poměrně movitý, kapitalismus označuje za největší zlo hned po Satanovi a dělá to v kostýmu "obyčejného pracujícího muže", čímž sám sebe v očích kohokoliv příčetného diskredituje. Jeho dřív bystrý postřeh se změnil v politický vhled na úrovni zapáleného puberťáka a navíc zůstává věrný silně subjektivnímu přístupu k podávání témat, která si pro své filmy vybírá.

Čerstvě pětašedesátiletý Moore je výraznou postavou na poli kinematografie, o tom není pochyb, ale k jeho dílu je třeba přistupovat s rezervou a především se znalostí kontextu. Zamlada působil jako kritická modla, která odkrývá pravdu, dnes tomu tak už ale není a pravděpodobně to tak reálně ani nikdy nebylo. Vybrali jsme 5 jeho snímků, ke kterým, pokud byste na ně narazili a chtěli se na ně podívat, potřebujete malý návod:

GALERIE Michael Moore a filmy, které vidět nemusíte

+ DALŠÍCH 8 FOTEK + DALŠÍCH 9 FOTEK

A tady si přečtěte, proč je Filip Renč nejhorším českým porevolučním režisérem.