Walt Disney nenáviděl pokračování
O Waltu Disneym se věděla jedna věc – z duše nenáviděl pokračování, a tak jeho studia dlouhou dobu nenatočila žádná nová dobrodružství se starými postavami. Když se toto nepsané pravidlo pak pokusilo studio porušit v roce 1990 s druhým dílem populární pohádky Záchranáři, skončilo to finančním fiaskem. Nicméně, v tu stejnou dobu se jiná divize Disney zodpovědná za kreslené seriály rozhodla uvést sérii na motivy tehdy nejnovější Malé mořské víly, která se ukázala jako poměrně úspěšná. Když pak o dva roky později vyšel masivně populární Aladin, rozhodli se producenti vytvořit jeho seriálové pokračování, které ale mělo být uvedeno hodinovým speciálem, čímž byly položeny základy pro druhý díl Aladina.
Studiu se nápad zalíbil a opatrně souhlasilo s tím, že namísto hodinového speciálu vznikne samostatný film, který (aby se ušetřil čas i náklady) vyjde jen na videokazetách a nebude uveden v kinech. Zatímco první díl Aladina tak stál 28 milionů dolarů, Jafarův návrat byl hotov za zlomek původní ceny – tedy za pouhých 3,5 milionů dolarů. Ústupky ale byly znát. Na první pohled je vidět, že animace je méně detailní než v původním filmu a diváci se také museli obejít bez geniálního dabingu Džina v podání Robina Williamse, který po neshodách se studiem, které navzdory smlouvě použilo jeho hlas v reklamách, odmítl v pokračování vystupovat. Nicméně za sebe pomohl vybrat náhradu, kterou byl Dan Castellanet, známý jako originální dabér Homera Simpsona.
Videokazetové šílenství
Jafarův návrat vyšel v květnu 1994 a okamžitě se stal hitem. Jen za první víkend se prodalo na 1,5 milionů kopií VHS, za další týden toto číslo vystoupalo na 4,6 milionů kazet. Film si jen ve Spojených státech koupilo na 10 milionů diváků a celosvětově to bylo rovných 15 milionů – celkem Jafarův návrat při minimálních nákladech vydělal Disneymu neuvěřitelných 300 milionů dolarů a je dodnes jednou z nejprodávanějších videokazet v historii.
Disney bylo úspěchem videokazetového Aladina natolik nadšené, že následně začalo ke každému svému úspěšnému filmu vytvářet jeho pokračování určené na VHS – tato praktika pak dominovala Disneyho produkci na přelomu tisíciletí. Zatímco některé filmy byly až překvapivě dobré (Lví král 2 nebo Lilo a Stitch 2), některé byly vyloženě odporné (Zvoník u Matky Boží 2).
Dokonce, když přišli tvůrci revolučního Toy Story s myšlenkou druhého dílu, vznikal z počátku tento film jen pro domácí kina – nicméně vedení Disney bylo ze snímku natolik nadšeno, že nakonec rozhodlo o uvedení filmu v kinech, což (jak všichni víme) byl krok správným krokem. Dnes už Disney od této praktiky upustil a namísto toho se rozhodl tahat z lidí peníze vytváření zbytečných hraných remaků svých milovaných filmů. No, co už.
A tady si přečtěte10 zajímavostí o ujetém sci-fi Pátý element.