Jak jsem cvičil lidi

Studená válka znamenala pro USA poměrně zásadní období - už jen proto, že se z něj všichni za oceánem zbláznili. Paranoia vládla všednímu dni a každý, kdo se jen trochu vymykal, byl podezřelý minimálně ze spolupráce s komunisty, pokud rovnou nebyl považován za tajného sovětského agenta. Když v roce 1953 skončila válka v Koreji a váleční zajatci se vraceli domů do Států, někteří z nich přijeli s myšlenkou, že druhou stranu vlastně chápou, a že to s tím pověstným americkým snem není zas tak růžové. Pro vládu a především Ústřední zpravodajskou službu (CIA) to znamenalo jediné - nebohým Američanům tam vymyli mozky a vložili jim do nich komunistickou propagandu. A z toho vyplynula otázka; jak to Korejci, případně Sověti udělali, a můžeme to udělat také?

A někdy tehdy se zrodil tzv. projekt MK-Ultra. Financovala ho právě CIA a jeho cílem bylo zjistit, zda se dá vygumovat, přeprogramovat nebo jen řízeně ovládat lidská mysl. Desítky Američanů a Kanaďanů organizace podrobovala tvrdým experimentům, jejichž pomocí se chtěla dobrat odpovědí. Zkusila to skrze drogy a především LSD, které z většiny nicnetušícím subjektům dávkovala například v pití nebo potravě řadu týdnů a klidně i měsíců.

Nemusíte být zrovna vysloužilý hipík, aby vám došlo, že to byl obrovský průšvih. Například americký maršál Wayne Ritchie požil dávku psychedelické drogy v bourbonu se sodou a dopadlo to tak, že stál v baru s vytaženou a odjištěnou pistolí a chtěl všechny postřílet. Pochopitelně ho vyhodili a jeho kariéra šla do kytek. Že za tenhle zkrat tak docela nemohl, se dozvěděl až v roce 1999.

Nevěstinec plný agentů

Ona totiž CIA dávala velký pozor na to, aby se na kontroverzní projekt nepřišlo. Byl nejen neetický, ale také vyloženě nelegální. Kdyby Američané věděli, co se jim se souhlasem vlády děje, byl by to neskutečný skandál. Experimenty s LSD CIA prováděla na lidech bez ohledu na postavení či zaměstnání. V první fázi projektu byli na ráně samozřejmě ti, co se nemohli bránit nebo nikoho nezajímali - chovanci v blázincích, vězni, sexuální predátoři, prostitutky, narkomani. Například závislé na heroinu CIA lanařila do experimentů vědomě s tím, že jim spolu s LSD dá i další dávku „toho jejich“. Kněžkám lásky zase platila za to, aby lákaly muže do speciálně upravených „bordelů“, kde si je na pokojích převzali přímo agenti. Pod pohrůžkou, že se jejich blízcí dozví o stycích s lehkými dívkami, byli muži donuceni pozřít drogu a zpoza jednostranného zrcadla pak bylo pozorováno, co to s nimi udělá.

Postupně se ale CIA nebála cpát omamné látky i do svých vlastních lidí, úředníků, ale i vojáků z povolání, policistů, veteránů. Následky nevědomého požívání LSD byly pochopitelně brutální. I když si to vezmete dobrovolně, riskujete hodně špatný trip, ze kterého se můžete zbláznit - a hůř. To se stalo například armádnímu chemikovi dr. Franku Olsonovi, který nikdy v životě drogy nepozřel. Dávky LSD ho uvrhly do tak hlubokých depresí, že nakonec vyskočil z okna.

GALERIE Projekt MC-Ultra

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Čím déle CIA LSD do lidí bez jejich tušení cpala, tím jasnější byl výsledek - je úplně jedno, jak dlouho drogu podáváme, jestli to je v laboratorním prostředí, nebo v běžném životě. Všichni nakonec skončí na hranici „zeleniny“, ztratí paměť, jsou katatoničtí. Naprogramovatelné „lidské roboty“ zkrátka vyrobit nejde.

Celý projekt trval 20 let. Když to nevycházelo s LSD, zkoušela CIA i jiné donucovací prostředky; hypnózu, mučení, vydírání, fyzické i sexuální útoky. Nakonec byl MK-Ultra pod vedením Sidneyho Gotlieba v letech 1964 a 1967 redukován ve svém rozsahu. V roce 1973 pak byl zcela zastaven a tehdejší šéf CIA Richard Helms se z pochopitelných důvodů postaral o to, aby byla zničena většina dokumentace. O rok později ale přišla aféra Watergate, která mimo jiné odhalila právě existenci kontroverzního projektu a s tím i 20 tisíc stránek popisujících, co se vlastně dělo. Veřejnosti byly kompletní materiály zpřístupněny teprve v roce 2001.

A tady si přečtěte o tom, že v Československu v 50. letech LSD taky jelo, i když trochu jinak.