Jméno. Naše jméno. Je tak intimní, tak naše, sedí nám na zádech jako opice, kterou nemůžeme setřást. Můžeme ho nenávidět, vztekat se, odmítat ho, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Ale známe viníky – rodiče. Ty smějící se jízlivé bytosti, které se nám naším jménem mstí za to, že jsme jim zničili život. Zde je seznam nebohých, téměř gay jmen, u nichž nepoznáte, zda se jedná o krásnou ženu, nebo zhrouceného přitepleného muže. Většinou se jedná o zdrobněliny, a tak vás jménem všech Janů, Ondřejů,  Miroslavů a jiných prosíme: neubližujte jim změkčováním a šišláním. I tito muži mají právo na chrabrý život!   Andy – Americká zmršenina hezkého českého jména Ondřej, nebo slovenského Andrej. Andy, tak Babišovi prý říká jeho žena, která jeho ženou není. Tak co, chcete si vždy, až řeknete svému známému Andy vybavit Babiše? Asi ne, co. Bláža (Blažej, Blažena) – všechna slova obsahující b a ž znějí děsivě opile, infantilně, jak po kopanci od logopeda. Béďa (Bedřich, Bedřiška) – důkaz, že čeština všechno ‚přiteplí‘. Původní hřmotné germánské Friedrich se zde změní v měkké Bedřich a Béďa – fakt plyšák na hraní. Dáda (David, Dagmar) – tak tady opravdu nepoznáte, kdo je kdo. Litujeme na celé čáře. Dáda, to zní jak nějaká německá trubka. Fanda – František i Františka jsou krásná jména, ale Fanda je zhůvěřilost. I když – někdy se hodí. Třeba taková Františka Čižková, pseudomódní redaktorka z Blesku, má přezdívku Fanda. A to docela sedne. Gába (Gabriel(a) – chudák archanděl Gabriel (z hebrejského Bůh je mocný). Ten chrabrý anděl, který je poslán zničit Sodomu, má teď hermafroditní přezdívku Gába. Stydíme se za všechny Gáby! "Archanděl Gába" – ještě jednou to řekneš a božsky ti urvu koule!   Gusta (Gustav(a) – nejpříšernější herdekbaba všech dob byla Gusta Fučíková. To se nám vybaví, když se nějakému chlapovi řekne Gusta. Jarka – pokud nějakému Jaromírovi či Jaroslavovi řeknete Jarka, máte na svědomí jeho vykroucenou povahu. Každý v něm hned pozná seriozního přizdisráče Jarku Metelku, co nikdy nesáhl holce na kozy, nepožil alkohol, nevysmál se sám sobě a fungoval jako submisivní otrok pro Mirka Dušína. Jarka – každý si z něho dělal prdel, i opice mu na ni sahala!   Jindra – proti Jindrovi (ani Jindřišce) nic nemáme, ale jen tehdy, když se píše Indra, což je hinduistický bůh hromu a blesku, neporazitelný bojovník obří postavy. Ale český Jindra – to zní jak maminčin ňuňánek, a taky je to ve většině případů pravda. Tohle je Indra, ne ten měkký Jindra! Kája – ach Karel a Karla. Starší generace znala Káju Maříka, což byl docela gauner, ale ta nová pod oslovením Kája vidí jen seriozního hodnouše bez barvy a zápachu. Mára – Marek, nebo i Martina, též Marťa. Za normálních okolností je Mára (doslova smrt) Pán smrti, je buddhistický démon, který bojoval proti Buddhovi. Tedy velký frajer bojující proti tomu, kdo by nikdy nikomu nedal ani facku. Jenže český Mára – to je jméno jak pro venkovského blbečka. Mára, démon smrti. Ne Mára od vedle z paneláku! Míša – pro holku nádherné vřelé jméno, pro skutečného muže nepřijatelné. Míšu všichni vnímáme jako plyšáčka, medvídka, koťatko do postýlky, bytost neschopnou samostatného života. A korunu tomu všemu nasadil rok 1962, kdy se ve Zdounkách začal vyrábět nanuk Míša – a zase ta asociace pro něco rozbředlého, co se strká do pusy. A pak se nedivme, že mezi gayi je extrémně moc Míšů! Míša, rozbředlé cukrové bezpohlavní nic   Míla, Míra – řekněte si to nahlas třeba dvacetkrát – Míla, Míra, Míla, Míra... Slyšíte, jak slizce to zní? Dovede si hezká i ošklivá žena představit, že se na ní hejbe Míla, nebo snad Míra? Ach Mílo, ještě ... To je k smíchu, k zahození takovéto jméno. Vrátit ho. Všichni si z nich dělají prču! Nikol(a) – babylonské zmatení jazyků. V redakci máme Nikol Štíbrovou a přítel kolegyně Markéty Lukáškové je Nikola. Tak sakra, kdo je tu muž a kdo žena? Kdybychom neviděli Nikolinu tvář a Nikolův poklopec, ale znali je jen jménem, určitě bychom při spletení způsobili mnohá mrzení. Přece, když něco končí na písmeno a, tak je to žena, a když něco nemá na konci a, tak je to muž. Tak to bylo a tak to je a tak to bude. A basta! Nebo a bast? Olda – Oldřich i Oldřiška. Tak hezká jména, a zmrší se na Olda. Olda jako Polda – prostě policajt. Bytost divná, špatně oblečená, buzerující a pokořující počestné občany jen za to, že si dali k obědu pivo. Bolševický komiks Polda a Olda vychovával děti k práskání. Ano, to lidi dělají z Oldů!   Pája – tak je to Pavel, nebo Pavla? Jája a Pája, postavičky z Večerníčku, který je mmj nesmírně populární v Iránu. Když někomu říkáte Pájo, je to, jako byste se ho báli! Páťa – Patrik(a).  Tahle zdrobnělina tak jazykově šišlá, že už jen její vyslovení ponižuje nositele. Je to, jako byste žvatlali na cizí dítě a ono na vás plivlo. Jenže Páťové se k takovému odporu nezmohou, protože jejich jméno z nich už od dětství udělalo sráče. Páťa - Patrick Star, zblblá postava ze SpongeBoba.   Péťa – Petrové, Petry, braňte se! Tohle řekl Ježíš Petrovi: „Tu es Petrus, et super hanc petram..." – což znamená: "Ty jsi Petr, to znamená skála..." Tohle řekl, a ne: „Tu es Péťa, et super hanc petram..." Ztrestejte ohněme pekelným každého, kdo by vám po osmém roce vašeho života řekl: "Péťo." Vy jste skála, ne slizké slovo. Ráďa – náš kolega Radek Kovanda je Radek, ne Ráďa. Naše kamarádka Radka Pavelková je Radka, ne nějaká Ráďa. Co to vlastně znamená? To je, jako byste svému partnerovi dali přes hubu a řvali na něj: "Odpověz, máš mne ráda nebo ne?" Odpověď bude "Mám tě ráďa, ty hajzle impotentní." René – odvozeno od Renatus, tedy znovuzrozený. Tak ať je holka Renata a kluk René. Ale dohromady. Zní to jako zvolání blazeované tetičky na synovce, ať jí jde umýt záda. Slyšíte to? "Renéééé, záááda." Pánbůh s námi a René pryč. Saša – absolutně nejhorší případ. K tomu nelze už nic říct. Do kolébky dostane přenádherné jméno, krásné, vzrušující, pevné, silné, mohutné, chrabré. Jste Alexander! A pak vás armáda složená z maloměstských tetiček, babiček a blbých kamarádů překřtí na obyčejné, amébní, neostré, zženštilé až průjmové jméno Saša. Pánové, to je na provaz! Rozdíl mezi Alexanderem a Sašou je více než patrný!   Stáňa – k tomuhle se ani vyjadřovat nebudeme. Stáňa? To z ní jako Máňa, Táňa, Nána a bůhvíco cukrového. Stáňa může být maximálně blb od sociálních demokratů, co zpronevěřil dost peněz. Viky – tady už se blížíme k závěru a je nám těch nebohých hochů, kteří musejí žít s ženskými jmény, velmi líto. Viktor je přece tak pěkné jméno, ale dělat z něho Viky? To už můžete rovnou skočit do splavu jako Viktorka. Není jediný důvod, proč nějakému muži říkat Viky. Vláďa – kdybychom neznali hromotluka Vláďu Mečíře z Roztok, vždy bychom si mysleli, že Vláďa je holka. A taky že se Vláďa, ostatně jako další muži jménem Vláďa, chová někdy jako urážlivá panička. Vlasta – jak může ženské jméno chlapovi změnit život, to vidíte na příkladu Vlasty Buriana. Celé jméno znělo tak hrdě: Josef Vlastimil Burian. Ale nakonec z něj zdrobnělina Vlasta udělala komika, sice dobrého, ale co hrál: nekňuby, praštěnce, pošuky. A to vše kvůli jménu. Tuhle bytost nemůžete brát vážně. Komik ano, ale v životě?   Zdena – prazvláštní případ. Milého, hodného člověka by nikdy nenapadlo ubližovat Zdeňkovi tím, že se mu bude říkat Zdena. Zdena, to zní jak zgerba. A co znamená zgerba, to vědí jenom pedofilové.