Je to jedenáct let, co Stieg Larsson zemřel na infarkt. To se padesátníkům prostě občas stává. Tenhle novinář a spisovatel stihl ovšem sdát větu trilogii strhujícího čtení, jehož hrdinka se zařadila mezi kultovní literární postavy – a to se vyvede jen málokomu. Lisbeth Salanderovou a její nezměrnou hnací sílu, která ji nutila překonávat ty nejhorší ztrasti života, jsme si prostě zamilovali.
Vědělo se o tom, že hodlal dát Lisbeth a novináři Mikaelu Blomkvistovi dohromady deset knih – byly nalezeny poznámky a první náčtry tří nových příběhů. Ovšem spisovatel David Lagercrantz je nevyužil, stvořil totiž své vlastní, zbrusu nové dílo. O Dívku v pavoučí síti Lagercrantze požádali nakladatelé a dostal požehnání od otce i bratra Stiega Larssona. To už něco znamená. Už jen při představení knihy, která znovu zrodí legendární Lisbeth, se čtenáři tetelili blahem. Dá se očekávat, že bude mít ohromný odbyt, a to Lagercrantzovi zajistí další pokračování, na které si Dívka v pavoučí síti našlápla. Jenže kniha má jistý hendikep, který ji dělí od ostatních předešlých dílů z rodiny Larssonovy. Je to holt takové nevlastní dítko. Jistá podobnost tu je, jenže hned po zahájení četby zachytíte cizí, neznámé tóny.
Jak si tedy Lagercrantz vedl? Čtenáři ho zatím poznali jen díky jeho životopisu špičkového fotbalisty Já jsem Zlatan Ibrahimović. Ale jaká byla jeho premiéra z Dívkou v pavoučí síti? (
(Pozor, spoiler!)
O pár let starší Mikael Blomkvist má už pocit, že už ve své branži přesluhuje. Milénium je v existenční krizi a jeho samotného konkurence osočuje z vyčpělosti. I přes skepsi a pesimismus se dostane k příběhu významného švédského vědce, profesora Baldera, který se zabývá vývojem umělé inteligence. Blomkvist vycítí zajímavou příležitost, ale než se s vědcem vůbec dokáže osobně sejít, je Balder zavražděn a jediným svědkem jeho smrti je jeho malý autistický syn. Blomkvist se vrahům pustí na stopu – současně s ním je na lovu Lisbeth, která podniká husarský kousek. Hackne se do intranetu americké Národní bezpečnostní agentury a ukradne tajné materiály. Brzy se ukáže, že oba dva pátrají po stejné kořisti. Aféra, které jsou na stopě, se dotýká nejen švédské tajné policie, ale i mezinárodních kyberzločinů.
David Lagercrantz na začátek nasadil svižné tempo, které připomnělo Stiega Larssona. Dal život starým známým postavám a rozjel perspektivní zápletku. I přes slibný začátek však nedokázal navázat na temnou atmosféru, ve které se nesly předešlé tři knihy. Jak sám spisovatel tvrdí, bylo pro něj nejjednoduší se vžít právě do Mikaela Blomkvista. I když je Lisbeth žena, která přitahuje potíže jako magnet, v Dívce v pavučině už postrádá její díl příběhu tu umanutou agresi a temnotu, díky které pro nás byla zároveň tak úchvatná. David se zdá jako dobrý vypravěč, ale místy je velké množství jeho postav pro čtenáře matoucí. Což je poněkud rozčilující ve srovnání s tím, že autor často dbá na to, aby po několika stránkách polopaticky znovu rekapitulovat děj, který už čtenář dávno zná. Když už tohle opakuje poněkolikáté, musíme ho podezřívat, že až příliš své čtenáře podceňuje – a to není právě lichotivé. Má tendenci občas i ztrácet tempo. Přesto mu nelze upřít, že je kniha inteligentně sepsaná. Lagercrantz vymyslel mistrnou pavučinu zločineckého spiknutí a dal Lisbeth zajímavého soupeře, který bohužel nestihl ukázat celý svůj potenciál. Ten chce nejspíš autor vypustit až v další knize, která bezpochyby bude brzy následovat.
Dívka v pavoučí síti není špatné čtení. Lisbeth a Mikael si opravdu návrat zasloužili, ale jak si každý pamatujete, Larssonovy knihy se četly se zatajeným dechem a jen s těžkým srdcem ke konci odkládaly. Tu kouzelnou moc bohužel Davidova Dívka v pavoučí síti nemá. Ale nechala nás zavzpomínat na ty staré dobré hrdiny a vdechla jim nový život. David Lagercrantz nemůže být nový Stieg Larsson. A možná je to dobře. Příště se snad Lagercrantz překoná.
A TADY máte 18 originálních obálek na knihy.