Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s cyklistou Danielem Polmanem.

Dvaačtyřicetiletý Daniel Polman, mezi přáteli známý jako Ultrapako, hovoří o extrémním závodě „North Cape – Tarifa“, který vede z nejsevernějšího do nejjižnějšího bodu Evropy. Měří 7400 kilometrů, a on je zvládl za čtyřiadvacet dnů, s obrovským náskokem před druhým v pořadí: „Pořadatel mi v cíli pogratuloval ke skvělému výsledku a k vítězství, ale zároveň se zeptal, kdy pojedu domů – a když jsem odletěl, zapíchl mi kudlu do zad. Pod záminkou toho, že mi prý na cestě mohl pomáhat kamarád, který závod fotil, mi první místo odebral.“

Daniel Polman si to stále nedokáže vysvětlit, spíše jen hádá: „Podle mě byl za prvé organizátor tak trochu šílený, a za druhé měl mezi ostatními závodníky spoustu kamarádů. Ti ostatní cyklisté byli spíš introverti, já mezi ně vlítnul s velkou podporou kámošů, často poměrně pankáčů, snažil jsem se dělat trošku humbuk, sdílet zážitky, aby to lidi bavilo, a možná tím jsem účastníky štval.“

V obsáhlém rozhovoru vypráví mimo jiné o dopingu, který při závodech tradičně využívá, totiž o tvrdé muzice a o pivu. „Piva si dám za celý den v sedle klidně čtyři, ale po menších dávkách, do kterých mačkám citron. Pak už stačí zakousnout jen něco slaného a člověk do sebe dostane všechny potřebné živiny.“

V uších mívá bezdrátová sluchátka. Odmala miluje metal, doma v Nové Pace se ho dokonce snažil i zpívat, a tak nepřekvapuje, jakou muziku si pouští: „Když ráno potřebuju trošku nakopnout, dám si kafe na benzínce a do uší bouchnu své oblíbené deathmetalové Obituary. No a když mi to pak dobře jede a potřebuju si naopak odfrknout, rád přepnu dejme tomu na Red Hot Chili Peppers.“