Dost bylo Havla!

Necelé dva roky po sametové revoluci se ze Slovenska čím dál častěji a silněji ozývaly hlasy požadující vyhlášení samostatnosti. Během března 1991 proběhlo na Slovensku několik nacionalistických demonstrací, které požadovaly okamžité ukončení domnělé české nadvlády – nejprve došlo 10. března k demonstraci Slováci na Dunaji, kterou o den později následovala masová manifestace Matice slovenské na bratislavském náměstí. Během ní se ulicemi nesla hesla jako „Dost bylo Prahy!“ a „Dost bylo Havla!“. Ve slovenské společnosti se stupňovalo napětí, které mělo vyvrcholit 14. března 1991, tedy během 52. výročí vyhlášení samostatného Slovenského státu. A právě na tento den si československý prezident Václav Havel nešťastně vybral pro svou návštěvu hlavní město Slovenska.

Již krátce po poledni osudného dne se na náměstí Slovenského národního povstání začali scházet první účastníci ohlášené manifestace k příležitosti vyhlášení samostatnosti klerofašistického Slovenska. Celou akci pořádal federální poslanec Stanislav Pánis, původně zvolený za nacionalistickou Slovenskou národní stranu, navazující svým názvem na Tisovu válečnou stranu – jenže i pro národovce ze SNS byly Pánisovy názory natolik radikální, že ho nakonec ze strany vyloučili. Pánis, který prosazoval okamžité vyhlášení samostatnosti, si pak založil Slovenskou národní jednotu.

Protičeská hesla se nesou Bratislavou

Zatímco na náměstí pomalu začínají vlát slovenské vlajky, přijíždí na Bratislavský hrad, budoucí sídlo slovenských prezidentů, Václav Havel. Ten má domluvenou schůzku se členy bývalého stávkového výboru z dob sametové revoluce, zástupci časopisu Echo a studenty. V tu samou dobu je již náměstí skoro zaplněné demonstranty, mezi kterými rozdávají zástupci Matice slovenské letáčky s prázdnými políčky pro jméno a rodné číslo – na papíru je napsáno: „Týmto odovzdávam svoj hlas za utvorenie samostatného štátneho útvaru Slovenská republika.“ A do toho všeho se vzduchem nesou slova o sionistických mudrcích a 35 tisících Židech, kteří mají v plánu zaplavit Slovensko. Fašizující atmosféru celé akce doplňují portréty nechvalně proslulého prezidenta Tisa a nabízené časopisy s jeho válečnými fotografiemi a proslovy.

Kolem čtvrté hodiny odpoledne je již náměstí zcela zaplněné – odhadem se jedná o dav 8000 lidí, který tvoří především skinheadi, důchodkyně s nákupními taškami a skupina mužů v kožených kabátech, včetně několika osob ve fašistických uniformách. Transparenty hlásají hesla jako „Svornosť národa je pokrstená mojou krvou,“ „Cítim sa byť mučedníkom slovenského národa – Jozef Tiso“ a „Za sebaurčujúce Slovensko, štátne samostatné – plne suverénne“. Demonstranti skandují a křičí. „Musíme obesiť tých Čechov“ a „Tie svine židovské,“ zazní mimo jiné. K mikrofonu se dostává poslanec Pánis, který nejprve pouští Tisův projev nahraný na samém konci války a následně pronáší plamennou řeč o židozednářském spiknutí v čele s Havlem a o důležitosti Tisova počínání.

GALERIE 14. března 1991 napadli Slováci Václava Havla

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Dav Havla napadá pěstmi i tyčemi

Mezitím kousek od náměstí na Vajanského nábřeží u břehu Dunaje začíná druhá demonstrace, tentokrát pro zachování společného státu – účast je zhruba poloviční, ale akce působí mnohem spontánněji. Všude vlají československé vlajky, zpívá se hymna a mezi řečníky je mnoho odbojářů z dob druhé světové války, kteří popisují tyranii Tisova fašistického režimu. „Ať žije Havel“ , křičí dav, zatímco prezident kolem páté hodiny pomalu prochází mezi občany. Demonstrující ustupují a očekávají, že se Václav Havel vydá k řečnickému pultu – ten se však otáčí a míří směrem k náměstí SNP. Nálada lidí, které prezident míjí po cestě na náměstí zaplněném nacionalisty, se z nadšení mění v nenávist – demonstrující Slováci nejprve československého prezidenta s ochrankou nezaznamenají, ale brzy si všimnou, kdo mezi ně přišel.

Rozzuřený dav se vrhá na svého úhlavního nepřítele, jehož přítomnost na nacionalistické demonstraci považují za provokaci. Zfanatizovaní občané nejprve Havla s průvodem napadají pouze slovně (mimo jiné se ho někteří ptají, zda je Židem), ale brzo přejdou k útokům fyzickým. Pěsti, tyče od vlajek, plivance. To vše se snáší na prezidenta a jeho ochranku, která se kolem něj okamžitě semkne a kvůli obrovské přesile ponechává zbylé členy Havlovy skupinky na pospas davu. V tento moment jde již skutečně o život. Bodyguardům se jen taktak podaří dostat prezidenta do jednoho z aut delegace, které stojí na konci náměstí. Ale ani tak nemají vyhráno – útočníci buší do auta, kopou do něj a pokouší se ho houpáním převrátit na střechu. Jeden z řidičů delegace pod nátlakem najede do davu, který se na vůz okamžitě vrhá, aby řidiče zlynčoval. Na scénu jako zázrakem přichází dva mladí slovenští policisté, kterým se podaří fanatické útočníky trochu zklidnit, takže delegaci se podaří nakonec ujet.

Havel je židovský král!

Zatímco Havel prchá zpět na Bratislavský hrad, dozvídají se účastníci československé demonstrace na nábřeží o útoku na prezidenta a jeden z nich navrhuje, aby se dav vydal na Hrad, kde se za své spoluobčany omluví. 3000 lidí pochodují ulicemi Bratislavy a zpívají přitom československou hymnu, zatímco jsou napadáni skupinkami nacionalistů – nejradikálnější krok učiní řidič autobusu hromadné dopravy, který se do průvodů snaží najet. „Havel je židovský král,“ křičí autobusák túrující motor. Skandování „Společný stát!“ se zaměňuje za „Slovenský stát“.

Večer prezident Havel nakonec pronáší projev z policejního auta před Bratislavským hradem za mohutného aplausu stoupenců společného státu – novináři po celém světě píšou o barbarském útoku na československého prezidenta a nebezpečné fašizaci slovenské společnosti. I přes zdárný konec vyvolává Havlova nepodařená návštěva otázky o neudržitelnosti společného státu Čechu a Slováků. Když se prezident vrací do Prahy na podzim toho samého roku v rámci oslav vyhlášení samostatnosti Československa, hází po něm dav vejce. Březnová návštěva tak dala ostrý signál všem, kteří věřili v zachování společného státu. Do rozpadu Československa v ten moment zbývá pouhých 20 měsíců.

A tady si přečtěte 6 důvodů, proč je správné, že jsme součástí Severoatlantické aliance.