Nejdůležitější výročí v naší historii

Je čtvrtek 18. 6. 1942 a Praha se pomalu začíná probouzet do dalšího dne. Po Matce měst defilují německé uniformy, gestapo zatýká jako šílené, Lidice jsou srovnané se zemí. A všechny obklopuje všudypřítomný strach. Málokoho ale asi napadne, že tento den vstoupí do učebnic dějepisu a vlastně světové historie jako den, kdy se odehrál v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici krutý boj mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty z výsadků Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin. Celé to trvalo 7 hodin a na jeho konci zůstalo 7 mrtvých parašutistů včetně Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, kteří atentát na nenáviděného nacistického pohlavára Heydricha přezdívaného Smrtihlav v Praze v Libni provedli. Většina z nich spáchala sebevraždu – poslední, co tito stateční chlapi chtěli, bylo padnout do rukou nacistů, jen jeden podlehl svým zraněním. Dnes je to přesně 80 let, kdy k tomuhle všemu došlo.

Nebudu opisovat a popisovat to, co všichni víte, nebo já v to doufám, že víte. K Anthropoidu a lidem, kteří za ním stáli a zaplatili svými životy, se ale vrátit chci. A začnu trochu zeširoka… Dějepis jsem měla vždycky ráda, a tak jsem jako rodič opravdu nadšená, že stejně hnutý je i můj skoro jedenáctiletý syn. Jeho, na rozdíl ode mne, tedy celkem zajímá i pravěk, ale to sem teď nepatří… Ale dění kolem operace Anthropoid nás zajímá oba. V našem případě je to trochu až povinnost, chce se s nadsázkou říct – my totiž bydlíme jen kousek od místa, kde k tomu všemu došlo a kudy pak ujížděl Kubiš na kole a Gabčík prchal schovat se…

mohlo by vás zajímat

Reinhard Heydrich zemřel v Nemocnici Na Bulovce. Atentátníkům uřízli nacisté hlavy

Nemohli jsme si proto nevšimnout, že byl v místě atentátu postavený nový pomník (konečně), a že v našem bezprostředním okolí „vyrostly“ cedule, které jednotlivá místa a aktéry připomínají a díky kterým si lze trochu konkrétněji představit, co se tenkrát dělo a jít alespoň chvíli po stopách Kubiše a Gabčíka. Radnice Prahy 8 totiž přichystala de facto takovou venkovní únikovku s názvem operaceanthropoid.cz, kdy pomocí celkem 15 stanovišť tak nějak proběhnete část Libně a osvěžíte si a doplníte své znalosti. Já tomuhle počinu tleskám a ani trochu nelituji, že jsme si přivstali a přes dvě hodiny jsme s mobilem v ruce (potřebujete nahrávat QR kódy, které na jednotlivých cedulích jsou a pomocí kterých se posouváte) lítali cikcak Libní. A když už jsme se rozhodli strávit den s parašutisty, tak jsme si také zajeli do Panenských Břežan, odkud z Dolního zámku Heydrich vyrazil na svoji poslední cestu (tu v rakvi už vážně nepočítám). Vynechat jsme samozřejmě nemohli ani kostel svatých Cyrila a Metoděje a kryptu. Své putování jsme zakončili na hřbitově v Praze Ďáblicích – právě tam těla parašutistů v hromadném hrobě leží. Nevím, zda víte, že jsou pohřbení bez hlav – ty se nikdy nenašly a je to obestřené celou řadou mýtů. Jako nejpravděpodobnější se mi zdá teze (ale je to můj názor, nejsem historik), že je nacisté oddělili a chtěli hlavy převézt vlakem do Německa. Cestou byl vlak ale zničen bombami a tyto ostatky asi také… Z čeho až mrazí, je fakt, že někde vedle těchto bezpochyby hrdinů leží jednak jejich někdejší kolega Karel Čurda, který je udal a stal se tak symbolem zrady, ale také i další nacistická zrůda, která byla hned po válce ve věznici Pankrác popravena, K. H. Frank nebo kolaborant Emanuel Moravec.

GALERIE Cesta po stopách hrdinů Anthropoidu

+ DALŠÍCH 17 FOTEK + DALŠÍCH 18 FOTEK

Ale dost už slohového cvičení. Přijměte teď pozvání na jednu procházku. Pojďte si společně se mnou a jedním malým klukem projít místa, kde se psaly dějiny, a která Gabčíka, Kubiše, Valčíka, Opálku, ale také Jindřišku Novákovou, Aťu Moravce, pátera Gorazdu a celou řadu dalších opravdu pamatují. Stačí otevřít obsáhlou fotogalerii. Nechce se vám? Máte na to právo, ale za jedno se přimlouvám – zkuste si na ně a na to vše, co je s nimi spojené, vzpomenout. Oni si to totiž zaslouží.