Přestože Maďarské království bylo od roku 1940 oficiálně členem Osy, vztahy mezi Budapeští a Berlínem byly napříč válkou poměrně napjaté. Když začalo být v roce 1944 jasné, že Německo z války nevzejde jako vítěz, pokusili se Maďaři přejít na stranu Spojenců. Nacisté byli připraveni separátní mír za každou cenu odvrátit…
Proč stát na straně poraženého?
V roce 1944 se válka nevyvíjela zrovna podle německých představ. Kromě spojeneckého vylodění ve Francii a dalších a dalších vojenských neúspěchů na Východní frontě měli nacisté ještě jeden významný problém. S postupujícími vojenskými prohrami německé armády se totiž začali všichni spojenci odvracet od Třetí říše, protože nikdo přeci nechce být po válce na straně poraženého. Nacistické Německo tak muselo své již tak omezené lidské síly nasazovat proti svým nevěrným spojencům, kteří jeden po druhém vlivem postupující Rudé armády uzavírali příměří se svými dřívějšími nepřáteli.
Maďarské království, které se jako německý spojenec podílelo na invazi do Sovětského svazu, na tom nebylo jinak. Přestože země byla oficiálně členem Osy, vztahy mezi Německem a Maďarskem nebyly zrovna nejlepší. Dunajské království se mnohokrát postavilo nacistům na odpor. Ke všemu pak vláda premiéra Miklóse Kállaye od roku 1942 navazovala kontakty se západními spojenci. Ty nakonec vedly k dohodě, dle které se mělo po dosažení maďarských hranic britsko-americkými vojsky Maďarsko přidat ke Spojencům a vyhlásit válku Německu.
Když se o tomto plánu dozvěděl Adolf Hitler, nechal vypracovat plán invaze s názvem Operace Margarethe. Zatímco měl Hitler vylákat Horthyho na jednání do Rakouska, obsadila německá armáda v březnu 1944 během několika málo hodin prakticky celou zemi. Maďarsko se tak prakticky stalo německým vazalem. Když pak Rumunsko, klíčový německý válečný i obchodní partner, v srpnu 1944 uzavřelo se Sovětským svazem příměří, posunula se fronta prakticky ze dne na den až k maďarským hranicím. Horthymu došlo, že není možné nadále vyčkávat na Západ a obrátil se na nejbližšího člena protinacistické koalice – Sovětský svaz.
Syn, nebo země?
Horthy okamžitě jmenoval novou vládu, nařídil četnictvu zastavit deportace Židů, na které dohlížela okupující německá armáda, a zahájil nová vyjednávání se Sověty. K dohodě o příměří došlo 11. října 1944. O 4 dny později pronesl regent Horthy v rozhlasu projev, v němž ohlásil příměří se Sovětským svazem a následně žádal stažení německých vojsk ze země. To ovšem nevěděl, že se Němci po Rumunsku rozhodně nechtěli nechat opět zaskočit dalším příměřím se Sověty. Během několika málo dnů tak přišli nacisté s tzv. operací Panzerfaust, která měla udržet Maďary v Ose. Ještě před začátkem samotného projevu unesla skupina elitních německých vojáků SS vedená legendárním Ottou Skorzenym Horthyho syna.
Okamžitě po skončení projevu pak obsadili nacisté s pomocí místních fašistických Maďarů ze Strany Šípových křížů rozhlasovou stanici a oznámili, že přebírají moc v zemi. Horthyho plán tak skončil dříve, než vůbec začal – o několik okamžiků později byl regent postaven před hotovou věc. Buď se vzdá moci a předá vládu vůdci fašistických Šípových křížů Ferenci Szálasiovi, nebo bude jeho syn zabit. Horthymu tak nezbylo nic jiného, než se německým požadavkům podvolit. Regent následně strávil zbytek války jako německý vězeň a v Maďarsku se rozpoutal teror, jaký země nikdy potom ani nikdy předtím nezažila. Zatímco Szálasiho muži prováděli jednu deportaci za druhou, Rudá armáda nemilosrdně postupovala směrem na Budapešť.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
