V následujících dnech se Praha zahalí do duhových barev. V metropoli startuje šestý ročník festivalu Prague Pride, jehož cílem je boj za rovnoprávnost gayů a lesbiček. Tak jako každý rok budou moct návštěvníci festivalu během celého týdne navštívit desítky přednášek, happeningů, koncertů a filmových projekcí s tématikou práv homosexuálů. Vše vyvrcholí v sobotu tradičním pestrobarevným pochodem homosexuálů a jejich příznivců ulicemi Prahy. Festival má své příznivce, ale i zaryté odpůrce a je tak vnímán kontroverzně.
Otázka práv homosexuálů je v celospolečenském měřítku stále ještě otázkou, která rozděluje společnost. Ač je přístup ke gayům a lesbám mnohem liberálnější než před několika málo lety, stále ještě v Česku existuje poměrně početná část populace, která homosexualitu považuje za něco nepatřičného a její propagaci mimo jiné i formou Prague Pride odsuzují. Nejen pro tyto lidi má hlavní organizátorka festivalu Kateřina Saparová vzkaz, že homosexuálové nechtějí toleranci, ale respekt, což řekla v rozhovoru pro server Lidovky.cz. Bohužel ale tímto výrokem a ostatně i celým přístupem Saparová věci, za kterou bojuje, spíše škodí.
Propagační materiály označují letošní ročník Prague Pride za "zbytečný festival" s tím, že "společnost teplouše v zásadě toleruje". Proto jeho organizátorka dodává, že jako zástupkyni homosexuální komunity jí tolerance nestačí, ale dožaduje se respektu. Problém ale spočívá v tom, že zatímco tolerance by měla být přirozenou součástí lidské společnosti, respekt je něco, co si jedinec nebo skupina lidí musí nějak zasloužit. To, že je homosexuál a jednou za rok se projde s duhovou vlajkou Prahou za doprovodu rozjuchané taneční hudby opravdu k získání respektu nestačí. Podobnými prohlášeními a ironizováním postojů názorových oponentů si nikdo respekt nezíská a jeho vynucováním už tuplem ne.
Česko patří k zemím, kde je přístup k homosexuálům velmi liberální. Sexuální orientaci u nás až na nepříliš početnou základnu skalních konzervativců a silně věřících katolíků nikdo příliš neřeší. Češi obecně přistupují k dané problematice tak, že pokud jim někdo nevnucuje své názory, pak si je může mít, jaké uzná za vhodné. A v tom tkví problém festivalu Prague Pride spolu s duhovým pochodem. I lidé, kteří jsou vůči homosexuálům po většinu roku naprosto liberální, mají mezi nimi přátele a je jim úplně jedno, kdo si koho vybírá za sexuálního partnera, na Prague Pride nahlíží jako na něco, co se jim snaží vnutit myšlenku, že homosexualita je něčím ušlechtilým a nadřazeným.
Problémem Prague Pride ve vztahu k většinové společnosti je to, že ač se na jedné straně snaží objektivně ukazovat homosexuály jako úplně stejné lidi jako heterosexuály, na straně druhé se nevyhýbá tomu, že celý problém bagatelizuje tím, že z každého, kdo na 100 % nesouhlasí s názory organizátorů, dělá netolerantní homofobní burany. Přitom kdyby se organizátoři v čele s Kateřinou Saparovou soustředili i v oblasti PR na to, aby trpělivě vysvětlovali, že být homosexuál je úplně to samé jako být heterosexuál a pohlavní preference jsou každého věc a soudit člověka jen na jejich základě je povrchní a hloupé, nejspíše by si onen tolik vyžadovaný respekt vysloužili. Ne proto, že si o něj říkají, ale proto, že pro něj reálně něco dělají.
Zde se podívejte na animované postavičky, které jsou nejspíše homosexuální.