Před 134 lety se ve Dvoře Králové narodil jeden z nejvýznamnějších průkopníků českého novodobého sochařství Otto Gutfreund. Významný byl na poli světového sochařství zejména novou koncepcí propojující kubismus s prvky expresionismu. Gutfreundova socha Úzkost bývá často považována za vůbec první kubistickou sochu. Sochařství však nebyla jediná aktivita, které se Otto Gutfreund věnoval. Spolupracoval také s kubistickým architektem Josefem Gočárem a ve dvacátých letech navrhl novou pětikorunu. Jeho aktivní tvůrčí život nakonec zhatila tragická událost nedaleko Střeleckého ostrova v Praze.
Z gymnázia na Školu výtvarných umění
Otto Gutfreund se narodil ve Dvoře Králové 3. srpna roku 1889 jako čtvrtý z pěti dětí. Ačkoli tomu příjmení nemusí zcela napovídat, Gutfreund pocházel z české židovské rodiny Karla a Emilie Gutfreundových. Otto Gutfreund studoval na tamějším gymnáziu, kde si jeho výtvarného nadání brzy všiml učitel výtvarné výchovy.
Ten vycítil Gutfreundovo značné nadání, načež mladý Otto přestoupil roku 1903 na Školu výtvarných umění v Bechyni, kde se zpočátku věnoval malbě porcelánu. Zanedlouho se však rozhodl přesedlat na jiný druh výtvarného umění. Přestoupil do keramického ateliéru a začal se věnovat sochařině.
Mezi lety 1905 až 1909 studoval pražské UMPRUM u profesora Drahoňovského. V roce 1909 se mu však podařilo získat požehnání a povolení svého otce k tomu, aby mohl odjet studovat do Francie. V Paříži studoval sochařství na Académie de la Grande Chaumière u Antoina Bourdella. Na pařížské akademii vydržel Gutfreund jen jeden rok. Poté, co zde potkal Bohumila Kubištu, se mu otevřel zcela nový směr, načež se rozhodl roku 1910 Bourdellův ateliér opustit a odcestovat do Anglie, Belgie a Nizozemska. Odtud se vrátil zase zpět do Prahy.
První světová válka
Předválečné období i období první světové války se dají považovat za jedny z nejdůležitějších pro Gutfreundovo sochařství. Otto Gutfreund v této době totiž poměrně revolučním způsobem propojil koncepci kubismu s expresionistickým vykreslením duševních stavů a symbolik. Jako příklad lze uvést Gutfreundova nejznámější díla, kterými jsou například Úzkost či Don Quijote.
Otto Gutfreund byl zcela jednoznačně předním sochařem českého kubismu, ne-li tím nejvýznamnějším. Kubismus má v českých zemích poměrně hluboké kořeny, ať už je řeč o malířství nebo o architektuře. Kubismus jakožto svébytný architektonický styl se totiž rozvinul pouze v Česku, jedná se tedy o specifickou tuzemskou záležitost, která v takovém rozsahu nemá ve světě obdoby.
Gutfreund byl jedním z prvních sochařů na světě, jenž aplikoval prvky kubismu do sochařství jako takového. Jeho socha Úzkost bývá někdy dokonce považována za úplně první kubistickou sochu na světě. Je zřejmé, že velkou inspirací mu byl Pablo Picasso. Například u sochy s názvem Cellista je Picassův kubistický rukopis více než zřetelný. Není divu, že byl Gutfreund ve své době jedním z nejuznávanějších sochařů na světě. Jak uvádí Národní galerie Praha, sochařská tvorba Gutfreunda je nejkomplexnějším rozvinutím kubismu na poli evropského sochařství.
Žánr kubistického sochařství je velice specifický, neboť na rozdíl od malovaného obrazu poskytuje 3D náhled na celé dílo. Lze si jej tedy prohlížet z různých směrů, úhlů a perspektiv, s čímž si kubističtí sochaři často pohrávají.
Zajímavé na Gutfreundově životě je i jeho nezpochybnitelná účast v první světové válce. Roku 1914 totiž odcestoval do Paříže, kde se hodlal usadit na trvalo. Není divu, Paříž tehdy byla obrovským centrem tehdejšího umění – Pablo Picasso, Juan Gris, Guillaume Apollinaire. Ihned po vyhlášení války se ovšem přihlásil do francouzské armády, kde byl zařazen do cizinecké legie, konkrétně do setniny „Na zdar“. Jelikož ale pocházel z „nepřátelského“ státu, bylo mu zakázáno bojovat na straně Francie. Když na tento popud sepsal žádost o včlenění do řádné francouzské armády, bylo to považováno za porušení kázně a disciplíny, načež byl s dalšími kolegy uvězněn v Lyonu.
Civilní socialismus
Po válce se Gutfreundova tvorba odvrátila od kubismu směrem k realističtějším dílům. Tento žánr byl nazván jako civilní socialismus. Přijímal však také větší zakázky, jako například pomník Babičky Boženy Němcové. Spolupracoval také s Emilem Fillou či s kubistickým architektem Josefem Gočárem, konkrétně na průčelí budovy Legiobanky v Praze. Jeho aktivity se však od kubistického sochařství rozšířily do mnoha směrů. Portrétoval prezidenta T. G. Masaryka, navrhl novou pětikorunovou minci, vytvořil několik soch legionářů a byl autorem znaku Československé obce legionářské.
Veškerou činnost nakonec zhatila tragická nehoda z 2. června roku 1927. Otto Gutfreund toho dne nešťastně utonul při koupání ve Vltavě nedaleko Střeleckého ostrova. Bylo mu pouhých 37 let. Jako jeden z nejvýznamnějších českých sochařů je pochován na Vinohradském hřbitově.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
