Byl v komunistickém hnutí zvláštní osobností. Vyčníval z šedi komunistických pohlavárů, kteří neuměli vést stát, ani dobře řečnit. Byl velice schopným manažerem. Kdyby nebyl popraven, jistě by řídil reformní proces v roce 1968. Historie však nezná žádné kdyby.
Jeho skutečné jméno bylo Schling, ale nechal si je počeštit. Narodil se 24. srpna 1912 v malém městyse Nová Cerekev, který se nachází na Vysočině. Pocházel z židovské středostavovské rodiny. Navzdory svému budoucímu zaměření má dle komunistické doktríny buržoazní původ – jeho otec Emil Schling vlastnil dvě továrny – jednu na výrobu kartáčů v Nové Cerekvi a druhou papírnu v Teplicích. Do Teplic se také ve 20. letech přestěhovali, mladý Otto zde vystudoval gymnázium, poté se zapsal na německou Univerzitu Karlovu. Rodina se považovala za Němce, také se u nich německy mluvilo. Šlingův otec se však později přiklonil k české národnosti a nechává si změnit i jméno. Důvody pro vstup do KSČ jsou neznámé, historici soudí, že jej ovlivnila hospodářská krize. Studium lékařské fakulty nedokončil, v roce 1933 vstoupil do KSČ a ta jej posílá bojovat na straně interbrigád ve španělské občanské válce. Do bojů se intenzivně zapojil, v bojích utržil průstřel plic, dvakrát byl zasypán dělostřeleckým granátem. Pár dní před německou okupací se vrací zpět do Československa. Po příjezdu nacistů není stejně jako Vladimír Clementis přijat Sovětským svazem, utíká tedy na Západ, přes Polsko do Londýna. Zde se zapojuje do činnosti organizace Mladé Československo. V emigraci se také oženil, vzal si Marian Wilbrahamovou. Šling byl také jedním z těch, kteří se zasadili o vznik Mezinárodního dne studenstva.
Pán rudého Brna
Roku 1944 se přidal do výpravy československých lékařů, cestoval přes Egypt a Palestinu do Moskvy a odtud cestoval spolu s Rudou armádou. Po návratu se ocitl v Brně a bylo mu doporučeno, aby zde zůstal. Díky své energičnosti a pracovitosti zde brzy začal dominovat. Byl velice mladý – ve 33 letech měl převzít město, které neznal a ve kterém neměl mezi obyvatelstvem žádnou důvěru. Od léta 1945 se chopil vedení krajského výboru, s velkou vervou se dal do práce, od starých brněnských komunistů dostal přezdívku Brněnský markrabě. Údajně to bylo kvůli jeho požitkářství, kterým měl být proslulý. Sám Šling referoval o Brně jako o československém Leningradu – tedy o jakémsi ukázkovém komunistickém městě. Brno však bylo jediné statutární město, kde ve volbách v roce 1946 komunisté prohráli. Svůj neúspěch však Šling vyrovnal faktem, že od svého nástupu ztrojnásobil počet členů brněnské buňky komunistické strany. Vrcholem jeho vlády byla akce Mládež vede Brno. Jednalo se o jakýsi experiment, kdy se vedení strany rozhodlo umístit na všechny důležité pozice v Brně mladé lidi, některým bylo pouhých 15 let. Celá akce se uskutečnila v květnu 1949. Do akce se přihlásilo 20 000 lidí, zapojili se do všech oblastí života města, kde nahradili dospělé (pod dohledem) – řídili tramvaje a dělali v nich průvodčí, řídili také dopravu, nebo stanuli na místě učitelů a učili mladší žáky. Také průmyslové a všechny ostatní podniky byly na 3 dny vedeny dětmi. Mládeži je prezentován jakýsi americký sen s komunistickou polevou – na svých pozicích dostávali dokonce stejný plat jako jejich rodiče. Tato akce měla vychovat novou komunistickou generaci, naučit mladé milovat moc – kterou v tomto státě ztělesňuje jedině komunistická strana. Celé město po dobu těchto tří dnů vedl sedmnáctiletý cukrářský učeň Novotný.
Pád a šibenice
Šlingova cesta končí v roce 1950, nejdřív je vyloučen z ústředního výboru, poté v říjnu zatčen. Je ideální figurou hodící se do připravovaného vykonstruovaného procesu – má buržoazní původ, bojoval v interbrigádách ve Španělsku a v neposlední řadě je Žid, také byl samostatný a arogantní. Ve vězení prožije peklo. Při procesu, kdy je zařazen do spikleneckého centra okolo Slánského se mu před soudem kvůli jeho hubenosti svezou kalhoty pod kolena, stál tak pouze ve spodcích. Tato situace vyvolá smích všech přítomných, včetně bezpečnosti, předsedy soudu a dalších. Slánský se smál, až mu tekly slzy, soud musel být přerušen. Smích byl tak mohutný, jelikož si uvědomovali, že je poslední. Šling šel stejně jako Slánský na šibenici. Ve svých posledních slovech vzkazuje světu, že špionem nikdy nebyl.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
