V posledních dnech jen málokdo neslyšel o Modré velrybě. Tak by se měla jmenovat hra vzniklá v Rusku, kde děti a teenageři dostávají drastické úkoly, musí se sebepoškozovat a posledním úkolem je pak sebevražda. Tu mělo spáchat už několik desítek dětí. Skutečně se internetem šíří něco podobně nebezpečného?
Podezření vzbuzuje samotný fakt, že zatímco z jedněch zdrojů se dočítáme zpovědi na hraně smrti balancujících hráčů Modré velryby neschopných s hrou přestat a dětí, jejichž kamarády měla hra stát život, jinde se dočteme, že hra vůbec neexistuje. Jak tedy může zabíjet něco, co vůbec neexistuje?
Mladá studentka Kateřina, která na filozofické fakultě studuje ruský jazyk a literaturu, redakci G.cz prozradila, že o Modré velrybě ve výuce profesoři hovořili už před měsícem, konkrétně při folkloristice. "Je to příklad něčeho, co se svým způsobem zhmotnilo až z mnohdy naprosto zkreslených a vymyšlených výpovědí. Ty ještě notně zdramatizovala a přikrášlila média," říká Kateřina.
Podle studentky obeznámené se situací v Rusku, kde měla hra vzniknout na tamní obdobě Facebooku, sociální síti VKontakte, tomu nebylo tak, že by nejprve vznikla hra a o ní se pak začalo psát, ale naopak. Z porůznu poskládaných informací, často smyšlených, se poskládala mozaika jakési smrtící hry. A není vyloučeno, že podle vyprávěním nastavených pravidel Modrou velrybu i někdo reálně zkusil hrát.
Samotný fenomén sebepoškozování není u dospívajících ničím novým. Zoufalým mladým duším hledajícím samy sebe a volajícím po pozornosti radily před několika lety různé blogy příslušníků emo subkultury, jak se správně řezat a ubližovat si. Když dnešní mladí slyší o možnosti zahrávat si s vlastním životem v nějaké hře, pochopitelně je to pro některé lákavé. Pro jiné je zase lákavé ujmout se role tzv. kurátorů, tedy těch, co v Modré velrybě zadávají trýznivé úkoly.
Realita sebevražd je taková, že jejich počet mezi osobami mladšími 18 let stoupá. Často je páchají i děti v prepubertálním věku. Není to ale způsobeno nějakou hrou na internetu, ale často nezájmem rodičů a jejich neschopností vypozorovat varovné signály, že s jejich ratolestmi je něco v nepořádku. Pokud by zprávy o Modré velrybě měly vést k tomu, že se o tento smutný fenomén někdo začne zajímat, zvýší se povědomí o dětských sebevraždách a bude tak lepší šance, jak jim předcházet, ve finále mohou být báchorky o hře smrti i užitečné.
TADY najdete popsané některé morbidním způsobem krásné sebevraždy.