Haiti je hrdá země. První otrokářská kolonie, která získala nezávislost. Původně se jmenovala Saint-Domingue, stát byl francouzskou kolonií, vyváželo se odsud ovoce a přísady na parfémy. V roce 1791 haitští otroci povstali, stalo se cosi nevídaného – vytlačili francouzskou armádu. Roku 1804 získává stát nezávislost a rodí se haitský národ. Martin Luther King a Malcolm X o této revoluci mluví jako o jakémsi ideálu, často na ni ve svých projevech odkazovali. V roce 1915 bylo Haiti znovu podrobeno – bylo okupováno americkou armádou, která zde zůstala až do roku 1934. Počínala si nesmírně tvrdě a rasisticky vůči tamnímu obyvatelstvu.
François Duvalier se narodil do velice dobře situované rodiny 14. dubna 1907. V době jeho mládí bylo Haiti okupováno Američany, zde vzniká jeho hluboká nenávist k USA. Jeho otec byl soudce u smírčího soudu a maminka se živila jako pekařka. Studoval medicínu, jako odpověď na americkou okupaci přilnul k místním tradicím a chodil po vesnicích studovat voodoo. Toto náboženství věří v jednoho boha stvořitele, který je ale od svého stvoření oddělen a nestýká se s ním, ke styku jsou využíváni duchové zvaní loa. Duvaliera to fascinovalo. Jeho putování po vesnicích mělo i jiný význam. Stal se vyhledávaným léčitelem místní kožní choroby – frambézie. Právě zde dostává přezdívku Papa Doc. Místní věří, že je nadaný jakousi silou, nebo umí komunikovat s duchy. Víra v místní mytologii je natolik mocná, až mnozí občané uvěří, že prezidentem se může stát jen někdo, kdo zaprodá duši ďáblu. Vytvořil si pověst laskavého muže, což mu v budoucnu pomohlo v jeho politické kariéře.
Cesta Papa Doca
V roce 1946 zahájil vzestup v politickém žebříčku, stává se ministrem zdravotnictví. Režim je však svržen a Papa Doc musí post opustit. Skrývá se a studuje: Marxe, Machiavelliho. Zde si zapamatuje jednu věc – je lepší být obávaný než milovaný. Touží po získání moci. Po svržení vojenského režimu jsou vyhlášeny prezidentské volby, Duvalier se rozhodl využít příležitosti a kandidovat na prezidenta. Stává se favoritem zchudlé černošské menšiny (v zemi je také spousta mulatů, které zastupoval druhý kandidát). V září 1957 drtivě vítězí, volby měly být manipulovány USA. Ty viděly v Duvalierovi umírněného demokratického kandidáta, který (a to bylo v té době hlavní) je proti komunismu. Papa Doc se rozhodl, že bude jiný vládce než jeho předchůdci. Jednalo se nejspíš o čistě pragmatické rozhodnutí – minulé prezidenty svrhli, dva byli doslova roztrháni davem. Rozhodl se pro vládu pevnou rukou. Již od začátku byla jeho obava oprávněná. Pár měsíců po inauguraci se 8 vojáků pokusilo o puč. Byli krutě rozdrceni, Papa Doc usoudil, že armádě důvěřovat nelze. Rozhodl se vytvořit si svou partu, krutější než armáda, svou vlastní pretoriánskou gardu. Pojmenoval ji Tonton Macoutes – podle strašidla z místního folklóru, jež sbírá děti do pytle – stejně jako dítě člověka, na kterého se zaměřili, je nikdo už nikdy neviděl. Ve znaku měli lebku a nosili prakticky pořád černé brýle. Duvalierovu režimu nahrál i komunistický převrat na Kubě – vydíral Ameriku, od níž dostával peníze, za což slíbil, že udrží komunisty v zemi na uzdě. Přes všechny úspěchy jej potkává problém – roku 1959 upadá do kómatu, je diabetik. Poté jej Američané léčí v Guantanamu. Po této příhodě se mění on i jeho režim.
Baron Samedi
Papa Doc po uzdravení změnil svou vizáž i vystupování. Stylizoval se do Barona Samediho – postavy z místního folklóru, kterou lze přirovnat ke smrtce, strážci hřbitova. Nosí černý klobouk a kabát jako zmíněná postava. Podle historek tento duch mluví tichým hlasem, podobně začal mluvit i Papa Doc. Následují zmanipulované volby, po kterých se režim stává nepokrytě brutálním. Jeho gardy okrádají už tak chudé občany, v každé rodině je někdo zastřelen Tonton Macoutes, vybudují síť donašečů lepší než měla Stasi. Byla to institucionalizovaná kleptokracie – počínali si jako gangsteři, přebírali firmy, vybírali výpalné. Když jednou zabili řidiče a bodyguarda jeho dcery (ve stejný den), rozzuřil se a chtěl zlikvidovat jistého muže, kterého z útoku podezříval. Ten už zatím dostal azyl na ambasádě Dominikánské republiky. Jeho rodina však takové štěstí neměla. Papa Doc nechal postřílet všechny jeho příbuzné. Malého syna (batole) si vzal k sobě a zavřel se s ním. Údajně zde měl dělat nějaký rituál a poté nebohého chlapce ukřižovat. Často si také nechával donést hlavy svých odpůrců, byl jednou spatřen, kterak sedí ve vaně (nenapuštěné) ve svém černém obleku a klobouku a povídá si s uřezanou hlavou nepřítele. Je těžké říci, zda skutečně zešílel, nebo si tímto chtěl po infarktu upevnit svou pozici, aby o něm nikdo nepochyboval. Do roku 1964 nechal zabít tisíce lidí, na Haiti již nebyla žádná opozice. Chtěl být však více než prezidentem. Je zvolen doživotním prezidentem, což předchází další absurditě – řekl, že je více než člověk – je nehmotná bytost, které ani střely neublíží. Změnil i otčenáš – děti se ve škole před začátkem výuky modlily k němu. Snažil se vyvolat zdání, že ovládá magické síly. Prý se vydal do tajemné jeskyně, přivedl si skupinu tajemných démonů baka, kteří měli sídlit ve sklepích prezidentského paláce. Takovými historkami budil v lidech hrůzu.
Jeho praktiky začaly vadit Americe, která jej ovšem držela svými dolarovými injekcemi u moci. Bylo na něj spácháno mnoho atentátů, všechny byly neúspěšné. Nakonec umírá poklidně v 64 letech, nepotrestán. Byl velice paranoidní, pod polštářem schovával zbraň a druhou nosil neustále v pouzdře v podpaží. Má na svědomí na 60 000 obětí.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Duvalier
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodun
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tonton_Macoutes
Evoluce zla: Papa Doc (2015, dokumentární série)