Dnešek je zlom. Paříž není Irák ani Sýrie, Paříž je v Evropě. Čas od času tu holt někdo zabije novináře, který psal o mafii nebo o vrcholové politice. Ale že by se v Evropě začalo zabíjet kvůli legraci? Přestaneme se snad od zítra smát křesťanství, judaismu,  komunismu, ekologismu, islámu? Přestaneme se smát sami sobě? To by nás vrazi dostali přesně tam, kde nás chtějí mít. Možná ještě větším nebezpečím je ale ode dneška nástup fašistoidních xenofobů typu Tomia Okamury nebo Jiřího X. Doležala. Jako kdyby si vraždy v Paříži objednali. Nejspíš si teď radostí mnou ruce: “Vidíte vidíte, na naše slova došlo…” Prostě krev na jejich mlýn.

Distancovat se od hovad?

“Čekám od Vás, Ivane, že se konečně budete od těch hovad distancovat,” napsal mi po vraždách ve Francii na Facebooku jeden z čtenářů g.cz. Narážel na to, že se občas zastávám muslimů, se kterými mám ze svých cest po Asii jen pozitivní zkušenost. Jenže od jakých “hovad” se mám distancovat? Od těch, co stříleli v Paříži, nebo od muslimů obecně? To je totiž právě ten zásadní rozdíl, o který jde.

Kdo zabíjel? Přívrženci islámu (muslimové) nebo islamisté? Každý islamista je muslim, ale zdaleka ne každý muslim je islamista. Islám je náboženství, zatímco islamismus je nebezpečná a nenávistná ideologie. Zjednodušeně by se dala shrnout tvrzením: “Všichni nemuslimové světa se buď musejí stát muslimy a žít v souladu s islámem, nebo musejí zemřít.” A tohle si opravdu nemyslí zdaleka každý muslim.

Islám a islamismus

Jenže kdo to ještě před pár lety věděl? Mezi islámem a islamismem se postupně učíme rozlišovat, a dnešek k tomu přispěje. Třeba i tím, že vraždy ve Francii odsoudilo coby “neislámské” Ústředí muslimských obcí v ČR nebo třeba Liga arabských států. Taky jste ještě včera házeli všechny muslimy do jednoho pytle? Jenže děda, který se někde v turecké Anatolii (nebo v Paříži či Praze) šourá z čajovny do mešity, se zásadně liší od zakuklence se samopalem. Je to muslim, ne islamista.

Proti islamismu je třeba všemi silami bojovat. Zakázat, potírat, vytlačovat, zadupat do země, bombardovat, ostřelovat, vymazat z povrchu planety. Je to podobné, jako třeba s nacismusem nebo s komunismem. Ale zakázat islám, jak dnes požadují nácíčkové Okamura s Doležalem? Zaprvé to nejde (jak chcete zakázat náboženství?) a zadruhé bychom tím popřeli základní hodnotu evropské civilizace: svobodu víry a vyjadřování.

Právo na smích

Po vraždách ve Francii otevřeně přiznávám dvě chyby. Zaprvé jsem se v diskusích zastával muslimů jako celku. Teď vidím, že to bylo stejně krátkozraké a hloupé, jako když Okamura nebo Doležal naopak muslimy jako celek odsuzují. Neexistují žádní hodní muslimové an bloc, stejně jako se nedají házet do jednoho pytle všichni houbaři, cyklisté nebo plešouni. Mezi námi plešouny se třeba najdou i lecjaká hovada, úchylové a vrazi.  Stejně jako mezi muslimy.

Moje druhá chyba byla, že jsem v diskusích málo zdůrazňoval hranici. Muslimové v Evropě nejsou problém, ale jen do té doby, než nám začnou sahat na právo smát se čemukoli. Než nám začnou brát naše tradice. Slavení Vánoc, vepřová pečeně ve školní jídelně, chlastání v pátek, venčení psů, bradavky, které se rýsují v chladnu na ženských hrudnících, nic z toho nám imigranti nesmějí vzít. Mešity nevadí, ale žádné šaríatské zóny bez alkoholu, psů a “neslušného” oblečení tu nechceme. 

Tohle je svobodný světadíl, náš světadíl, a musí jím zůstat. Komu se to nelíbí, ať si zůstane v Pákistánu, Bangladéši, Ujghursku a dalších zemích, kam osobně tak rád jezdím. V tom se kupodivu shodnu i s Martinem Konvičkou, Lukášem Lhoťanem a dalšími českými islamofoby, kterým se jinak tak rád směju do ksichtu.

A když jsme u humoru, dokážete se úlevně zasmát i těm vraždám? "Už se těším na konspirátory, kteří budou hledat, komu pařížský masakr posloužil," píše na Facebooku David Černý. "První na řadě by mohl být Mynář. O té jeho vile se teď vůbec nemluví..."  

Na závěr ještě ten dámský hrudník v chladu: