V minulých staletích bylo vždy tolik řemeslníků, kolik jich bylo zapotřebí. S nástupem průmyslové výroby nepotřebná řemesla postupně zanikala, ale stále platilo, že řemeslo má zlaté dno. Alespoň do roku 1948, od kterého začal být poctivý řemeslník považován za třídního nepřítele. Řada řemesel, která se do té doby uchovala, tak násilně zanikla.
1. Dráteník
Drátenické řemeslo se zrodilo v průběhu 16. století na Slovensku. Dráteníci chodívali od vesnice k vesnici a za pomoci drátu opravovali prasklé hliněné nádoby. Nabízeli také třeba pastičky na myši a další výrobky z drátu a plechu.
2. Sítař neboli řešetář
Řemeslník zabývající se provozováním tohoto řemesla měl na starosti výrobu sít. Jako materiál mu sloužily vlasy nebo struny.
3. Pohodný
Likvidace uhynulých zvířat či odchyt těch toulavých, taková byla náplň povolání, které vykonával pohodný neboli antoušek. Jejich obydlí bývala označována jako rasovny, odtud také další označení pro lidi vykonávající toto povolaní - ras. Pohodní měli nižší postavení ve společnosti, na starost mívali i veřejné záchodky a odpadky.
4. Ponocný
Ponocný už se také dnes nenosí. Jeho funkci je dnes nejblíže noční hlídač. Ponocný bděl, když všichni ostatní spali. Vykonával stráž nad obcí. Byl vybaven rohem, kterým mohl například v případě požáru zburcovat poplach.
5. Hadrník
Někteří hadrníci přicházeli do vsi s režným uzlem na zádech, jiní s povozem, na kterém táhli veškerou veteš. Jejich úkolem bylo sbírat staré železo, hadry případně starý papír.
6. Miškář
Miškaři neboli zvěroklestiči byli nezbytní k tomu, aby hospodářská zvířata správně přibírala na váze, případně aby zkrotla a nedivočela. Miškáři kvůli tomu, že zvířata zbavovali šourku (tzv. míšku). Toto označení se používalo na Slovácku a Valašsku. Miškáři se tak zaobírali zejména kastrací dobytka.
7. Kolomazník
Kolomaz vznikala jako vedlejší produkt při pálení dřevěného uhlí v milířích. A právě kolomazi bylo třeba k tomu, aby kola povozů, vozíků a trakařů nevzala. O její distribuci se staral právě kolomazník.
8. Doškař
Prakticky žádná stavba prostých lidí na vesnici se neobešla bez zručného doškaře, který zastřešoval domy doškovou krytinou ze slámy. Taková střecha měla životnost až 50 let. Než se položila sláma na střechu, bylo třeba ji správně „naimpregnovat“. Za tímto účelem ji doškař namáčel do jílové kaše.
9. Vápeník
Přípravou a rozvozem nehašeného vápna byl pověřen vápeník. Vápno bylo potřeba v každém statku či chlévu.
10. Forman
Obchodní styk mezi jednotlivými městy a vesnicemi zajišťovali formani, obchodníci, kteří většinou cestovali ve vozech tažených koňmi. Řemeslo se mohlo rozvinout ve chvíli, kdy byla vybudována síť cest, později silnic.
A zde si můžete přečíst o 12 věcech, které Pražáci závidí venkovanům.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
