Stejně jako kolegovi Ivanovi se mi FB a email vrší zprávami typu: „Nepřipadáš si po dnešku jako vůl?“ či „Tak tohle už ti snad stačilo, idiote.“ Abych nemusel odpovídat na každý, po stylistické i obsahové stránce vybroušený drahokam, kterého se mi v posledních hodinách dostalo, vyjádřím se veřejně. Je mi líto obětí teroristického útoku v Paříži, jako je mi líto každého života zmařeného zbytečným násilím a šílenstvím. Stejně tak jsem nikdy netvrdil, že v situaci, kdy ISIS posílil díky svým dílčím válečným vítězstvím, není hrozba terorismu vyšší než v dobách, kdy žádná extrémistická skupina (Al-Káida, Taliban, Hizballáh, Hamás) neměla tak značné teritoriální zázemí.

Radikál z ISIS těšně před exekucí Brita Davida Hainese Přes pochopitelné obavy, které tak hrozný incident vyvolal, je však nejhorší možností povolit uzdu paušalizování, předsudkům a presumpci viny. Nenávist a touha po krvi není výsadou muslimů – odvrácenou tvář lidstva dokáže odhalit i zpočátku zanedbatelná sociopolitická změna. Němci, Američané, Sověti, Japonci, Číňané, Balkánci nejsou „rasy“, které by měly geneticky zakódovanou touhu po krvi. Přesto se v posledním století účastnily mohutných masakrů, jejichž hrůzy si někteří z nás ani nedovedou představit. Ekonomická krize, trapné měření si penisů během Studené války, staletí trvající rivalita. Křesťan, budhista, šintoista, taoista, ateista – kdokoli se pod vlivem radikalizující se společnosti může stát zvrhlým vrahem, může ohnout náboženská dogmata tak, aby se hodila do jeho násilnického krámu. Ano, muslimové jsou nyní kvůli ISIS pod palbou propagandy, které je může svést na scestí, což samozřejmě znamená několikanásobně zvýšené riziko. Ale xenofobní chování vůči muslimům jako takovým pouze pomáhá nahánět ovečky do Sýrie a Íránu na radikální „brain-washing.“ Je nutné se zamyslet, proč Francie tleská praktikujícím muslimům, jako je Karim Benzema či Franck Ribéry, kteří hrají za národní fotbalový tým, a zároveň se musí obávat šílenců jako Cheriff Kouachi, Saíd Kouachi a Hamid Mourad. Proč jsou druhé a třetí generace francouzských muslimů (s předky ze zemí bývalého koloniálního impéria) hnány do náruče zvrhlé ideologie? Sice ne jako jediný princip zde svou roli hraje i jakýsi začarovaný kruh netolerance budící ještě větší netoleranci. Přitom mnozí muslimové byli násilně asimilováni v rámci imperiální politiky Francie, která - ať chce nebo nechce - se musí smířit s tím, že islám již nějakou dobu do její kulturní historie patří.

Karim Benzema (vlevo) je muslim po rodičích. Franck Ribéry konvertoval na víru manželky. Černoši se po zrušení otroctví a následné neúspěšné „Rekonstrukci“ v letech 1863-1877 (bývalí otroci dostali půdu, ale bez základních vědomostí nedokázali hospodařit) znovu propadli až na dno společenského žebříčku. Téměř dalších sto let trvalo, než se alespoň částečně vymanili z všudypřítomné diskriminace, a do dnešních dní tvoří velkou část chudiny z předměstí – tedy skupiny, která má sklony ke kriminalitě. Narodili se do špatné společnosti a s nadsázkou - pokud jim zrovna nešel basketbal, baseball nebo americký fotbal, ta „lepší“ společnost jim málokdy podala pomocnou ruku.

Web DuBois - jeden z nejhlasitějších kritiků Rekonstrukce a zásadní afro-americký intelektuál V konečném důsledku není zas takový rozdíl v tom, jestli někdo vraždí ve jménu Boha nebo proto, aby měl lepší postavení v gangu. V rámci humanismu 21. století jsou oba důvody stejně zvrhlé a odsouzeníhodné. Jak uvedl Ivan Brezina, riziko islámu je násobeno tím, že může z náboženství přerůst v ideologii. Ta má v podobě ISIS momentálně silnou platformu. Fašizující rétorika Le Penové sice varuje před skrytým nepřítelem, ale nebojuje s ním, pouze mu pomáhá nabrat na síle. Pokud jsou muslimové paušalizováni a lidé jim dávají najevo, že z nich mají strach a nemají je rádi, pokud mají značně ztíženou možnost probojovat se skrze sociální vrstvy (a nejsou náhodou Karim Benzema), může se jim zdát představa jejich „vlastní společnosti“ se vším všudy, co ISIS nabízí, postupně stále přijatelnější a přijatelnější. Nerad bych vzbudil dojem, že chci naznačit, že si za to Francouzi mohou sami. Téma imigrace, které se nejdříve objevilo na stole v souvislosti s ekonomickou krizí („cizinec mi vzal práci), je v posledních několika letech velmi oblíbené. Samo o sobě však vyvolává etnickou či náboženskou nevraživost – stigmatizuje určitou část společnosti, a ta má následně tendenci se semknout, v horším případě radikalizovat. Le Penová, Farage či Okamura sbírají politické body tak, že hází kus masa mezi dva nervózní psy.

Nacionalistka Marine Le Pen(ová). To, že byl Alexandre Dumas čtvrteční černoch, jí ale nikdy nevadilo. Argument, že si křesťanství na rozdíl od islámu prošlo renezancí, osvícenstvím, humanismem, modernismem a postupnou sekularizací právních a politických systémů, nelze zpochybnit. V rámci evropského prismatu jsou praktiky v některých islámských zemích neakceptovatelné, a pokud se domníváme, že lidská práva jsou porušována v Číně, KLDR či na Ukrajině, logicky musíme připustit, že tomu tak je i v Saudské Arábii, Íránu nebo Pákistánu. Zvláště v Evropě a USA je však obrovské množství muslimů, kteří jsou se Západní civilizací „kompatibilní.“ Dobrým příkladem, že společnost, která je částečně uzavřená či má velké sociální rozdíly, rovněž může plodit násilníky, je „křesťanské“ Mexiko. Na území jižního souseda USA bylo za 8 let trvající války drogových gangů zabito neuvěřitelných 120.000 osob a dalších 1.6 milionu bylo nuceno se z nejnebezpečnějších oblastí vystěhovat. Kartely unášejí, mučí, podřezávají či střílí domácí i turisty. Mnoho civilistů zabila zbloudilá kulka nebo byli usmrceni kvůli případnému svědectví či jen tak pro zábavu. Které video je hrozivější? „Křesťan“ v Mexiku s kuklou na hlavě podřezávající rukojmí, nebo Arab v Sýrii dělající to samé. Jeden pro peníze, druhý pro Boha. Oba nemají problém si to se svým Pánem v den zúčtování vysvětlit.

Působí povědomě? Tahle fotka není z Íránu ani ze Sýrie, ale z Mexika. Pokud zde zaznívaly hlasy po tom, aby se muslimské komunity jednoznačně distancovaly od terorismu a zabíjení ve jménu Alláha, nyní ona situace nastala. Ústředí muslimských obcí v ČR ústy svého předsedy odsoudilo incident v Paříži jako „hnusný zločin, který nemá oporu v islámu“. Podobná vyjádření vydaly i státy Arabské ligy, čin odsoudily i význačné akademické či politické osobnosti muslimského světa (např. Tariq Ramadan, Khaled Hanafy, Yasir Quadhi, Šejk Omar Suleiman či Wael Šibab). Po této události by veřejnost sice měla zbystřit, co se extremistického islamismu týče, na druhou stranu by však měla o to více prohlédnout, že interpretace Koránu a z něj plynoucí Šaríi mohou býti velmi odlišné. Pokud mají lidé pocit, že islám je jen jeden a že kdo mlčí, ten souhlasí, zde jsou zajímavá čísla ze zpráv National Counterterrorism Center (zřízené vládou USA po 11/09) a Europolu. Celkově za rok 2013 (2014 ještě není k dispozici) zemřelo v Evropě následkem teroristických akcí 7 lidí, nábožensky motivovaný terorismus měl pouze dvě oběti (z toho jednoho muslima). Poslední dohledatelný report NCTC z roku 2012 uvádí od roku 2006 nula obětí „džihádu“ v USA. Ještě zajímavější je statistika, že 82-97% obětí náboženského terorismu jsou ve skutečnosti muslimové. V mnoha případech mají krev na rukou radikální sunnité jako Al-Káida, kteří zabijí své umírněnější spoluvěrce – jak šíity, tak i sunnity.

Muslimové protestují proti ISIS v městečku Cairo v Oklahomě. Již v minulosti nebylo takových projevů zdaleka tak málo, jak tvrdí Konvička nebo Okamura. (www.cairoklahoma.com) Je nutno přiznat, že statistiky neobsahují čísla z posledního, resp. z posledních dvou let, kdy začal počet útoků v návaznosti na rostoucí vliv ISIS stoupat. Nicméně pro srovnání – v USA zemře ročně průměrně více lidí rukou pošahaného středoškoláka než islamisty. Od bombových útoků v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005 (dohromady 143 obětí) nestačil islámský fundamentalismus v Evropě „nasbírat“ ani tolik obětí dohromady jako „islámoklast“ Anders Breivik. Útok v Paříži tnul do živého, protože zaútočil cíleně na novináře – tedy na svobodu projevu, kterou musí chtě nechtě každý muslim akceptovat, pokud očekává toleranci i z druhé strany. Podle posledních zpráv z médií byl starší z bratří Kouachiových zatčen již v roce 2005, kdy chtěl odletět do Sýrie a přidat se k iráckému povstání. Podle svých slov jej motivovalo týrání vězňů americkými vojáky v nechvalně proslulé bagdádské věznici Graib. Kouachiho právník u soudu dokazoval jakožto polehčující okolnost, že obviněný nebyl zbožný, pil alkohol, kouřil marihuanu a spal se svou přítelkyní, dokud jej nerekrutoval další zatčený Farid Benyettou, který nějakou dobu plnil roli jakéhosi staršího bratra. Přestože to nijak jejich čin neomlouvá, mladíci z chudého prostředí, částečně sociálně (etnicky) vyčleněni, se mohou vydat na cestu zločinu stejně jednoduše, jako mohou podlehnout vábení extremismu. Identické pravidlo platí například pro neonacisty. Bratři zodpovědní za zabíjení v Paříži Pokud by Zlatan Ibrahimović nebyl geniálním fotbalistou, možná by ještě stále kradl na předměstí Malmö kola a občas někoho píchl kudlou. Pokud by Karim Benzema nebyl skvělým fotbalistou, mohl to být on, kdo střílel v Paříži. Je třeba si uvědomit, že sociální stigmatizace může pomoci identifikovat se s extrémní ideologií. À propos - zhoubnou ideologii může stejným způsobem jako například hierarchická struktura organizovaného zločinu suplovat i radikální náboženství či rasismus. Podobná tragédie samozřejmě dává pomyslné hrozbě konkrétní obrysy a určitá reaktivita je třeba. Nebezpečím je v první řadě ISIS, v jehož stínu nabírají síly i další sunnitské teroristické organizace jako Al-Kájda. Dokud bude ISIS utvářet strategický geopolitický prvek, bude riziko individuálních útoků na území zvláště evropských post-koloniálních a skandinávských států vyšší než v minulosti.

Kebab nezabíjí! Muslimský svět se k hrůznému činu ve Francii postavil čelem a jasně jej odsoudil. Nyní je pouze na něm, zda bude ono slovo držet. Evropan by si ale neměl nechat namluvit, že logickou reakcí je strach, předsudky a určitá myšlenková radikalizace z druhé strany. Pravděpodobnost, že si koupíte kebab (který je v 90% dovážen z Německa) a místo pouhé podpory muslimského obchodníka a jeho rodiny budete dotovat terorismus, je asi stejně vysoká jako ta, že na vlak, kterým pojedete na koncert Iron Maiden, spadne most. Od tragédie v roce 2008 tu byli Iron Maiden několikrát a lidé na ně stále vlakem jezdí. Ono srovnání živelné katastrofy s nebezpečnou myšlenkou vypovídá jen o určité pravděpodobnosti. Konkrétní motiv se společným kořenem má možnost růst a tak horizont události přiblížit. Pokud vytlačíme na okraj společnosti muslimy, kteří nepůsobí v soužití žádné zásadní problémy, pak bude obzvláště mladší generace, u níž tak nastane komplexnější rozkol identity, daleko náchylnější k podlehnutí extrémistickým „náběrčím“ a našeptávačům. Věřte, že pokud by 1,6 miliardy muslimů, kteří na světě žijí, myslelo stejně jako zabijáci z Paříže, svět se momentálně potácí v 3. světové válce. Prověřujte i důvěřujte. Buďte tolerantní a vyžadujte toleranci.

A ZDE ještě odkaz na článek výše zmiňovaného kolegy Ivana Breziny - jak souvisí pařížská tragédie s ženskými bradavkami v chladu?