Kontroverzní svátek
Valentýn, 14. únor, každý rok znovu a znovu. Spíše než o svátek zamilovaných se jedná o svátek obchodníků, vezoucích se na vlně komerce. Komerce, která svátek s evropskými kořeny infikovala zejména ve Spojených státech, odkud se rozpínavě rozšířila zase zpět do Evropy. Proto společností stále rezonuje již několikrát vyvrácená mýlka, jež tvrdí, že je snad svátek sv. Valentýna americkým svátkem.
Onen romantický den a svátek lásky má však opravdu evropské kořeny. V průběhu historie však upadl do jakéhosi polozapomenutí a v mezičase se stihl rozšířit za oceánem. V poslední době se však na evropském kontinentu opět dostal do záře reflektorů a s nádechem Ameriky se vrací zpět do svého rodiště.
Přijímán je ovšem všelijak. Někteří jej vítají s radostí a obdarovávají své drahé polovičky dary, květinami, alkoholem, červenými nafukovacími srdíčky a cukrovinkami, jiní na svátek plivou a s posměšným úšklebkem a plnou pusou nadávek o komerčním paskvilu a americkém rádoby svátku již nadšeně vyhlíží První máj. Obchodníci se radují a vypouštějí do víru romantické bitvy o komerční svátek neexistující slevy. No a někteří mají plnou hlavu Ligy mistrů a souboj o svátek sv. Valentýna nevnímají.
Svatí Valentýni
Ať je to v současnosti jak chce, historie kontroverzního svátku sahá až do raného středověku, konkrétně do doby Římské říše. Okolo života Valentýna panuje několik nejasností a fakty nepodložených legend. Pravděpodobně totiž došlo ke spojení dvou různých osob s dvěma odlišnými životními cestami do jedné, což ve výsledku působí zmatečně.
Jeden z těchto svatých Valentýnů se tedy pravděpodobně narodil kolem roku 226 v italském městě Terni, asi 100 kilometrů severovýchodně od Říma. Během svého následujícího života se stal křesťanským římským knězem, a to v době vlády císaře Claudia II. Císař a vládce Říma Claudius II. přibližně v roce 268 údajně zakázal manželství, čímž chtěl zamezit svým vojákům, aby se ženili a zasnubovali. Bez vyhlídky manželství se totiž mohli plně věnovat vojenské službě a neplést si hlavu láskou a románky. Claudius měl totiž v oblasti válčení plné ruce práce. Válčil s alamanskými nájezdníky, s balkánskými Góty i s Galy ze západu.
Claudius se obával, že by si vojáci mezi válčením a šťastnou rodinou raději zvolili druhou zmíněnou možnost. Obával se dost možná oprávněně a zcela logicky. Rozviklaná morálka do té doby plně oddaných vojáků byla nežádoucí a řešením byl zákaz manželství. O plošný zákaz se pravděpodobně nejednalo, vztahoval se na vojáky, kteří se museli ve jménu říše plně koncentrovat na své povinnosti.
Vzdor kněze Valentýna
V tu chvíli přichází na řadu „patnáct minut slávy“ odvážného kněze Valentýna. Láska si podle Valentýna musí najít cestu vždy, a tak se rozhodl vládci vzdorovat. Kněz na zákaz nedbal a mladé zamilované páry tajně oddával podle křesťanského ritu, čímž stvrzoval jejich lásku. Valentýn však neodporoval císaři jen v tomto ohledu. Byl natolik odvážný, nebo možná nedbalý, že mladým vojákům radil do válek neodcházet a s válčením seknout ve prospěch svých nových manželek. „Raději volte rodinu nežli válku,“ říkával pravděpodobně Valentýn novomanželským párům.
Netrvalo dlouho a kněz Valentýn se císaři silně znelíbil. V béčkové romantické komedii z raného středověku by se nad sebou pravděpodobně císař zamyslel, dal Valentýnovi v posledních minutách za pravdu a společně se s ním za zvuku dojemné písně opil na svatbě jednoho z vojáků. Realita je ovšem jiná a scénáře romantických komedií s reálným světem příliš často nekorelují. Císař dal 14. února roku 269 Valentýna bez milosti popravit. Toť k původu svátku lásky. Svatý Valentýn před 1755 lety zemřel mučednickou smrtí a moderní zkomercionalizovaný svátek s pozoruhodnou historií tak vykoupil vlastním životem.