Útok
Loď RMS Laconia byla britským civilním parníkem a bývalou lodí společnosti Cunard White Star, která byla předána do užívání armádě k přepravě vojáků včetně válečných zajatců. Loď se v době incidentu nacházela v jižním Atlantiku na cestě do Anglie, když se střetla s německou ponorkou U-156.
K incidentu došlo mezi ostrovem Ascension a Libérií. Německá ponorka na loď zaútočila a torpédováním ji potopila, čímž ohrozila životy více než 2 200 cestujících.
Přeživší
Velitel ponorky Hartenstein se však během chvíle dozvěděl od přeživších, které začal brát na palubu, že mezi cestujícími na lodi bylo také 1 500 italských válečných zajatců. Uvědomil si, že právě ohrozil životy mnoha svých spojenců z Osy, a proto vyslal výzvu italské ponorce a dvěma dalším německým ponorkám v oblasti, aby pomohly zachránit přeživší.
Mezitím na místo vyrazily jedna francouzská a dvě britské válečné lodě, aby pomohly při záchraně. Německé ponorky okamžitě informovaly spojenecké lodě, že se vynořily z humanitárních důvodů.
Rozkaz Laconia
Spojenci se však domnívali, že jde o past. I z toho důvodu americký bombardér B-24 Liberator, letící ze základny v jižním Atlantiku na ostrově Ascension, spatřil německou ponorku a začal ji bombardovat – navzdory tomu, že Hartenstein na trup vynořené ponorky viditelně zavěsil vlajku Červeného kříže.
Ponorka U-156, poškozená leteckým útokem, se okamžitě potopila. Admirál Karl Dönitz, vrchní velitel německých ponorkových sil, jenž byl po válce v Norimberských procesech odsouzen na 10 let vězení, sledoval pozorně probíhající záchranné práce.
Nechvalně proslulým „rozkazem Laconia“ nařídil všem ponorkám, aby „všechny pokusy o záchranu posádek potopených lodí byly okamžitě zastaveny“. V rozkazu uvedl, že si všichni musí uvědomit, že nejde jen o potopení nepřátelských lodí, ale i zničení jejich posádek. V důsledku toho se během incidentu utopilo více než 1 400 pasažérů Laconie, mezi nimiž byli i polští gardisté a členové britské posádky.
Zdroj: History, Wikipedia