Přiznávám, že někdy až přecitlivěle vnímám chování lidí kolem sebe. Asi bych se nad to měla povznést, ale nějak mi to nejde. Dneska jsem se opět strašně naštvala. V metru. Klasika, jedu ráno do redakce, vystupuju na I. P. Pavlova. Dav lidí se tlačí ven ze soupravy, včetně mladého muže s černými brýlemi a bílou hůlkou. Proti němu další dav lidí, snažící se dostat do soupravy. Slepec neslepec, prostě do něj vrazí a tlačí ho zpět do vozu. Mám pocit, že je to právě hromadná doprava, kde se projevujeme jako burani víc než kde jinde.    

Ukončete výstup a nástup jednou provždy

Hromadná doprava by fakt neměla být přístupná všem. Lidi, kterým nedojde, že stát ve dveřích, když chce někdo vystoupit nebo nastoupit, není úplně dobrý nápad, jsou prostě idioti. Za burany považuji i muže (s výjimkou starších ročníků), kteří nepustí sednout ženu. Klidně netěhotnou a mladou. Prostě jen proto, že je to žena. Říká se tomu gentlemanství a někde jsem četla, že už se zase dostává do kurzu.  

Dejte mi prostor

Nikdy jsem (mimo jiné teda) úplně nepochopila, proč se k sobě tak lidi tisknou na eskalátorech, když si zrovna nechtěj nic ukrást. Jakoby nesnesli, aby ani jeden schod nepřišel nazmar. Občas, když si nechám před sebou dva tři schody volné, připadám si jako největší anarchistka. A ani mě moc netíží fakt, že jsem ty lidi za sebou zdržela o dvě vteřiny, až taková jsem rebelka.  

Tady sedí moje taška

Tohle je spíš autobusová záležitost. Do busu si nastoupí první várka lidí, každý obsadí dvojsedačku. Vedle sebe položí tašku nebo kabelku, kterou za pár vteřin s očima v sloup sundavá, protože nějakej votrapa přišel a chtěl by si, úplně náhodou, na tu tříhodinovou cestu do Budějic taky sednout.  

Něco tady smrdí

Deodorant. Stojí pár korun a najdete ho v drogérii. My lidi jsme k sobě strašně rádi upřímní. "Jsi nějaká pohlublá." "Neztloustnul jsi?" "Co to máš s pletí?" "Hele viděla jsem tvýho muže s bejvalou." "Nemiluju tě." Zvláštní, že neumíme někomu vpálit i informaci, že by se měl možná občas opláchnout a přestříkat nějakým pičifukem.  

Jde o vteřiny, rozumíš

A jestli mě něco opravdu fascinuje, tak jsou to lidi v letadle. Žila jsem rok v bytě se třema letuškama a vyslechla jsem si spoustu příhod. Vím, jak jsou italský cestující hlučný, jak se Číňani většinou chovaj jako čuňata, jak Američani občas zbytečně prudí… A všechno jsem pochopila. Až na jednu věc, kterou dělají cestující nezávisle na národnosti. Prosím vás, pokud je mezi vám čtenáři  někdo, kdo ihned po zastavení letadla vyskakuje ze sedačky, oblíká se a leze do uličky, kde stojí jako blbec mezi ostatními blbci a čeká, až se otevřou dveře od letadla, nechť mi pod článek napíše, proč to dělá. Jestli je to proto, že bude u pásu s kuframa o 20 vteřin dřív než já, která sedim a vystoupim, až když je kam vystoupit, tak… tak já… já nevim. :)   V Indii strážníci disponují bambusovými či jinými holemi, kterými přetáhnou každého neukázněného účastníka hromadné dopravy. Just sayin':)